Opustil veškeré pohodlí a vydal se do skandinávských ulic jako nejchudší z nejchudších. Ole Martin Holte své zážitky v kůži bezdomovce vykreslil knihou Bůh na ulici, která letos vyšla v nakladatelství Portál. Kniha nás svým emotivním nábojem vybízí k empatii s lidmi žijícími na ulici.
Všechno začalo radikálním rozhodnutím opustit bezpečí františkánského kláštera, kde se Ole Holte jako mnich vzdělával v oboru sociální práce. Rozhodl se zakusit strasti i radosti člověka bez domova, opustit řád a prožít několik týdnů nejdříve v osloských, později kodaňských ulicích.
Za padesát dní života chudého navázal vztahy s jinými bezdomovci, seznámil se s netečností i záští kolemjdoucích a poznal blízkost bolesti i smrti, jež tvoří každodenní realitu života ulice. Zjistil, kdy a kde se dá zadarmo najíst či jakým místům je vhodnější se vyhnout. Své zážitky sepsal a vytvořil díky tomu podivuhodné panoptikum kuriózních, hořkých, ale i radostných příběhů.
Vyprávění v první řadě vyniká zdařilostí po obsahové i stylistické stránce, za což jistě patří chvála také tvůrkyni českého překladu, Daniele Mrázové. Autor poutavým způsobem a bez servítek vtahuje čtenáře do světa chudých – světa bez domova i jakýchkoli stabilních vztahů. Ve svém líčení, které se nevyhýbá ani tematice drogové závislosti, jde bezesporu až na dřeň.
Právě ona občasně užitá „drsnost“ může odradit citlivější čtenáře, současně však není bezúčelná, slouží jako prostředek vyvedení z rovnováhy. Plynulé čtivosti knihy se totiž čas od času postaví do cesty neuvěřitelnost popisované zkušenosti a čtenáři nezbývá než ohromeně žasnout. Znovu a znovu je konfrontován s tím, že nečte odpočinkovou beletrii, nýbrž svědectví o způsobu života tisíců lidí bez domova.
Domnívám se, že Bůh na ulici nabývá kvality i díky schopnosti přimět čtenáře k přemýšlení nad tím, co text přesahuje. Na prvním místě stojí úvaha nad obrovskou propastí mezi zajištěnými a lidmi bez domova, nad pokřivenými vztahy mezi těmito dvěma skupinami. Ole Holte tuto propast překonává a zjišťuje, že život bezdomovce umožňuje radikální proměnu pohledu na ostatní chudé a rovněž pohledu chudých na toho, kdo se mezi nimi octne.
Díky formě, jakou si autor zvolil, totiž panoptikum příhod, dokázal Holte vtěsnat velké množství různorodých příběhů do relativně malého prostoru. Autor se s výběrem prožitých událostí vypořádal dobře, avšak dle mého soudu najdeme několik příběhů, jež by mohl pro jejich nepřílišnou záživnost vynechat nebo nahradit příběhy jinými.
Holte úvodem přiznává, že jednou z motivací, proč se vydal bez ničeho do rušných ulic, byla skutečnost, že sám sebe vnímal jako teoretika postrádajícího zkušenost. Kniha Bůh na ulici takvypovídá o ojedinělé zkušenosti člověka, jenž se dobrovolně rozhodl pro několikatýdenní život chudého.
Díky tomuto prožitku autor Ole Holte sebe, ostatní a zvláště chudé vnímá jinak: hlouběji a opravdověji. Nabízí se proto otázka, zda jsme i my schopni učinit alespoň způli tak výraznou přeměnu. Může se jednat například o krátký přátelský rozhovor s člověkem, který žije na ulici a kterého denně potkáváme na cestě do školy či do práce.
Foto: unsplash/Jorg Karg
Jsem ohromen tím, jak bylo téma v článku prezentováno. Když jsem na web vstupoval, doufal jsem, že se dozvím více a nebyl jsem zklamán. Při čtení podobných záznamů na webu se můžete ztratit…
Díky!