Kněz, psychoterapeut, publicista a bývalý jezuita Josef Hurt na vlastní kůži poznal drsnou duchovní realitu Sudet. V rozhovoru pro podcast Příběhy bez filtru otvírá téma samoty, kterou intenzivně prožíval během své čtyřleté kněžské služby v Kryrech. Tedy na místě, kterému se v severních Čechách přezdívá “apendix”, svět tam totiž prý končí.
Jak se Josef Hurt cítil na opuštěné faře vedle polorozpadlého kostela? Jak se má kněz realizovat v místě, kde by se věřící dali spočítat na prstech jedné ruky? A existuje samota, ve které už ani Bůh není? Rozhovor o kněžské samotě uzavírá pětidílnou podcastovou sérii “Když celibát bolí”, která otevírala témata jako vyhoření, potlačovaná sexualita, pošlušnost či přehnané nároky na kněze.
Josef Hurt se do Kryr dostal na základě rozhodnutí biskupa v roce 2011 a strávil tam čtyři roky. Střet s duchovní realitou severních Čech popisuje jako kulturní šok: „Byla to farnost, ve které další kněz už neměl být. Kostel byl odepsaný, věřící by se dali spočítat na prstech jedné ruky, říkal jsem si, pro koho tady ten kněz má být? Má to vůbec nějaký smysl?” popisuje Hurt pocity, které tehdy prožíval.
„Jako introvert mám určitou míru samoty rád. I ta samota ale musí mít nějaké hranice a je třeba ji balancovat: prožívat vztahy, smysluplnou kněžskou službu v komunitě,...v Kryrech tohle bylo teda dost nevyvážené,” říká kněz, který dnes působí v Brandýse nad Labem.
Cítím se dobře ve své církvi
V podcastu přijde řeč i na to, co mu v nejtěžších chvílích pomáhalo. „Kdybych tam přišel jako mladý kněz po svěcení, plný nadšený, že změním svět, tak bych se asi hodně hroutil. Já jsem měl ale výhodu nějaké průpravy a zkušeností. Snažil jsem se neklást vinu ostatním, neobvinovat druhé za to, že jsem se tam kvůli jejich nepřejícnosti ocitl. Nepopírám, že se ve mně takové pocity někdy neobjevily, ale snažil jsem se v tom neutápět a nést za svou situaci svou vlastní odpovědnost,” vysvětluje Hurt.
Dodává, že kromě věku a zkušeností mu pomohl také psychoterapeutický výcvik, který v závěru svého působení v Kryrech započal. V rozhovoru vzpomíná i na světlé momenty, které ho během služby v Kryrech těšily. Jedním z nich byla skupina mladých lidí, kteří ač se za věřící nepovažovali a na bohoslužby nechodili, měli velkou touhu místní kostel zachránit. Založili spolek a hledali možnosti a finance, jak kostel alespoň z části opravit.
Proč byl Josef Hurt do Kryr povolán? Myslí si, že to tehdy mohlo být za trest? Co ho vedlo k tomu, že vystoupil z jezuitského řádu? A chtěl by se vrátit zpět do rodného Brna? Poslouchejte nejnovější epizodu podcastu Bez filtru nejen o samotě, ale i o vůli se jí postavit a neztratit v ní sám sebe. Celý rozhovor najdete tady.
Autorka: Marie Moreno
Boha ze Sudet vyhnali spolu s Němci
Byla jasem před pár léty v kostele v Kamenickém Šenově, starý pan farář tam hezky mluvil o tom, jak minulé století změnilo osud města i jeho obyvatel. Nevím, jak tam vypadá hřbitov dnes, ale tam byl na jedné části trávník s náhrobními deskami kolem zdi, druhá část zcela zničená, rozmlácená lidmi, kteří se tenkrát nově přistěhovali nebo přišli jen ničit a krást, a nová, taková normální, až na pár krásných hrobů, na kterých chyběla data, symbolické hroby po bývalých majitelích sklářských hutí, asi z vděčnosti za průmysl. který ale už dnes umírá, protože svět má zájem o jednoduché, nejlépe plastové zboží z Číny. Karma.