Proč je otevřená debata o sexu nutná nejen v české společnosti, ale i v církvi

Sexualita je v Česku i v církvi stále téma, kterému se vyhýbáme. Mluvíme o ní málo a často ne úplně otevřeně. Co z toho plyne? Tabuizace, stereotypy, ale také destruktivní vzorce chování, které zasahují nejen vztahy a osobní spokojenost, ale dokonce i duchovní život. Podcast Slast od novinářky Lindy Bartošové ukazuje, že otevřenost ohledně sexu není jen „něco navíc“ . Je to základ pro zdravý rozvoj jednotlivce i celé společnosti. Ale proč je kolem toho pořád tolik odporu, a to i od lidí z církevního prostředí?

Sexualita jako tabu: dědictví kultury studu

Podcast Slast na Radiu Wave, který Linda Bartošová věnuje zejména ženské sexualitě, vyvolal obrovskou odezvu – a ne vždy pozitivní. Místo věcné diskuze přišla na sociálních sítích vlna kritiky a útoků. Překvapivé? Ne tak úplně. Kritika se totiž často zaměřila přímo na samotnou Bartošovou, která se stala snadným terčem pro muže nostalgicky vzpomínající na „staré dobré časy“ . Co na tom, že byly „dobré“ spíš pro ně než pro kohokoliv jiného.

Bartošová otevřeně říká, že když začala objevovat vlastní sexualitu, nejvýraznější emoce, kterou zažívala, byl stud. A nebyla sama. Hodně z nás z generace mileniálů vyrůstalo v prostředí, kde bylo mluvení o sexu „nevhodné“. Přesto – nebo možná právě proto – jsme denně naráželi na erotiku v její pokřivené podobě: časopisy s nahými ženskými těly na každém rohu, reklamy, které sexualitu prezentovaly spíš jako zboží než přirozenou součást života. Výsledkem byla zvláštní směs studu a ignorace.

Ve školách se sex probíral jen jako varování: jak se vyhnout nechtěnému těhotenství, jak se ochránit před nemocemi. O vzájemném respektu, potěšení nebo o tom, že ženy mají stejné právo na prožitek jako muži, se mlčelo. A důsledky? Ženy byly redukovány na pasivní objekty, jejich potřeby opomíjeny.

Podle výzkumů více než 60 % Čechů přiznává, že jejich sexuální výchova byla buď nedostatečná, nebo úplně chyběla. Přitom kvalitní informace jsou základem pro to, abychom se cítili ve svém těle i ve vztazích jistě. Statistiky také potvrzují, že české ženy mají méně orgasmů než muži.

Ticho církve: dar sexuality se proměnil v mlčení

Církev k tomu mlčení přispěla. I když Bible sexualitu často oslavuje jako dar a přirozenou součást života, tradice ji v zájmu ochrany před „zneužitím“ zatlačila do prostoru mlčení. Mnozí současní teologové však varují: takové mlčení nechrání, ale škodí. Stud a nejistota, které kolem sexuality vznikají, jsou zbytečné a kontraproduktivní.

Papež František ve své exhortaci Amoris Laetitia (Radost z lásky) otevřeně říká, že sexualita by měla být chápána v kontextu lásky, respektu a zdravých vztahů. Kritizuje moralizování, které sexualitu redukuje na zákaz nebo přikázání. Jeho přístup podporuje i australská spisovatelka Debra Hirsch, autorka knihy Svatý sex, která se zaměřuje na propojení spirituality a sexuality. Tato kniha, vydaná česky nakladatelstvím Biblion, vybízí k tomu, aby se v církvi začalo o sexualitě mluvit otevřeně a bez předsudků.

Co církev ztratila mlčením

Církevní diskuze o sexualitě by se měla posunout dál. Měla by zahrnout otázky, jako je role žen, sexuální výchova nebo zdravý pohled na tělo. Místo starých přístupů, které tělo často vnímaly jako „nádobu hříchu“ , by mohla více zdůraznit biblický pohled na tělo jako na chrám Ducha svatého. Sexualita není jen biologická funkce – je to dar, který může obohacovat vztahy i duchovní život.

Proč se tolik lidí bojí otevřít toto téma?

Reakce na Slast ukázaly, že odpor vůči otevřené debatě o sexu často pochází od lidí, kteří se cítí ohroženi změnou zažitých pravidel. Někteří konzervativní muži vidí transparentnost jako útok na „tradiční hodnoty“ nebo své postavení. Argumentují tím, že sexualita by měla zůstat soukromou věcí. Ve skutečnosti ale tento postoj často skrývá strach z vlastního selhání nebo neschopnost adaptovat se na moderní pojetí vztahů a rovnosti.

Podobný problém má i církev. Diskuze o sexu, která by otevřela otázky jako svěcení žen nebo přehodnocení pravidel manželského života, je vnímána jako destabilizace starých pořádků. Ale právě to je důvod, proč je debata nutná.

K čemu nás vede mlčení?

V církvi tohle téma naráží na další vrstvu problému. Tabu kolem sexuality může vést k tomu, že se věřící lidé cítí izolovaní. Když mají pochybnosti nebo řeší nějaký problém, nemají často s kým o tom mluvit. Místo podpory a uzdravení, které by církev mohla nabídnout, se tak mnozí cítí ještě víc pod tlakem.

Podle výzkumu organizace Pew Research Center (2019) více než třetina mladých věřících v západních zemích říká, že kvůli postoji církve k sexualitě mají pocit odcizení nebo dokonce opouští církev úplně. To ukazuje, že místo mlčení je potřeba otevřený dialog – bez odsuzování a s pochopením, že sexualita je normální součástí lidského života.

Proč má smysl o sexu mluvit?

Otevřenost ohledně sexuality není útok na tradice – je to šance na uzdravení a hlubší pochopení. Transparentní diskuze a detabuizace může změnit nejen život jednotlivce, ale i celou společnost a církevní společenství. Sexualita není jen soukromou záležitostí. Ovlivňuje naše vztahy, rodiny i duchovní život. Pokud je sex opravdu dobrý dar od Boha, neměli bychom se o něm bát mluvit.