13.10.2022 se zapíše černým písmem do slovenských dějin. V gay baru v centru Bratislavy došlo k zavraždění Matúše a Juraje, dvou mladých Slováků, kteří byli zastřeleni pouze kvůli své sexuální orientaci.
Útočníkem byl pouze 19letý přívrženec neonacismu, jehož otec je členem radikálně pravicového hnutí Vlast. Tuto stranu vede Štefan Harabín, který patří mezi hlavní představitele šíření konspiračních teorií na internetu.
Na Slovensku se tak odehrál první teroristický čin, jehož cílem byli gayové. Šíření nenávisti vůči LGBTQ+ komunitě však patří mezi běžný kolorit současné slovenské společnosti a do velké míry k němu přispívají i konzervativní a nacionalisticky orientovaní politici, kteří se hlásí ke křesťanství.
Spojení fašismu a křesťanství není na Slovensku ničím novým. Čím dál tím více Slováků se hlásí k odkazu klerofašismu Slovenského státu, který ve druhé světové válce kolaboroval s nacismem a zároveň jeho představitelé byli katolíci. Tehdejší prezident Josef Tiso byl sám katolickým knězem.
K návratu klerofašismu přispěla i legitimizace fašistické strany LSNS, která se dostala v posledních volbách do parlamentu. Její představitelé navrhují zákony, které podle nich mají chránit "tradiční rodinu" a tzv. "tradiční hodnoty" Slováků. Pod touto záminkou slovně útočí na příslušníky LGBTQ+ komunity, migranty či následovníky jiného náboženství než křesťanství.
Se svou rétorikou a navrhovanými zákony mají k LSNS blízko také konzervativní politici z demokratických stran, pro které ochrana tradičních hodnot znamená boj proti migraci, ženským právům a právům sexuálních menšin. V parlamentu je zcela běžné, že politici slovně útočí a hanobí příslušníky LGBTQ+ komunity.
Je nepochybné, že současné problémy ve společnosti vedou k frustraci, hledání společných nepřátel a obětního beránka. Podobně jako se Židé stali takovou obětí v hitlerovském Německu, dnes se příslušníci sexuálních menšin stávají jednou z hlavních skupin, vůči nimž se obrací hněv nespokojené veřejnosti na Slovensku.
Fašisté z LSNS a část konzervativních politiků tento hněv využívá a přilévá olej do ohně tím, že hovoří o právech menšin jako o „diktátu EU“, „progresivismu“ nebo „genderismu“. Vyvolávají tím pocit, že Slovensko a jeho „tradiční hodnoty“ jsou v ohrožení, čímž šíří strach.
Ve skutečnosti se však oni bát nemusí. Nikdo nechce nikomu vzít právo na „tradiční hodnoty“. Manželský svazek muže a ženy představuje stále výraznou ochranu a zaručuje vysoká sociální a ekonomická privilegia, která ostatní formy soužití nemají. Také nikdo ve společnosti neútočí na někoho jen proto, že má mnoho dětí.
Ti, kdo se bojí oprávněně, jsou naopak příslušníci etnických a sexuálních menšin. Slovní ale i fyzické útoky a symbolická gesta proti nim jsou současným problémem slovenské společnosti. Otevřeně se přiznat ke své orientaci znamená vysoké riziko toho, že se dotyčný stane obětí nenávistných projevů. Známý slovenský komik a influencer Fero Joke po události zveřejnil status, ve kterém ukázal, že i on se stal terčem útoku, když někdo na jeho plot nasprejoval nápis „buz**“.
Den po těchto vraždách zaplavila slovenský internetový prostor silná vlna solidarity s LGBTQ+ komunitou. Novináři, komentátoři, veřejně známé osoby ale i mnoho běžných lidí sdílelo statusy, ve kterém odsoudili tento útok a zároveň vyjádřili podporu. Z politiků se za potřebu tolerance a ochranu menšin nejsilněji vyjádřila prezidentka Zuzana Čaputová, která také navštívila místo útoku a setkala se s majitelem baru.
Paní prezidentka zaujala postoj, který považuji za křesťanský. Vyjádřila soucit s trpícími a deklarovala, že se Slovensko musí postavit proti šíření zla a nenávisti. Tím se přihlásila k Ježíšovu odkazu stát vždy na straně plačících, trpících a odsunutých na okraj.
Podobnou reakci na tuto událost bych očekával i od konzervativních politiků, kteří se hlásí ke křesťanství, a rovněž od zástupců jednotlivých církví. Je pro mě velkým zklamáním, že jsem se od nich takové reakce nedočkal. Na druhou stranu mě to nepřekvapilo.
Křesťanské církve i jejich političtí zástupci dlouhá léta odmítají angažovat se ve věcech společenské spravedlnosti a ochrany práv menšin. Zavírání oči před aktuálními problémy je však jedním z důležitých faktorů, proč má církev problém oslovit i ty hledající, kteří nejsou dlouholetými členy farností a církevních sborů.
Jednou z velkých výzev pro dnešní církev je proto být společensky zodpovědný, nestrkat hlavu do písku a neutíkat před problémy současnosti. Postoj církve k příslušníkům LGBTQ+ komunity a jiným menšinám bude v následujících letech velkým tématem.
Bohužel na Slovensku se zatím v této oblasti můžeme setkat v oblasti etiky hlavně s moralizováním a odsuzováním homosexuálního způsobu života. Jakýkoli pokus zamyslet se nad způsobem začlenění LGBTQ+ lidí do církve vede k odmítnutí s poukazem na protlačování liberálně-progresivistické ideologie do církve.
Řekněme si to ale na rovinu. Křesťané mají povinnost postavit se proti šíření nenávisti vůči LGBTQ+ komunitě. Pokud křesťanští lídři nedají dobrý příklad, nebudou deklarovat tuto potřebu a naopak budou tolerovat, že se v jejich společenstvích šíří konspirační teorie a strach z "nepřátel", bude se i v církvi prohlubovat společenská krize a nedůvěra.
Není náhodou, že útočník, který v Bratislavě vraždil, se radikalizoval pod vlivem amerických neonacistických a konspiračních stránek, které propagují dezinformační hnutí Qanon. To je známé svou náboženskou, násilnou rétorikou a teorií o tajném spiknutí amerických liberálů a mezinárodních pedofilů proti Donaldu Trumpovi.
Spojení křesťanské rétoriky o celosvětovém boji dobra proti zlu a konspiračních teorií o invazi liberálů je bohužel blízké i nemalé části křesťanské populace na Slovensku. Křesťanští lídři proto musí najít odvahu odsoudit jakoukoli formu slovního, fyzického i symbolického násilí bez ohledu na to, proti komu je toto násilí vedeno.
Je to jak píše Martin, říkat lidem že něco musí určitě ničemu nepomůže. Křesťan by měl milovat bližního svého, což lidé nestandartní sexuality bezpochyby jsou. Jak by měla taková láska vypadat, už je otázka k diskuzi, vy k ní ale v článku nevybízíte, zato podsouváte, že vlastně o nic nejde, když bude manželství pro všechny. Zajímavé, že papež František s vámi nesouhlasí.
Dále velice zjednodušujete situaci. Na jedné straně máme nacisty, konspirátory a na druhé straně koho vlastně? To bohužel v článku neříkáte, ale implikujete, že označení druhého tábora jako progresivní liberály už taky zavání konspirací. Vlastně by se měli křesťané stydět, že se snaží zachovat to co jim odkázal Ježíš.
Lidé vidí co se děje na západ od nás. Jeden příklad za všechny: v USA nejvyšší soudkyně není ochotná definovat slovo žena, protože podle progresivních liberálů je žena kdokoliv, kdo se se jako žena sám označuje/definuje. Kam jsme se to dostali? Opravdu je definice slova žena takto kontroverzní?
https://www.youtube.com/watch?v=BWtGzJxiONU&ab_channel=USATODAY
(Doufám, že to neoznačíte jako konspirační teorii)
Lidé prostě nechtějí redefinovat a rozmělnit pojmy jako manželství, muž, žena, otec, matka, kluk, holka… Člověk by čekal, že křesťané se postaví za tradice, které bytostně definují naší společnost a zároveň se budou snažit najít způsob jak komunikovat a být tu i pro LGBT. Článek jako tento si (bohužel) můžu přečíst kdekoliv na mainstreamovém mediu, něco rozumného, kde je zachováno i křesťanství je ovšem velice těžké najít.
Od mládí mi je proti srsti, pokud mi někdo říká, že něco musím a může to být dobrá věc, což výzva tohoto článku je. Pro mě je to zátěž, co bych zase jako křesťan měl a jaká je má další povinnost. Jsem správný křesťan, když jsem proti tomu a pro toto.
Jinak ale bude znít výzva a myslím, že to je potřeba slyšet. Jsem proti tomuto hnusnému zabíjení lidí jejichž životní styl nesdílím, jsem proti němu, přestože nedokážu a dostát nárokům, které na sebe kladu. Jsem proti němu, protože jsem se setkal s Kristem, který mě přijal, protože je mým tvůrcem i jejich tvůrcem pojďme se postavit spolu proti násilí na komkoliv.
Je pro mě status, který budu chtít podpořit, ale prosím nenakládejte mi další jako křesťan musíš …