Škatulkování a jednoduché soudy nás často odvádějí od podstaty problémů. V otázkách migrace se tento přístup může stát překážkou k pochopení širších souvislostí. Emoce a odmítání diskutovat nad věcnými argumenty nás vedou k nepromyšleným závěrům, které přehlížejí nejen příběhy těch, kteří odcházejí, ale i osudy těch, kteří zůstávají.
Člověk je tvor od přirozenosti líný. Není ovšem lenost jako lenost, některá může být i hybnou silou pokroku, jak se říkává. Jeden typ lenosti je ale mimořádně nebezpečný, současně velmi rozšířený: lenost myslet.
Typickým rysem tohoto typu lenosti je škatulkování. Myšlení bolí, bývá to s ním složité, proto svého ideového protivníka zařadím do předem připravené krabičky a označím vhodnou nálepkou. Veškerý další rozhovor pak povedu ne s jeho skutečnými názory a argumenty, ale s postoji, které přisuzuji té či oné krabičce. Je to přehledné, jednoduché, skoro nic mne to nestojí. Že pak za nic nestojí ani ta následná diskuse, už se zdá být jen drobný detail.
S tímto přístupem se dnes setkávám na mnoha frontách ideologických bojů. Dnes chci zmínit jedno z těchto bojišť na politickém kolbišti. Poslední roky přinesly stoupající úspěšnost stran, které zavedené a doposud dominantní strany označují za nesystémové či extrémistické. Jedním z hlavních témat těchto nových hvězd politického boje je antimigrační étos. Nelegální migraci je třeba zastavit a všechny nelegální přistěhovalce vrátit do zemí jejich původu. Nakonec, v podstatě stejně to říkal ve svém inauguračním projevu nový americký prezident.
Souhlasíte s takovým postojem? Určitě ne, namítnete, vždyť s ním přicházejí extrémistické strany! A jsme u problému, který jsem komentoval v úvodu. Neměli bychom posuzovat každé nastolené téma jako takové, bez ohledu na to, kdo s ním přichází? Věcně reagovat na samotné téma?
Chápu, že nás k migrační otevřenosti vede soucit s těmi, kteří už neunesli životní podmínky své domoviny a rozhodli se začít jinde a jinak. Vynaložili nemalé prostředky, nejednou investovali veškerý majetek, nasadili životy. A my bychom jim teď měli všechno zmařit a poslat je zpátky?
Soucit je ale pocit, a ty bývají ošidné, pokud nejsou opřeny o věcné argumenty. V případě migrantů míváme před očima ty, kteří přišli. Zásadně důležité je ale myslet na ty, kteří nepřišli. Kteří zůstali doma, protože na cestu neměli peníze, neslouží jim zdraví, nemají dostatečné intelektuální schopnosti nebo prostě jen nemají odvahu vyrazit do neznáma. Co bude s nimi?
V migračních vlnách odcházejí ti schopnější, ztrácejí se elity národů. Když ale z chudých zemí odejdou jejich elity, propadnou se ti, co zůstanou, do bezvýchodné beznaděje. Pokud imigraci těch schopnějších přijmeme, všechny ostatní k takové beznaději odsoudíme.
Což ale bible přijímání hostů a příchozích výslovně nenařizuje? Nařizuje, jistě. Přijmout hosta, případně jeho rodinu, ale neznamená přijmout stovky, ba tisíce příchozích! Přijetí hosta nepromění možnosti jeho domoviny, současná migrace už ale takové důsledky má.
Komentuje někde Bible zásadní demografickou proměnu, jakou současná migrace přináší? Tady si už nevystačíme s citací jednotlivých veršů, ta nakonec bývá často zavádějící. Potřebujeme vnímat celý příběh, v tomto případě příběh severoizraelské země po odchodu zajatců do asyrského zajetí. Elity odešly, na jejich místo přivedl asyrský král mnoho přistěhovalců z různých národů. Vznikla pestrá, multikulturní a nábožensky synkretická společnost, kterou ovšem Bible hodnotí velmi negativně.
Míchala se tam víra v Hospodina s rozmanitými pohanskými představami a magií. Nakonec, představitelem těchto starozákonních Samařanů byl i Sanbalat, jeden z hlavních odpůrců obnovy Jeruzalémského chrámu po návratu Judejců z Babylonského zajetí. Celý příběh starozákonní samařské komunity ukončil Alexandr Veliký, který jejich území osídlil Makedonci. Původní samařská společnost, komunita bez elit a s mnoha imigranty, se mu zřejmě nezdála dostatečně životaschopná.
Má snad to všechno znamenat, že pomáhat příchozím z chudých zemí nemáme? To v žádném případě! Je ale třeba pomáhat u nich doma, tedy pomáhat všem, nejen těm, kteří dokážou odejít jinam.
Za Rádio 7: Petr Raus
