Vojta Náprstek Reloaded. Tak zní název výstavy, kterou můžete ode dneška navštívit v Náprstkově muzeu. Právě dnes si připomínáme dvousté výročí narození osobnosti, o jejímž přesahu nejspíš spousta z vás neměla ani tušení – Vojty Náprstka. Výjimečný byl v mnoha oborech lidské činnosti, takže jeho životní příběh připomíná vyprávění o legendárním Járovi Cimrmanovi.
Kdyby Vojtěch Náprstek žil o pár desetiletí později, možná by ho Jára Cimrman považoval za svého největšího konkurenta, nebo rovnou žáka. Stejně jako Cimrman byl Náprstek všude tam, kde se něco dělo, a ve všem byl tak trochu napřed. Tomu se zejména v Čechách příliš nefandí. Nejspíš proto se o jeho vlivu a významu všeobecně ví tak málo.
Vojtěch (Vojta) Náprstek, původně Adalbert Fingerhut, se narodil 17. dubna 1826 v Praze v rodině poměrně bohatého sládka. Po otcově smrti se o rodinu i živnost starala matka.
V revolučním roce 1848 Náprstek veřejně obhajoval svobodu tisku, čímž si vysloužil vydání zatykače a hrozbu vězení. Následně utekl do USA, kde deset let tvrdě pracoval v různých profesích. Podařilo se mu uchytit v Milwaukee ve státě Wisconsin, kde si otevřel knihkupectví a vydával časopis pro početnou německou menšinu. Nebyl jen knihkupcem nebo například truhlářem, když to bylo potřeba, ale díky dřívějšímu studiu práv se postupem času dostal i k politice a diplomacii. Během devíti let, které strávil v USA, se stal respektovaným členem tamní vyšší společnosti.
V roce 1858 se mu díky přímluvám vlivných osobností, se kterými byla v kontaktu jeho matka, podařilo vrátit domů. Ta byla všeobecně známá pro svou dobrosrdečnost jako „panímáma od Halánků, vzor dobroditelky z chudiny vyrostlé a chudině život svůj zasvětivší“.
Roku 1862 proměnil svůj rodný dům v České průmyslové muzeum, dnes Náprstkovo muzeum, a vystavoval zde technologické novinky, průmyslové výrobky a podobně, které sbíral s pomocí přátel z celého světa. Do sbírek mu v Čechách přispívali například Bedřich Hrozný, který rozluštil chetitštinu, nebo Emil Holub.
Dům U Halánků, tedy název jeho rodného domu, se stal také centrem české inteligence. Vojta Náprstek zde pořádal přednášky o zkušenostech, které si přivezl z USA. Velký důraz kladl na vzdělávání žen, protože věřil, že pokrok společnosti není možný bez jejich aktivní a rovnocenné účasti. Inspiroval se zejména svým pobytem v USA, kde měly ženy snadnější přístup ke vzdělání i veřejnému životu než tehdy v českých zemích.
Nešlo mu jen například o moderní metody vedení domácnosti, ale o širší dopad. Chápal vzdělávání žen jako klíč k pokrokové společnosti. Z této iniciativy vznikl v roce 1865 Americký klub dam, který fungoval až do roku 1948 a byl obnoven v roce 1996. Jeho členkami byly například spisovatelky Karolína Světlá, Renáta Tyršová, dále Marie Palacká, Charlotta Garrigue Masaryková nebo Anna Bayerová, druhá česká lékařka.
Kromě toho, že byl mecenášem a cestovatelem, byl také poslancem, který bojoval za česká státní práva v Rakousku-Uhersku
V roce 1888 stál spolu s Vilémem Kurzem u zrodu Klubu českých turistů (KČT) a stal se jeho prvním předsedou i hlavním mecenášem. Díky jeho podpoře získal klub prostředky na stavbu Petřínské rozhledny a lanovky. KČT byl první českou turistickou organizací, která rozvíjela turistiku a síť značených cest a chat. Přínos Náprstka v této oblasti byl rozhodující. Často je však přehlížen, zatímco jeho národněpolitické a feministické zásluhy jsou připomínány častěji.
Roku 1871 inicioval založení České společnosti zeměvědné. Šlo o předchůdkyni dnešní České geografické společnosti. Jejím cílem bylo podporovat zeměpisné poznání, organizovat přednášky, expedice a popularizovat poznatky o světě mezi českou veřejností.
Osobní život Vojty Náprstka také do značné míry ovlivnily ženy. Nejprve jeho matka, energická a úspěšná podnikatelka, dobrosrdečná žena, která štědře obdarovávala chudé obyvatele i vlastenecké spolky, čehož bylo občas zneužíváno, a poté jeho manželka Josefa, která mu byla oporou a podporovala ho ve všech jeho aktivitách. Společně s ní vychoval několik sirotků, protože jejich manželství zůstalo bezdětné. Josefa sama se zasloužila o vznik pomníku Boženy Němcové na Slavíně, tedy na hřbitově na Vyšehradě, a také založila sbírku lidové výšivky, která je součástí kulturního dědictví.
Vojta Náprstek byl jedním z těch, kteří by tu měli být ještě dvě stě let. Pořád by měl co dělat a jistě by to dělal dobře. Bohužel, jak napsal jeho současník Matěj Anastasia Šimáček:
„Zemřel, zasažen náhle mrtvicí, v 69. roce věku svého… Nedočkal se očekávaného a doufaného snad počtu let, ale smrt měl lehkou a život – plným právem to možno říci – šťastný.“
Vojta Náprstek byl ateista a po smrti si přál být zpopelněn. Protože však tato novota nebyla tehdy ještě v Čechách možná, muselo být jeho tělo převezeno do Německa. Zemřel 2. září 1894. Jeho urna se nachází v dnešním Náprstkově muzeu na Betlémském náměstí v Praze.
