Historik Tomáš W. Pavlíček v rozhovoru podotýká, že jestli se v historii něco opakuje, tak jsou to dějiny hloupých idejí. „Nevím, jestli vlastně stojíme o to poučit se z historie,” říká a dodává, že dnešní radikalizaci pozoruje především v přehnaném aktivismu.
Jste nejen křesťan, ale i historik. Vidíte tedy společnost nejen očima věřícího, ale i člověka, který může mít pocit, že se některé procesy a události opakují. Ohlédneme se tedy nejdřív do minulosti. Jedním z nejradikálnějších hnutí, která měla přímý destruktivní dopad na život milionů Čechů, byl německý nacionalismus. Jak se ze země známé vzdělaností národa a významnými vědeckými a kulturními osobnostmi stala země fašistická?
Jestli se v historii něco opakuje, tak jsou to dějiny hloupých idejí. Můj šéf Maciej Górny tak nazval svou nejnovější knížku. Vysvětlení bych hledal v napětí, krizi a hladu po první světové válce. Za války máte nepřítele jasného. Po válce zbyde strach o budoucnost a nepřítele si musíte najít. A tehdy se biologické koncepty starého Darwina extrémně napasovaly na politickou realitu. Jestliže rasističtí biologové a filozofové Houston Stewart Chamberlain, Ernst Haeckel nebo Julius Langbehn už před válkou tvrdili, že přirozenou selekcí přežijí nejsilnější etnika, povzbuzovalo to politiky udělat co nejvíc pro svůj národ. Demagogie, kterou neprohlédli ani mnozí přírodovědci! A tyhle falešné brýle postihly nejen Němce, ale i další – Čechy, Slováky a Poláky nevyjímaje. Jenže kdo z nich by po roce 1939 či 1945 přiznal, že Němce dříve trošku obdivoval, jak mají zorganizovaný stát a progresivní ekonomiku, že.
Proč to tehdy normální lidé v Německu nebyli schopni zastavit? Byla radikalizace natolik plošná, že zasáhla i je?
Trochu provokativně Vám otázku vrátím: Kdo byli normální Němci? Byli to luteráni? Katolíci? Měšťané? Dělníci? Nejradikálnější byli pravicoví studenti. Navíc pozornost upřená na krásu a kult těla, cvičení v přírodě a vojenského výcviku byla tak lákavá. Pro mě je zvláštní, jak si lidé nevšímali, že z jejich sousedství jsou postupně odváženi postižení a mentálně nemocní do „ústavů“, kde jim přece bude lépe. Brzy se k nim přidaly transporty politických odpůrců a konečně transporty Židů. Zmíněný filozof Chamberlain napsal knihu Základy devatenáctého století. Mezi árijské rasy nezařadil jen Němce, ale i západní Slovany anebo Řeky. Zajímavé je, že ti zmínění autoři se mezi sebou neshodovali na roli křesťanství v dějinném souboji ras. Dějiny vykládali v paralele s přírodou. A pokud někdo řád věcí narušoval, byli to Židé.
Proč se podle Vašeho názoru proti útočné válce a holokaustu neozvali němečtí křesťané?
Někteří křesťané v Německu se ozvali, jenže stát o jejich názor nestál. Přesně naopak. Nacismus ve svém jádru nestavěl na církevním křesťanství, ale na pohanských kultech. Třeba katolicismus považoval za kulturní přežitek, za instituci, kterou mu vnutili Židé (mohli historicky za vše možné). A podle této ideologie nemá prý požidovštěné křesťanství nic společného s opravdovým křesťanstvím, které založil přece árijský Kristus. Proto chtěli denominace zásadně přeměnit. Jinou věcí zůstává, že s odporem k totalitnímu státu vystoupili jen někteří – mnozí katolíci a pak v roce 1934 tzv. Vyznávající církev, Dietrich Bonhoeffer. Protestovali vůči Deutsche Christen, kteří si mysleli, že se jim ve státě podaří shora sloučit všechny luterské církve a vnucovat jim árijské zákony, vyčistit biblický text od židovských nánosů apod. Nebezpeční aktivisté ve prospěch aktuální módní vlny a neschopní dialogu. Takových bych se bál i dnes.
V čem je na tom dnes putinovské Rusko podobně jako kdysi hitlerovské Německo a v čem se situace Ruska a Evropy zcela liší?
Tady si sám kladu otázky, co všechno etnika Ruské federace nemají k dispozici, anebo omezeně: zdravotní péče, hygiena, vzdělávací instituce, informace o dění, které s Ruskem nemá nic společného. Pak si říkám, jaká zklamání a planá očekávání si nesou z devadesátek, protože nástup Putina mnozí vítali jako pořádné řešení chaotické situace. Velká část tamní populace stárne. O robotizaci anebo ochranu životního prostředí se nezajímá. Kde by načerpali kritické myšlení, aby se naučili rozpoznat mediální dezinformace? Rozhodně nemají dojem, že jiné velmoci by jim měly být vzorem. Takže ruskou národní hrdost klidně lze porovnat s německým nacionalismem Třetí říše. Ale pozor, stejně tak s nacionalismem u nás, malých států, pokud mu budeme ještě více podkuřovat!
Děje se mezi křesťany v Rusku podle Vás totéž, co mezi křesťany v meziválečném a válečném Německu?
K tomu žel nemám informace. Problém je v tom, že o ostrakizaci probuzených křesťanů se nelze mnoho dovědět. Vím o misionářích, kteří se z Ruska přesunuli nejprve na Ukrajinu a po únoru 2022 prchali dále. Vedení ruského pravoslaví je zastrašené a taky oddané Putinovi. Je tak hrdé na sebe sama – na Třetí Řím, že se to s meziválečnými německými luterány srovnávat nedá. Zajímavější je ale otázka, jak v budoucnu poroste demograficky islám v Ruské federaci a k čemu to povede? Donutí to stát ke změně režimu? Anebo si začne loajalitu muslimů kupovat?
Radikalismus v náboženství?
Jaké formy radikalizace podle událostí, které se v historii už staly, vidíte i v dnešním světě – ať už ve větší míře, nebo jen v náznacích?
Nedovedu říct, jak se radikalizuje mentalita Rusů. Pozoruju jen, že teprve sám Putin se snaží různé styčné body z ruské historie vymyslet a radikalizovat, že je nikdo jasně předem nedefinoval. Pokud se ale ptáte na radikalizaci v dalších státech, tak se obávám jedné věci. Aktivistického politického stylu. Ten byl totiž společný fašistickým hnutím napříč Evropou. Na základě odůvodněné krize ve společnosti a hospodářství se lehce prosadily radikální změny. Místo respektování zaběhnutých právních norem a práva na dialog se řekne, že společný cíl je životně a planetárně důležitý. Pak se prosazují urychlené legislativní změny, bez zbytečných průtahů a diskusí. Ve prospěch společného cíle se dosavadní norma začne ohýbat. A kvůli ruskému útoku na Ukrajinu i kvůli energetické krizi jsme svědky, jak to jde rychle. Pozor, tím nemám na mysli pomoc Ukrajině, ale naše vlastní vnitřní politiky, které si kvůli aktuální argumentaci necháme změnit.
Jaké známky dění ve společnosti jsou dnes signálem toho, že sledujeme radikalizaci podobnou nějaké v historii a že z toho může být historický malér?
Nevím, jestli vlastně stojíme o to, poučit se z historie. Dnešní radikalizaci pozoruju v přehnaném aktivismu. Jeden příklad. Sice sám roky podporuju ochranu životního prostředí a sleduju aktivity spolků na ochranu přírody a klimatu, ale způsob zavádění ekonomických a politických opatření nejenže vnáší chaos, ale je poplatný zájmům těch, kteří na „šetrných“ technologiích chtějí vydělat. Když jsem vedl rozhovory s geology, kteří přes padesát let mapovali přírodní procesy na celé planetě, řada z nich potvrdila, v čem je vidět lidská stopa. Jedním dechem ale dodali, že některé změny klimatu jsou tak nezávislé a rozsáhlé, že s nimi nic nenaděláme. Jenže s těmi fakty je dnes do médií nikdo nevezme. Jsme aktivističtí a nedovedeme připustit, že něco neovlivníme. Ale diskutovat o tom neznamená věc nepodporovat a složit ruce v klín! A teď si do podobných vzorců dosaďte další věci, na kterých mi záleží: práva žen, místo homosexuálů v církvi, zdravá strava, ohleduplné zacházení se zvířaty.
Vidíte i v historii samotného křesťanství nějakou formu radikalizace?
Se studenty církevních dějin na ETS jsme právě rozebírali, jak byla ve 4. století propagována askeze. Snaha přiblížit se Kristu a umrtvovat žádostivost. Jenže někteří asketici začali tak bezohledně prosazovat panictví a panenství, že umlčovali své kritiky. Sv. Jeroným, často zobrazovaný jako patron překladatelů, horlil pro myšlenku věčného panenství Marie Bohorodičky, že nesnesl, když mu „kolegové“ Helvidius, Vigilantius a Jovinianus oponovali. Když v Bibli ukázali, že Ježíš měl sourozence. Když hájili manželství. Když varovali před přeceňováním askeze a počítáním vlastních zásluh. Jeroným je ve svých spisech očernil, a tím téměř vymazal z historie. Minimálně je nechal vyloučit ze sboru. Až reformace na ně zase upozornila. Ale jejich díla se už nedochovala. Až půjdu do galerie, před Jeronýmovým obrazem si to připomenu. Ale přece si nebudu chystat polévku, abych poškodil práci kulturní instituce, která o obraz pečuje.
Dr. phil. Tomáš W. Pavlíček, Ph.D., historik, učí církevní dějiny a hudební liturgii na Evangelikálním teologickém semináři, nahrává rozhovory s pamětníky vědy. Je zaměstnán v Historickém ústavu Polské akademie věd, spolupracuje s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR.
Ptala se: Eva Čejchanová
Zdroj: Brána
Demograficky islám v Ruské federaci Putin podporuje, stavějí se tam mešity a Putin se některých muslimských akcí zúčastňuje. Mohamedánům jsou totiž stanovené pevné právní mantinely a v těch se může rozvíjet. Už se tam Mohamedání pokoušeli mantinely překročit, ale ihned byli silovou složkou zpacifikováni a domýšlím si – i souzeni. Cílem je unitární (tedy politicky, kulturně, národnostně stabilizovaný) stát. Nejen v Rusku. S vymahatelnou závaznou státní ideologií. To ale patří k nej nezákladnějším znalostem, vážení pámbíčkáři.