Stačí málo a lidská existence se může zdát jako ztělesněné zlo. Stačí pečlivě vybraná chvíle, pár jedovatých slov, trochu adrenalinu nebo pocit ohrožení. Naopak: pro ztělesněné dobro se člověk moc snažit nemusí. Stačí být na správném místě ve správný čas. My tomu neříkáme náhoda, ale Boží smilování.
Obě zkratky – „ztělesněné zlo“ i „ztělesněné dobro“ – jsou projevem líné mysli. Proč? Lépe to vysvětlím na příkladu zla. Díváte se na televizní obrazovku, která nabízí jen zlomek politického dění, důmyslně sestříhaný moment celého dne. Vidíte tvář politika, slyšíte jeho slova – a najednou vám ujedou nadávky, vyplaví se nenávist. Najednou máte jasno: takového člověka nevolit, odvolat, potrestat. Z něj se stává „ztělesněné zlo“ , heslo do kampaně.
Unavený novinář, který čekal hodiny na jeden výbušný moment, jej promění ve virál. Video koluje, sbírá miliony zhlédnutí a nakonec i peníze. Podívejte se na starého církevního tituláře, jehož temperament je předem známý. Přijme pozvání k rozhovoru, ale víte, že se rozčílí. Redaktor si pak postěžuje, jak těžké bylo vést s ním rozhovor. Výsledek? Tisíce sdílení. Rozhovor přeposílají odpůrci i zastánci, šíří se všemi směry. Rozumný člověk si jej ani nepustí, natož aby na něj odkazoval.
A přesně tak: ztělesněné zlo neexistuje! Ani ztělesněné dobro ne. Opět je to lépe vidět na tom zlu: Ti, které označíme za zosobnění zla, jsou často spíš chudáci nebo jen nudní strýcové a tety. Mnohdy unavené morální trosky, které za mikrofonem nebo na řečništi vyrostou ve velikány. Připisujeme jim hodnoty zla a tím sami sebe klameme.
Chyba je v tom, že svedeme nesporné zlo na konkrétního člověka. Najednou se z nás stávají soudci posledního soudu. Říkáme si: „Když tenhle člověk zmizí, zmizí i to zlo.“ Omyl! Přestává nám vadit, že mluvíme sprostě, urážíme druhé před televizí, u novin nebo při kávě. A na sociálních sítích? Tam je to ještě snazší. Přidáme ponižující obrázek, sdílíme nenávistné komentáře. Už nám ani nepřijde hloupé, když se takto vyjadřujeme vůči konkrétním lidem.
Zaráží mě, kolik nenávisti se promítá do zbožných a demokratických výzev. Slušní lidé na demonstracích proti zlu volají nenávistná hesla se jmény. A vůbec jim to nepřipadá divné.
Na druhou stranu se mnozí bojí jasně odmítnout zlo. Výmluva zní: „On není tak špatný.“ Nejsme průzrační. Neodmítáme člověka, ale zároveň se bojíme odmítnout jeho zlé jednání. Rozlišovat zlo dá práci. Když se ale naučíme jasně říct „Ne!“ , přidáme k tomu odvahu a klid, můžeme ukázat, jak vypadá spravedlivý hněv na správném místě.
To může být v kuchyni, v rozhovoru s šéfem nebo nahlas, přes média, ve veřejném prostoru. Bible nás vyzývá, abychom zlo nenáviděli a ošklivili si ho předem. V tom je stará moudrost: rozlišovat mezi dobrem a zlem. Je to dovednost, kterou si musíme osvojovat od dětství a nikdy ji neopouštět.
A naopak: ztotožnit dobro s člověkem je stejně nebezpečné. Pak se snadno dělají kampaně. Politik si vytvoří profil na sociálních sítích, zaplatí za televizní pořad a prezentuje dobro jako své dílo. Ale zralý politik zmíní i ty ostatní, kteří dobru sloužili. Moudrý člověk pochopí, že dobro je vždy dílem týmu – a nezapomene vzdát chválu ani těm posledním a nepatrným.
Nakonec je třeba připomenout, že pravé dobro přichází od Boha. Není na to jednoduchý návod. Rozlišovat musíme stále, v každém věku, dokud jsme naživu.
Když někdo činí zlo druhým, činí tedy zlo, šíří je, je nutné toto pojmenovat a odsoudit Jednoznačně. Nelze tedy oběť trestného činu nebo vyvražďovanou Ukrajinu žádat, aby hledala vyvážený pohled na agresora. Nelze volat po míru, který znamená doražení oběti.
Putin a jeho režim šíří zlo a lež.
A “starý církevní titulář”, rozčilující se kvůli divadelním hrám a nerozčilující-se tváří v tvář skutečnému zlu zneužívání, násilí a brutálním vraždám, by měl mlčet namísto dávání rozhovorů, protože šíření dezinformací je také zlo.
Děkuji za ohlas. Ale to potvrzujete, co říkám. Ten člověk není to zlo, ale dělá zlo a to zlo by mělo být pojmenováno a odsouzeno se vší razancí. Tj. třeba – pokud je to v naší moci – tak zastaveno. Ať je to ten a nebo ten pachatel – stále ten člověk zůstává jen člověkem. Záměrně nejmenuji. A volám po oddělování zla od jeho pachatelů. Vím, že to působí divně a nejsme na to zvyklí.
A starý církevní titulář?! Ano, neměl by dávat rozhovory, ale dává a tak je mimořádně hloupé mu dávat šanci, chodit za ním do paláce… Atd. A vydělávat na něm. A je ještě více hloupé tomu vydělávání pomáhat tím, že rozhovor budu postovat a rozčilovat se nad tím, co ten starý otec říká… Tak to vidím já.
A napsala jsem to copak?
Váš text vyznívá jako jakési smíření s tím, že je svět jaký je, protože nejsme černobílí. To je pravda, ale smíření se s vlastním zlem i se zlem, které ubližuje druhým, nelze.
Nechci, aby si ostatní mysleli, že katolíci souhlasí s k. Dukou.
To, že někdo šíří zlo, které je nutné odsoudit a podobné lidi nevolit se říkat musí. Opakovaně. Jinak budou země vést další Ficové. Ani náš právní systém není bezzubý. Když například Kuffa podporuje fašisty z kazatelny, nemáme o tom mluvit? On mluví a naivní lidé stále jeho “moudra” šíří internetem. Váš přístup naopak svou smířlivostí nepomáhá. Neutralita není dobrá tam, kde se nejedná o pouhý názor.
Zvláštní. Já ale píšu doslovně výše ve článku: “Rozlišovat zlo dá práci. Když se ale naučíme jasně říct „Ne!“ a přidáme k tomu odvahu a klid, můžeme ukázat, jak vypadá spravedlivý hněv na správném místě. To může být v kuchyni, v rozhovoru s šéfem nebo nahlas, přes média, ve veřejném prostoru. Bible nás vyzývá, abychom zlo nenáviděli a ošklivili si ho předem. V tom je stará moudrost: rozlišovat mezi dobrem a zlem. Je to dovednost, kterou si musíme osvojovat od dětství a nikdy ji neopouštět.”
Takže je to naopak, jako kaplan těžce snáším, když se zlo personifikuje, když se nadává na člověka namísto na to zlo. Já vídám ve Sněmovně jen lidi, někdy k smrti unavené. Nemusím s nimi souhlasit a nebo nesouhlasit. A modlím se za ně – za všechny – a za jejich rodiny. Neztotožňuji si je s dobrem ani se zlem. To nic nemění na tom, že podle svého poznání srdečně nenávidím zlo a miluji dobro. Ještě navíc: Někdy se mýlím, pletu se a nevím všechno, proto jsem v tom rozlišování opatrný a někdy se musím omlouvat. To proč píšu je: a) Rozlišujte b) Nezosobňujte si zlo a dobro a nenaskakujte do kampaní. Ať je dělají jiní…
Nerozumíme si.
Nemyslím na sněmovnu a její výlevy, ale na to, že kdyby církve jasně rozlišily zlo – a pojmenovaly je (včetně rasismu, antisemitismu, homofobie,..) kdyby věřící považovali za automatickou povinnost zabývat se politikou a orientovali se v ní, nemusela být II. světová válka, po napadení Krymu mu by se zvedla taková vlna odsouzení Ruska, že by si Putin a jeho pochlebovači netroufli rozpoutat vyvražďování Ukrajiny. Putin rozumí jen síle, smlouvy porušuje. Jsme v církvi líní, zabýváme se sami sebou. A preferujeme svůj klid, který nazýváme pokojem.
Prostě Hitler byl Hitler, Putin je Putin, nelze tyrany a jejich mašinerii kvůli falešnému klidu odsunout. Zlo je agresivní, nelze mu ustupovat s tím, že je třeba chránit dobré jméno útočníků, protože mlčením mu napomáháme k větší síle, neseme spoluvinu. Jsou mi blízcí všichni mladí, kteří demonstrují proti zlu.
Nic na tom nemění, že necítím nenávist, že se modlím za jejich obrácení.
Věřící je občan, má tedy povinnost být zodpovědný, myslet na oběti, ne na dobrá jména těch, kteří úmyslně vraždí.
PS. Na sněmovnu samozřejmě myslím já i moje rodina hodně a pečlivě když zvažujeme koho zvolíme podle toho zda povede naši zemi demokratickým prozápadním směrem, směrem k rozpočtové zodpovědnosti apod. K tomu je nutné trochu sledovat politické dění, nestavět na předvolebních kampaních.
Blokování schůzí je především ostudou neorientovaných lidí, kteří tyto poslance zvolili, jejich obrazem, nezvyšuji jim tedy sledovanost.
Jinak sledujeme Václava Moravce, vážím si velmi Lipavského, Pekarové Adamové, Čaputové, stále zodpovědného Kalouska a samozřejmě Václava Havla a všech, kdo se podíleli na odchodu ruských vojsk, našem vstupu do EU a Nato. To je základ, ze kterého těží i církve a přesto se nesnaží se dobro demokracie udržet.
Nelze být neutrální.
Stále uvádím dokola příklad. Na ulici někdo mlátí člověka, kope do něj, když leží na zemi. Půjdete dál jako neutrální člověk, nebo zavoláte policii, a můžete-li, praštíte útočníka, zařvete na něj?
Je to naprosto stejné jako u ostatních věcí. Jako neutrál, který se nechce ušpinit, podpoříte útočníka, že vlastně jeho útok schvalujete.