Ježíš nás vyzývá, abychom Ho následovali jako Jeho učedníci, abychom o Něm mluvili, abychom šířili dobrou zprávu o Bohu, o Jeho lásce k nám a o naší lásce k druhým… Ale jak o tom všem může někdo mluvit? Možná očekáváme, že nám v tom pomohou právě faráři, farářky, teologové, teoložky, studenti a studentky teologických fakult či prostě naši starší souvěrci.
Co bych vám měl zrovna já říkat. Nevím, jak bych mluvil. Není mi ani 30. Farář jsem teprve měsíc. „Jsem přece chlapec.“
Přesto právě probíhají bohoslužby, služby Boží. Vnímáte to? Zkuste nyní zastavit své myšlenky a prožít si tuto chvíli. Kde sedíte (stojíte), v jaké budově, na jaké lavici či židli. Jaké písně jsme zpívali? Co se dosud dělo, jaké texty jsme četli, co se říkalo. Co bude následovat? Co od této chvíle očekáváte? Proč jste sem přišli? Vnímáte to? Tohle není jen oslava nějaké funkce. Právě probíhají bohoslužby.
Ten zvláštní čas, kdy mluvíme o tom, co nazýváme slovem "Bůh" o tom, kterého nazýváme Hospodin. Chceme být v Jeho přítomnosti. Chceme Ho zaslechnout. Ale jak? Čím se tento čas liší od ostatních? Jsme snad nyní Bohu nějak blízko? Je snad toto místo Bohu nějak blízko? Je snad ten člověk u kázatelny Bohu nějak blízko? Ani místo, ani čas, ani osobní kázatelé. Nic z toho fakticky nemění nic na Boží přítomnosti či nepřítomnosti. A přesto se zde scházíme. Chceme být spolu. Chceme být s Ním.
Ježíš nás vyzývá, abychom Ho následovali jako Jeho učedníci, abychom o Něm mluvili, abychom šířili dobrou zprávu o Bohu, o Jeho lásce k nám a o naší lásce k druhým... Ale jak o tom všem může někdo mluvit? Možná očekáváme, že nám v tom pomohou právě faráři, farářky, teologové, teoložky, studenti a studentky teologických fakult či prostě naši starší souvěrci. Ale jediná výhoda těch všech je, že náš přemýšlivý mají možná více času (a to ještě někdy). Snad znají více různých lidských přístupů k víře a mají v nich jakýsi přehled. Ale stále přece jde jen o lidské přístupy, o lidské představy.
Naše církev vyznává zásadu zvanou "všeobecné kněžství". Věříme, že po Kristu již nepotřebujeme žádné prostředníky k Bohu. Žádné chrámy a vyvýšené kněze. Všichni lidé na světě jsou stvořeni k Božímu obrazu. Pro všechny Kristus překonal smrt. Všichni věřící jsou povoláni svědčit o své zkušenosti s Bohem. Farář, to je jen organizační pomoc, kterou církev povolává, aby to někdo dělal naplno. Instalace faráře je myslím dobrá příležitost si připomenout právě tuhle skutečnost – všichni jsme kněží. Vy všichni jste kněží! ... No jo, ale jak se to dělá?
Ten zvláštní čas, kdy mluvíme o tom, co nazýváme slovem "Bůh" o tom, kterého nazýváme Hospodin. Chceme být v Jeho přítomnosti. Chceme Ho zaslechnout. Ale jak? Čím se tento čas liší od ostatních? Jsme snad nyní Bohu nějak blízko? Je snad toto místo Bohu nějak blízko? Je snad ten člověk u kázatelny Bohu nějak blízko? Ani místo, ani čas, ani osobní kázatelé. Nic z toho fakticky nemění nic na Boží přítomnosti či nepřítomnosti. A přesto se zde scházíme. Chceme být spolu. Chceme být s Ním.
Ježíš nás vyzývá, abychom Ho následovali jako Jeho učedníci, abychom o Něm mluvili, abychom šířili dobrou zprávu o Bohu, o Jeho lásce k nám a o naší lásce k druhým... Ale jak o tom všem může někdo mluvit? Možná očekáváme, že nám v tom pomohou právě faráři, farářky, teologové, teoložky, studenti a studentky teologických fakult či prostě naši starší souvěrci. Ale jediná výhoda těch všech je, že náš přemýšlivý mají možná více času (a to ještě někdy). Snad znají více různých lidských přístupů k víře a mají v nich jakýsi přehled. Ale stále přece jde jen o lidské přístupy, o lidské představy.
Naše církev vyznává zásadu zvanou "všeobecné kněžství". Věříme, že po Kristu již nepotřebujeme žádné prostředníky k Bohu. Žádné chrámy a vyvýšené kněze. Všichni lidé na světě jsou stvořeni k Božímu obrazu. Pro všechny Kristus překonal smrt. Všichni věřící jsou povoláni svědčit o své zkušenosti s Bohem. Farář, to je jen organizační pomoc, kterou církev povolává, aby to někdo dělal naplno. Instalace faráře je myslím dobrá příležitost si připomenout právě tuhle skutečnost – všichni jsme kněží. Vy všichni jste kněží! ... No jo, ale jak se to dělá?
Můžeme jako lidé vůbec něco říci o tak zásadních pojmech jako jsou Pravda, Láska, Smysl, Bytí, Dobro, Bůh? Vždyť samotné pojmy zdaleka nevystihují, o co jde. Mužeme snad jakýkoli člověk říci něco víc než řekl Jeremjáš? "Ach, pane Hospodine, já fakt nevím, jak bych mluvil!"
Možná by se nám zachtělo veškeré mluvení o těch zásadních věcech prostě vzdát. To by však nicemu nepomohlo. Ona základní lidská otázka po životě, vesmíru a vůbec, tu přece stále bude ležet dál. Nezmizí.
Člověk by takový úkol rád odložil. "Až budu starší, vzdělanější, zkušenější, až sám něco dokážu, až Boha dostatečně poznám, teprve potom o Něm mohu mluvit." Jenže, to bychom to také mohli odkládat až do smrti.
Stud o Bohu mluvit je sice určitě upřímnější než nějaké vyrvávání o tom, že nás Ježíš všechny miluje nebo naopak zavrhujeme. Koneckonců, i v Bibli čteme, že Boha nikdy nikdo neviděl. Jeho jméno se nesmí vyslovovat, na Jeho tvář nesměl pohlédnout ani Mojžíš. Boží podobu se nesmí nijak znázornit, zpodobnit.
To všechno je ochranou před lidským vymýšlením si. My bychom totiž tak rádi měli Boha na dosah ruky. Tak rádi bychom si Ho přizpůsobili svým představám.
Právě tuto lidskou touhu autoři Starého zákona dobře znali a přitom tušili, že Bůh je vždy ještě jiný, jinde a jinak.
Proto se Jeremjáš zdráhá. Neví, jak o Bohu mluvit, a ještě k tomu tuší, jaké duševní stavy upřímné mluvení o Bohu a s Bohem mívá. Tuší, jak těžký osud ho čeká. Jak ho mnozí lidé odmítnou a ztratí právě proto, že bude bortit jejich představy a jejich sebejistotu. Protože bude říkat ne příjemnou pravdu. Ale přesto je Hospodinem povolán a přes všechny pochybnosti svému povolání dostojí. Božímu záměru a smyslu možná němužemě úplně porozumět, ale v útěku od něj není smysl vůbec žádný.
Boží slova z knihy proroka Jeremjáše míří na každého z nás: "Dříve než jsem tě vytvořil v lůně matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě..." (Jeremjáš 1, 5)
Tato výpověď znamená, že nás Hospodin prostě dobře zná. Ví o našich lidských slabostech, selháních, strachách a přesto nás chce tady na světě mít. Každého z nás. Obdaroval nás mnoha dary a doufá, že dostojíme závazkům, které z nich vyplývají. Navzdory tomu, že si nejspíše nikdy nebudeme ani němužemě připadat připraveni, jsme všichni teď povoláni k hledání a opatrnému nacházení Pravdy a Lásky ve světě. A nejsme na to sami!
Sice o Bohu němužemě nikdy mluvit naplno a s konečnou platností, ale přesto o Něm mluvit máme. I navzdory vědomí, že mluvíme pouze z té své neúplně lidské perspektivy. Ale abychom mohli vůbec mluvit, musíme nejprve opravdově naslouchat.
Když opatrně vezmeme do rukou Bibli, když se snažíme pochopit ten složitý systém obrazů a metafor, kterým je křesťanské náboženství, mužeme v tom všem zahlédnout záblesky Pravdy a zaslechnout Krista. Když opatrně nasloucháme lidem kolem sebe, jejich radostem a trápením, když s nimi žijeme ve společenství, mužeme v tom všem zakusit záblesky Lásky a zaslechnout Krista.
Hospodin nechce zůstat nedostupný. My na něj sice nedosáhneme, ale on přišel k nám. Lidé, kteří poznali Ježíše, vyznali, že: "Ten neuchopitelný pojem, který zakládá veškeré bytí... Ten dobrý princip světa, který přesahuje vše, co známe... Ten naplněný smysl života... To skryté tajemství." Ten nedostupný, nedosáhnutelný a neviditelný Bůh se nám dál poznávat. Pravda a Láska se stávají člověkem.
O Boží podstatě toho moc kloudného říci němužemě. Mužemě však mluvit obrazně. A obrazem Božím je přece člověk! Jen to, co o Bohu mužemě opravdu říci, je to, co říká On sám. A jedině opravdové Boží Slovo, které známe, se stalo tělem, jak z něj v Janově evangeliu (J 1, 14).
Hospodin nechtěl a nechce zůstat skrytý! Stvořil svět a veškerý život proto, že chtěl někoho milovat a chtěl se dát někomu poznat. A že stejného důvodu Bu-h přišel do světa jako člověk Ježíš. Aby ukázal, jak to původně myslel, když člověka tvořil. A ukázal nám i sám sebe. Křesťan se proto jen němužemě vymlouvat, že neví vůbec nic. Něco přece víme! Věříme, že Bůh tady byl, chodil, jedl, spal. Že zemřel a smrt překonal. A že mezi námi stále je a působí jako Duch svatý, co se projevuje v každé chvíli souznění, porozumění a smíření.
Jenže tuto skutečnost zřejmě opravdu nelze popsát teoreticky. Stále mám pocit, že jsem vlastně nerkl nic. Jen jsem se zámotával do složitých formulací a nakonec skončil u dogmatických frází, které zřejmě marně chtějí uchopit neuchopitelně a předat nepředatelně.
Já nevím, jak bych mluvil... ale On ví: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou." (Jeremjáš 1, 8)
Zdroj: ČCE Litoměřice