Často se zdá, že najdeme-li za každým zlem viníka, svět je zas pochopitelný. Život je ale plný tajemství a paradoxů, s nimiž se musíme naučit žít. Naše víra tu není od toho, aby nám dávala rychlé odpovědi jako umělá inteligence. Ježíš je muž překvapení. Když se budeme příliš fixovat na své představy, přání a očekávání, můžeme se s ním minout.
Na tuto neděli připadá evangelijní příběh o uzdravení slepého u rybníka Siloe (odkaz na příběh ZDE). My lidé máme přirozenou potřebu vnímat svět jako smysluplný, srozumitelný, dobrý a spravedlivý. Někteří lidé, když narazí na něco, co tomuto obrazu světa odporuje, hledají hned viny a viníky. Když je někdo postižený, trpí, tak si to jistě sám zasloužil, zavinil si to svými hříchy. A pokud si to ten postižený nezavinil sám – což u slepého od narození lze těžko předpokládat – pak je to trest za viny jeho rodičů.
Vzpomeňme na Jóbovy přátele, kteří takto argumentovali. Vzpomeňme na kazatele, kteří v době pandemie hned věděli, že to Bůh trestá naši civilizaci za potraty a toleranci k homosexuálům.
Jakmile najdeme zřejmou příčinu, když za zlem stojí vina a my označíme viníka, hned se nám uleví; svět se vrací do pochopitelného rámce. Setkáváme se s tím často také u věřících lidí, kteří tím chrání svůj příliš jednoduchý obraz Boha. Za hledáním vin a viníků se u nich skrývá jakási nepřiznaná snaha opatřit Bohu – který má přece vše ve své režii – jakési alibi.
Najdeme-li za každým zlem viníka, svět je zas pochopitelný. Ale on takový není. Život a svět je plný tajemství a paradoxů, s nimiž se musíme naučit žít. A naše víra tu není od toho, aby nám dávala rychlé odpovědi jako umělá inteligence.
Ježíš odmítá ona jednoduchá vysvětlení tajemství zla. Tvrdí: „Nezhřešil ani ten slepec, ani jeho rodiče“. Ježíš nepátrá po tom, co mohlo být příčinou, neobrací se do minulosti, nýbrž k budoucnosti: vidí smysl toho, co se děje, je v tom, co se teprve ukáže.
Také známý Ježíšův výkřik na kříži, „Bože můj, proč jsi mě opustil,“ obsahuje jiné „proč“, než kterým se ptáme na důvod, ležící v minulosti. Toto „proč“ hledá smysl, který se má zjevit v budoucnosti: za jakým účelem, k čemu se to děje.
Uzdravení jako vyznání
V evangelijním úryvku Ježíš říká, že se na tomto slepci ukáže Boží moc. Otevře mu oči. Všimněme si toho podstatného. Ono uzdravení – jakkoliv se na první pohled zdá být výsledkem jakési magické praktiky – je proces, který se dovrší až v osobním setkání s Ježíšem; ten člověk je vidoucí, zdravý, teprve až když uvěří v Krista a když vyzná svou víru. Vše, co bylo předtím, směřuje k tomu vyznání.
Farizeové, ti pyšní experti na náboženství, se ukázali jako slepí. Nechtěli totiž vidět a rozumět tomu, co Ježíš činil, protože si o něm už předem udělali svůj úsudek.
Ježíš je muž překvapení. I jeho příchod na svět a jeho vzkříšení jsou překvapením, vymykajícím se našim představám, očekáváním a vysvětlováním.
Také dnes k nám může přicházet mnoha způsoby a v mnoha podobách, které nečekáme. Když se budeme příliš fixovat na své představy, přání a očekávání, můžeme se s ním minout. Živá víra spočívá v otevřenosti srdce.
