Když to jen trochu jde, chodím v létě hned zrána plavat. Máme venkovní bazén pouhé čtvrthodinky pěší chůze od domu a ráno je vždycky krásné. Vedlejší výhodou bývá, že na koupališti není mnoho lidí, neječí tu děti, nevřískají po skluzavce do vody sjíždějící slečny a žádní mládenci se nestrkají a nesmrkají do vody. Dámy v minimalistických plavečkách nevzdychají, že voda je jako led, že to je tedy hrůza, protože loni na Mallorce, to bylo jiné koupání.
Důchodci, mezi něž se už budu za pár let také počítat, jsou většinou tiší. Sedávají na svých obvyklých místech na lehátkách, mažou se opalovacími prostředky, prohlížejí si slevové letáky nebo časopisy, snídají a poklidně zahajují svůj letní den. Do vody se vydávají až později, když je větší teplo. Ráno totiž patří bazén převážně plavcům.
Cesta ke koupališti je od našeho domu do kopce, takže jsem rozehřátá už, když dorazím. Jiní plavci se před vstupem do bazénu potřebují rozcvičit. Včera jsem si všimla jednoho pána, který se opravdu velmi důkladně protahoval. Nechtěla jsem po něm nějak výrazně pokukovat, aby si nemyslel, že ho pozoruju. Byl to takový pěstěný čtyřicátník. Bříško ještě neměl skoro žádné, vlasy husté a na to, že je začátek června, byl slušně opálený. Většina mužů nechodí do solárka, že ne? Třeba se vrátil z časné dovolené, napadlo mne. Ten pán kroutil všemi klouby, co jich jen na těle máme, hmital, švihal a propínal se. Opravdu jsem ho nechtěla sledovat, ale nevšimnout si ho bylo vyloučené. V davu by se byl možná ještě ztratil, ale na skoro prázdném koupališti byl nepřehlédnutelný. Jinými slovy – dělal všechno pro to, aby si ho všiml každý. Jak jsem tak po něm občas loupla očkem, něco se mi nezdálo. Nemohla jsem však přijít na to, co to vlastně je. Co je na něm špatně?
Doplavala jsem svou denní dávku, vylezla jsem z bazénu a plácla sebou na modrobílé lehátko. Já nerada vzbuzuju pozornost, zvlášť v plavkách. V životě bych se takhle nerozcvičovala. Obávala bych se, že budu směšná. To je fajn, že mu to nevadí. Je hezké, že jsme každý jiný. Nasadila jsem si sluneční brýle a napadlo mě, že teď si mohu stále ještě všelijak se protahujícího pána klidně prohlédnout. Právě se ke mně obrátil zády a kroužil pažemi. Třeba zjistím, co mi připadalo divné. Zahleděla jsem se a všimla jsem si hned. Na zadku mu vlála bílá cedulka. Měl plavky naruby.
