Jak to všechno dopadne? Mám se těšit, nebo se bát? Znamená konec opravdu konec? A co bude po smrti? Tyto otázky nás občas napadají a zabýval se jimi i apoštol Pavel.
Když mluví o konci všech věcí při vzkříšení, zmiňuje v 15. kapitole 1. listu do Korintu proměnu do nebeských těl, kdy Bůh bude vše ve všem. V tom nachází povzbuzení a naději pro naši službu. Obsáhle se k těmto otázkám vrací, když píše sborečku do Tesaloniky, který musel kvapem opustit kvůli pronásledování ze strany místních Židů. Odpovídá na jejich otázku, co bude s těmi, kteří zemřeli dřív, než se Kristus vrátí a nastane vzkříšení. Využívá přitom obrazy, které Tesaloničtí znají z římské kultury, a přidává k nim obraz starozákonního Dne Hospodinova, jak vidíme v 1Tes 4,13–18. My čtenáři si můžeme jednotlivé Pavlovy obrazy představit jako filmové scény, a tak si je spojit v celek.
Začíná kulturním obrazem. Vidíme na něm přicházejícího císaře, kterého místní honorace ceremoniálně vítá před branami města. Vykresluje ho slovy „v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem“. Popisuje delegaci, která byla vyslána přivítat císaře, jenž přijel na návštěvu. Seřazeni podle důležitosti přicházejí zástupci města. Zásadní je, že ti první, kdo se se Vzkříšeným setkají, jsou jejich mrtví, kteří povstávají proměněni k novému životu. Živí se spolu s nimi se Zmrtvýchvstalým setkávají při starozákonním Dni Hospodinovu. Tato událost Božího zjevení mění dějiny a ustanovuje nový rozměr života s Bohem. A Pavel tím vykresluje svůj druhý obraz: „za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice“ zve na horu Sinaj, přímo do Božího zjevení.
Zde se dějí identické projevy, které ohlašují uzavření smlouvy, při němž Boží lid obdrží desatero. Je to znamení nového exodu Božího lidu. A jak vidíme u proroka Izajáše (Iz 27,13), odehrává se totéž při návratu Božího lidu z babylonského vyhnanství. Podobné zjevení vidí také prorok Sofonjáš (Sof 1,14–16), když popisuje soud, jenž bude vykonán při dni Hospodinově. Děs se tu mísí s radostnou oslavou, o které mluví král David v Žalmu 47,6–10. Setkání v oblacích se rovněž pojí s vizí Daniela v 7,9–14.
Vidíme zde scénu u soudu: ďábelské šelmy jsou poraženy a přichází Syn člověka s oblaky, aby se v přítomnosti svého lidu ujal vlády nad světem. Při této velkolepé scéně se celý svět promění. Ústřední roli zde hrají zemřelí křesťané a křesťané z církvičky v Makedonii, přičemž veškeré toto dění je založeno na starozákonních textech.
Uchvácení či vytržení je představeno jako součást vzkříšení, při kterém dochází k proměně světa – najednou budeme s Pánem nejen v Duchu, ale budeme s ním zjevně. Takový je konec podle Pavla, přičemž jeho cílem je život v Boží přítomnosti. V tom Pavel vidí základní smysl celého oddílu. Pro správné pochopení je nezbytné porozumět tomu, co Pavel říká dál v 1Tes 5,1–11. Když si tyto oddíly porovnáme, je patrné, že mají stejnou strukturu a záměr.
Pavel se vrací k situaci tesalonických křesťanů a dále vyjadřuje budoucí naději. Vysvětluje, k čemu nás má tato naděje přivést a co od Kristova příchodu očekává. Oba oddíly končí stejnou výzvou, totiž že se jejich zvěstí máme potěšovat. Důraz je přitom kladen na život v Boží přítomnosti, vyjádřený slovy „navždy budeme s Pánem“ a „abychom my, ať bdíme, nebo spíme, žili spolu s ním“. Konec je tedy novým začátkem, při němž každodenní život v Boží přítomnosti, který usiluje o posvěcení a svatost, bez níž nikdo nespatří Pána, jednou přejde v Kristův slavný návrat. A pak už budeme navždy s ním.
Stále mě překvapuje, jak Pavel vše propojuje a jak vnímá konec jako důvod k radosti, a ne k obavám. Je si vědom toho, že se bojíme nejistoty a neznámého, ale jako by se snažil říct: křesťane, učíš se žít s vědomím Boží přítomnosti ve svém životě, která tě rozpaluje radostí, inspiruje a vysílá dál. Ale také tě konejší, když je ti zle, protože s tebou je ten Syn člověka, který přemohl všechny šelmy, co ohrožují tvůj život, protože s nimi zápasil, zemřel, a když vstal z mrtvých, zvítězil. Jako služebník, kterého odmítli, poznal utrpení, když se ztotožnil s tím, co nás tíží. V jeho přítomnosti směřujeme ke konci, a až koncem projdeme do nového rozměru jeho přítomnosti, všechny věci získají novou kvalitu.
Autor: Martin Kop
Zdroj: Časopis Brána
Navíc sám Ježíš několikrát řekl a potvrdil to i Pavel, že druhý příchod se má uskutečnit ještě za života učedníků, v době Ježíšovy generace. Dva tisíce let a nic. Evidentně oba lhali. Každý si to může dohledat v Bibli.