Je Bible přežitek? Má smysl ji číst i v dnešní době? A který překlad je ten nejvhodnější? Nadační fond Bible21 ve spolupráci s nakladatelstvím Biblion, které překlad Bible21 vydává, v roce 2024 natočil sérii videí, ve kterých se známé tváře veřejného života zabývají otázkou Bible a jejího místa ve 21. století.
Mezi osobnostmi najdete třeba salesiánského kněze Ladislava Heryána, stand-up komičku Adélu Elbel, farářku Martinu Viktorii Kopeckou, literárního historika Martina C. Putnu, ekonoma Tomáše Sedláčka či spisovatelku Janu Šrámkovou. Každý z nich přináší jedinečný pohled na to, proč a jak je Bible oslovuje.
V prvním a úvodním videu s názvem Bible ve 21. století (krátký film níže) se dozvíte, kdo začíná den četbou žalmu, nebo komu četba Bible dělá „třísky v hlavě“ a hádá se s ní.
Dá se o Bibli říct, že je to návod či zákoník? Je možné ji k něčemu přirovnat? A má smysl číst ji i v dnešní době?
Husitská farářka Martina Viktorie Kopecká přirovnává Bibli k anatomickému atlasu, protože stejně jako Bible i naše těla stárnou a vyvíjejí se, nosí stále stejnou hodnotu.
Klasický filolog z Katolické teologické fakulty Josef Bartoň zdůrazňuje, že z biblických textů čiší především to, že tehdejší lidé byli úplně stejní jako my a rád to svým studentům připomíná. Kněz Ladislav Heryán dodává, že naše civilizace je postavená na biblických kořenech a Bibli potřebujeme číst, abychom sami sobě porozuměli. Literární historik Martin C. Putna se domnívá, že je třeba Bibli znát i proto, abychom dokázali rozeznat, když ji populisté ve veřejném prostoru zneužívají.
„Napříč všemi dobami si lidi kladou otázku, kdo jsou, odkud jdou a kam jdou a potřebují nějaký větší příběh nebo širší rámec pro svůj život. Myslím, že Bible je velký příběh, který to rámování poskytuje,“ říká spisovatelka Jana Šrámková.
Jak by účinkující ohodnotili překlad Bible21? Zaznívají slova jako srozumitelný, svěží, současný či přístupný, protože „jak lidské principy zůstávají stejné, tak jazyk se mění,“ zmiňuje Adéla Elbel jako důvod, proč by sáhla právě po překladu Bible21. Kněz Ladislav Heryán dává přednost Bibli v ekumenickému překladu, přestože podle něj není tak „hezká“.
Která část Bible je nejvíce oslovuje a proč?
„Dvě třetiny Ježíšových podobenství jsou ekonomické,“ tvrdí Tomáš Sedláček a dodává, že i celé vykoupení je v podstatě ekonomický princip. Jana Šrámková doporučuje příběh královny Ester. Čtenářka a blogerka Tereza Dušánková si svůj oblíbený biblický verš dokonce nechala vytetovat. Josef Bartoň má za to, že člověka nejvíce osloví narativní texty, protože biblické příběhy jsou podle něj mimořádně jímavé. „Málokdo, kdo biblický text uslyší nebo ho vezme do ruky, ho hned odloží,“ domnívá se.
Ladislav Heryán dodává, že záleží na každém člověku, nakolik se biblickému textu otevře. Martina Viktorie Kopecká uznává, že život víry je i o tom vynaložit nějaké úsilí k tomu, abychom biblický text pochopili, protože to často nebývá jednoduché čtení, ale jeho bohatství je ohromné a má potenciál změnit náš život.
A proč si Martin C. Putna myslí, že Ježíš je těžký pravdoláskař? Podívejte se na celé video v odkaze níže.
Autorka: Barbara Rzymanová
Jaké místo má Bible ve 21. století? Známé osobnosti hledají odpověď ? Zřejmě nevědí, že jde o Slovo Boží, které je věčné.
Ale jo, stalo se, vymyslel. Baví se rád. Slyšel(i) jste už někdy, že „bez Jeho (Boží) vůle vám nespadne z hlavy ani vlas“ ? Není to přímo z Bible, tam je to trochu jinak, přesto to bývá slyšet poměrně často. Vžilo se to, i když by tam mělo být spíš „bez Božího dopuštění“.
No, ale když s Božím dopuštěním mohou existovat homosexuálové nebo lesby a dokonce se zcela běžně stávají kněžími (nebo farářkami), asi to až takový kaz na Božím aktu stvoření nebude.. On asi fakt člověk nemůže úplně za všechno, nějaký díl odpovědnosti musíte nechat i na Bohu. Oslovte Boha a řekněte mu, jak těmi homosexuály „vymňoukl“ (a to jsem ještě použila docela hezké a nevinné slovo). Ulevte svému srdci, vy(z)povídejte se…
Tu radu jsem myslela vážně, dělám to sama poměrně často. Když mne potká kus těžkého života nebo vidím nějakou velkou nespravedlnost. Komu jinému bych to měla říct? A vidíte, ještě pořád mě (Bůh) snáší, žiju (i když bych nemusela) a máme se vzájemně rádi.
Musím znovu ocenit francouzského filozofa J-P. Sartre, který řekl, že lidé jsou peklo. V církvi zvlášť. Když taková blbost někomu vadí.
Každý jsme nějaký. Já, řekla bych, miluji Boha celým svým srdcem a hned po Něm svého manžela. Není to v rozporu. Když mohu milovat oba, miluji je víc, než bych to dokázala, mít jen jednoho z nich.
Ve Starém zákoně bych některé části nejraději spálila – jak jsou pro mě bolavé a jak Boha vidím úplně jinak. Ale kdybych to udělala, nemohla bych se k nim vracet a znovu a znovu je prožívat a promýšlet. Třeba roli Evy, která vůbec nemusla být tak pitomá a hloupá, o níž jsem přemýšlela nedávno.
Když jsem byla malá, někdy jsem překročila tátův zákaz. Ne jen tak, ale pro větší dobro, jak jsem to sama cítila. Táta se na mně skoro nikdy nezlobil, miloval mě. Vysvětlil mi, proč mi zákaz dal – aby mě před něčím chránil. A já vysvětlila, proč jsem ho neposlechla, i když jsem to věděla a ten jeho důvod dobře znala. Že mě chce chránit. Dali jsme si pusu a šli jsme prostě dál…
Nemohu snést, jak biblický autor tu pasáž napsal. Bůh nemůže být horší otec, než byl můj táta. Kdyby se to opravdu stalo, muselo by to být jinak.
Zrovna tak nemohu snést názor, že by poznání mělo být něco špatného. Kdybych byla Evou, také bych pojedla ze stromu poznání dobrého a zlého. Vědomě. Abych se zlu mohla vyhnout a nebyla jako hloupé dvounohé zvíře, které o tom nic neví. Pokud by za to měl přijít trest, vzala bych jej jako oběť a (s)nesla bych ho.
A kdybych mohla manžela nebo své dítě zachránit od zlého osudu, když by cenou za to bylo moje zavržení, pokud bych tím nikomu jinému neublížila, neváhala bych ani vteřinu. Pak bych se svěřila Bohu do rukou, aby rozhodl, co se mnou dál bude.
Ani nemohu snést, že by touha „být jako Bůh“ byla v něčem špatná, když přece mám být Božím obrazem.
Táta byl vždycky hrdý na to, když jsem se mu jako malá podobala. Cizí lidé podle naší podoby poznávali, že k sobě patříme. A když jsem vyrostla, vystudovala jsem a tátu v mnohém překonala, byl na mne hrdý dál. Ani jednoho z nás nikdy nenapadlo, že by on měl žárlit na mé úspěchy a já že bych ho už nepotřebovala nebo ho přestala mít ráda a byla mu špatnou dcerou. Zůstala jsem s ním až do jeho poslední chvíle.
Na druhou stranu, ve Starém zákoně jsou také místa, které mám ráda. Například, když se Bůh představuje Mojžíšovi pod jménem „Jsem“. Když se podívám na jakoukoli věc, tím, že ta věc „je“, svou existencí mluví přímo ke mně a také říká „Jsem“. Tak vidím Boha v každé věci, kamkoli se podívám. A skoro na cokoli pomyslím, tam vidím a vím, že (tam) je.
Evangelia mám ráda a je moc dobře že jsou čtyři, protože je z toho vidět, jak stejné události vnímal každý ze tří apoštolů (a evangelista Lukáš) jinak. Mám ráda jejich vyprávění o Ježíšovi, o němž věřím, že přišel mezi nás, aby nám ukázal, jak to máme správně udělat, abychom opravdu „jako Bůh“ mohli být. Což by měla být ta naše největší touha. Být těmi správnými a vědomými syny a dcerami téhož Otce, jako je Ježíš. Otce, jehož jméno je „Jsem“.
Kdybych já psala příběhy Starého zákona, napsala bych tam, že Bůh s radostí uviděl touhy svého nejlepšího výtvoru a rozhodl se jim (nám, lidem) je splnit.
Píšete, že máte moc ráda evangelia a věříte, že Ježíš přišel mezi nás, aby nám ukázal, jak to máme udělat, abychom byli těmi správnými a vědomými syny a dcerami téhož otce jako je Ježíš. Při tom ale ignorujete skutečnost, že Ježíš přijímal texty Starého Zákona jako Boží slovo, stále je Židům připomínal, odvolával se na ně. Nikdy nezpochybňoval, že Bůh událostí a doby Starého Zákona je tentýž Bůh, který jej poslal na zem, aby uskutečnil to, co bylo Boží vůlí. Aby otevřel člověku cestu k dobrému vztahu k Bohu, který byl zničen, když první lidská dvojice, Adam a Eva odmítli svého Stvořitele jako svého Boha. Z Vašeho komentáře je zřejmé, že Bibli v podstatě vůbec nerozumíte a nevíte o co v ní jde. Tím nechci říci, že jste špatný člověk, naopak, Vaše přemýšlení o pravdě, spravedlnosti a vůbec o duchovních hodnotách Vás může dříve či později k porozumění Bible přivést a poznáte, že Starý i Nový zákon si vlastně vůbec neodporují a jsou dílem jednoho a téhož Boha.
Já Vám za vaši poznámku moc děkuji, je milá a laskavá mnohem víc, než by mohla být. Také proto jí dávám „lajk“.
S nesouhlasem jsem samozřejmě počítala, tak naivní nejsem. Když si myslím něco jiného, než učí neomylná církev, musím se zákonitě mýlit. Že tomu nerozumím, je z toho přece jasné, ne? Tohle se už táhne stovky nebo tisíce let. Ježíš je Ježíš a já jsem to, co jsem. Nemůžu jinak, když mám být pravdivá.
Na tenhle web jsem zabrousila „náhodou“, když jsem uviděla nadpis, vlastně odkaz na článek „Co by udělal Ježíš“ (šlo o válku v Gaze). A postupně začala psát to, co na srdci nosím už léta a co by by nikdo neposlouchal, kdybych to někde chtěla říct ústně. Myslím si, že církvi, od které jsem se vzdálila, to prostě dlužím. Máte právo to vědět.
Až to, co se samo dere ven, všechno napíšu, půjdu zase dál, bude ode mne klid. Asi to bude už brzo. Nejsem na tom špatně, Boží společnost mi postačí.
Neznám žádnou neomylnou církev, ale snažím se porozumět Bibli, protože podává obraz Boha, Stvořitele světa a člověka. Tato kniha klade velký důraz na jeho přesné poznání, protože jedině tak je člověk schopen správně se orientovat ve svém životě a jeho poznání roste. Upřímnému a opravdovému úsilí Bůh vychází vstříc a Boží slovo, Bible je jeho nejúčinnější nástroj, prostřednictvím kterého člověk získává Božího ducha.
Za odpovědi Vám děkuji, ale myslím si, že tohle by k dobrému nevedlo, mám toho zažitého za sebou už poměrně dost. Nyní by mohl přijít nějaký katolík a začít se s Vámi přít (k čemuž bych nerada zavdala příčinu), ale mě už rozdíly mezi denominacemi přestaly zajímat.
Budeme raději doufat v to, co nás spojuje, protože je toho stále dost. A děkuji Vám, jak jste mě v minulém příspěvku oceníl, vážím si toho. Nevylučuji, že později budu některým pasážím Bible rozumět lépe, přesně jak jste napsal 🙂 .
1) „Ježíš přijímal texty Starého Zákona jako Boží slovo“ – ano, zcela souhlasím a pracoval s nimi velmi tvůrčím způsobem (a k tomu zve i nás). Např. vynachává problematické texty – viz četba z Iz v nazaretské synagoze v Lk 4,18-19 – Ježíš pomine půlverš Iz 61,2b „den pomsty našeho Boha“. Můžeme přemýšlet, proč to udělal.
2) „Adam a Eva odmítli svého Stvořitele jako svého Boha.“ – toto je pouze jedna z možných interpretací Gn 3. Nebezpečí teologických velikánů jako byl sv. Augustin je v tom, že jejich interpretace se předkládá jako jediná možná (v tomto případě i u protestantů!). Zajímavé je, jak příběh o pádu prvních lidí chápou židé (malé „ž“, protože mám na mysli věřící Židy). Příklad výkladu Gn 3,6: Eva (na rozdíl od svého muže) dlouho usilovně přemýšlela. Nejprve pochopila, že plody jsou dobré k jídlu, že uleví jejímu hladu. To ale nestačilo, aby porušila zákaz. Pak si uvědomila, že ovoce je krásné, uspokojuje touhu po estetičnu. Ale i to nestačilo. Až tehdy, když pochopila, že ovoce ji učiní moudrou, vzala z jeho plodů a jedla. Nebyl to hlad, touha ani vášeň, co ji motivovalo, ale samotná moudrost. Byla ochotna riskovat smrt kvůli moudrosti. My bychom měli být ochotni učinit totéž. (dle R. Rami Shapiro, Chasidské povídky, 2026). Ale i „ultrapravověrný“ sv. Ireneus z Lyonu, velký bojovník proti všemožným herezím (2.-3. století) vykládá Gn 3 odlišně od sv. Augustina. Člověk, aby došel dospělosti, musí překročit práh reflexe, musí přistoupit k poznání. Má to svá rizika, je to nebezpečné, ale přechod od animality k humanitě je pro člověka nutnou fází růstu a vývoje. (dle Claude Tresmontant, Základy teologie, 1995).
Tohle je vážně hluboké, velmi potěšující i zajímavé…
Tyto podrobnosti jsem neznala. Ze stejných pohnutek jako „židovská Eva“ bych jednala podobně i já. Nemyslím si, že by se to mému Bohu nelíbilo a konečně bych dokázala ocenit, že mne stvořil „dobře“ a že jsem „v pořádku“. Tu cenu bych na místě Evy ráda zaplatila, protože ta Moudrost je opět to samé, jen jinak pojmenované, co On.
Zároveň jste u mne podnítil zájem o židovskou mystiku, kterou jsem doposud odsouvala stranou. Na Claudea Tresmontanta se také znovu podívám. Ještě jednou veliké díky, velmi jste mi pomohl 🙂 .
Wednesday
Myslím, že z biblického textu je zcela zřejmé jedno: Satan v podstatě prohlásil Stvořitele za lháře, který ze sobeckých a mocenských pohnutek skrývá před lidmi něco, na co mají právo. Zejména Adam, který s Bohem přímo, bez prostředníka komunikoval a zřejmě delší dobu se seznamoval s jeho stvořením, viděl jeho dokonalost, viděl s jakou moudrostí a láskou bylo vše stvořeno, včetně jeho samotného i jeho partnerky Evy. Poté, místo obhajoby Stvořitele přistoupil na Satanův podvod a zničil soulad mezi člověkem a jeho Stvořitelem s nedozírnými následky. Celá Bible je pak o tom, jak Bůh postupuje při obhajobě svého jména a nápravě situace. Při tom jsou to právě i mnozí potomci prvního lidského páru, kteří i přes svou ztracenou dokonalost zachovávají Bohu věrnost a podílí se tak na ospravedlnění Božího jména a Bůh tak oprávněně a spravedlivě postupuje proti svým odpůrcům. Klíčovou úlohu zde hraje Boží syn J.Kristus. Spekulovat nad těmito biblickými informacemi lze vždy, dokazuje to i Vámi připomenutá spekulace židů. Je proto nanejvýš důležité, držet se Božího slova.
Hm, já ale vřele nesouhlasím.
Bůh, jako suverénní stvořitel všeho, jediná bytost svého druhu, která existuje, nemá zapotřebí se ospravedlňovat. Nebo „obhajovat svoje jméno“. Před kým a proč?
Před lidmi, kteří i se svými současnými znalostmi víme o podstatě světa zatím doslova houbelec? Nebo před Satanem? Dobro před zlem? „Obhajování se“ přece implicitně znamená dvojí:
a) Vnitřní nejistotu a obavy.
b) Ego, kterému enormně záleží na tom, co si kdo myslí.
Obojí jsou atributy nevyrovnané, nevyzrálé osobnosti. Bůh se přece sám nemá čeho obávat, nikdo jej nemůže ohrozit.
Bát se Satana? Zjevný nesmysl. Stačila by jediná Boží myšlenka, aby se odebral ne do pekel, ale prostě do neexistence. Stejně jako cokoliv ostatního. Vtírající se otázkou (kterou ponechám nezodpovězenou) je, k čemu by Bohu byla Satanova existence. Nechám to na jindy.
Bát se o člověka? Proč, ví přece, jak ho stvořil. Když se Mu něco nepovede, může to udělat znova, kolikrá chce, nekonečněkrát. Počká si, až člověk zmoudří, aspoň tedy někteří lidé.
Že nebude milován a přijat, kvůli tomu trápení, které způsobil, když svět a člověka vytvořil? To by mohla být jediná reálná a smysluplná Boží obava, vyplývající z naší svobody.
Obava lásky, že nebude opětovaná. Zde ale nepomůže nic, než trpělivost a naděje. Že by Bůh nevěděl, jak se ucházet o lásku, když všechno to, co kdekoli existuje, sám „vymyslel“?
Že by Bůh neuměl, za prakticky libovolně dlouhý čas, s neomezenými možnostmi, si vychovat inteligentního muže a inteligentní ženu, kteří jej budou věrně a oddaně milovat, přičemž pro ně bude doslova vším?
Když například já dokážu, relativně snadno, si ze štěněte vychovat oddaného a milujícího psa, jenž by za mne neváhal položit svůj život? Jen láskou a správným zacházením?
Nechci být vůči Vám neuctivá, představuji si, že jste asi mnohem starší než já a úctyhodný, velmi laskavý člověk. Ale nedává mi to smysl. Evidentně takoví, Bohu oddaní lidé existovali a existují.
Podobné výklady jsem četla i slyšela nesčetně krát, v katolické církvi i jinde, jenže vždycky když o kousek dál domyslím, co dalšího z nich vyplývá, pokaždé mívám neodolatelnou potřebu Boží reputaci sama chránit. I před Starým zákonem.
Samozřejmě vím, že to Bůh nepotřebuje. Obešel by se bez toho. Ale takhle to vidím.
Takže Bible, její obsah, historie, kterou popisuje, osobnost Boha jak se dává poznat, její postavy, J.Kristus atd. jsou bezcenné? Rozhodující je Vaše představa o Bohu?
Rozhodující je to, jak prožívám Boha ve svém životě a ve svém nitru. Tam přece žiji svůj život, tam se to odehrává, jinde ne. Nejde o představy, jde o to, co se děje, čeho jsem svědkem. O pozorování.
To pozorování pak vyhodnocuji, podle toho co vím a znám. Představy moje i jiných lidí jsou jako teorie, která má předvídat, interpretovat a vysvětlovat to, co je pozorované a vnímané. Kladu si otázku: Odpovídají ty představy a interpretace pozorovanému? Když ne, zřejmě nejsou správné.
Kdybyste měl špatnou mapu, chodil a orientoval se podle ní, zabloudil byste, upadl nebo se zranil. Takže se střídavě díváte do mapy a kolem sebe a srovnáváte, jestli mapa odpovídá krajině. Teorie nebo mapa je vždycky tak dobrá, nakolik dokáže předvídat, nakolik z jejího používání budete mít prospěch. Mapa Prahy Vám v Brně nebude na nic.
Takže zpět k Bibli, učení církve a životu. Bible i učení pojednávají o Bohu, já Boha nějakým způsobem vidím, vnímám a zažívám ve svém životě. A kladu si otázky, porovnávám. Souhlasí to?
Evangelia, Ježíšovo učení ano. Když se jím řídím, stávám se lepším člověkem, rozumím lépe Bohu i jiným lidem. Moje vnímání Boha to posiluje. Říkám si OK, tohle je asi jedna ze správných a užitečných map. Čím déle ji úspěšně používám, tím víc jí věřím.
Církevní učení je celkově zamotané, nelogické, někdy samo sobě odporuje a mnohokrát se měnila jeho interpretace. Navíc se jednotlivé denominace neshodnou. Hádají se (podle mne i o blbostech, místy i na tomto webu). Kvůli lpění na formulacích se v historii děly i strašlivé věci, které stoprocentně v souladu s Boží vůlí nebyly. Je také známo, že z nepravdy (logického sporu) je možné odvodit jakékoli tvrzení. Je tedy nutné si dávat pozor. Zde musím být maximálně obezřetná.
Starozákonní příběhy. Inspiace a náměty k přemýšlení. Kvůli jejich interpretacím byla církev schopná upalovat lidi na hranici a později je věda vyvrátila (ty interpretace). Takže správný výklad těch příběhů asi snadný a jednoznačný nebude. Kdo ho ale zná?
Některé příběhy posilují a obohacují to, jak Boha znám. Třeba to, jak se Bůh představil Mojžíšovi. JVHV, Jsem. Souhlasí to i s tím, jak náš svět, Vesmír a Boha interpretují jiné „mapy“. Je (mi) jasné, že Tao je to samé jako Jsem. Budhistický názor, že podstatou světa je prázdnota, dává v kontextu s Tao a Jsem větší smysl. Není tam (v prázdnotě) nic, co by bylo některou z běžných věcí. Nelze jej zachytit věrně myšlenkami a pojmy – ze všech takových pokusů unikne (Tao, Jsem). Mapy se tedy překrývají, mají jiná označení, ale když to rozluštíme, dávají větší smysl a vidíme shodu.
Ale některé starozákonní příběhy představují Boha zcela jiného. Nejde tolik o to, co se v nich děje, jako jde o Boží osobnost. Ta je úplně jiná, než je Ježíšova a tedy zřejmě i Ježíšova Otce. Ten rozdíl nikdo jiný nevidí? Jsem si jistá, že vidí, mnoho lidí to trápí. Jenže nenašli odvahu se k tomu jasně vymezit. Což se jim opravdu nedivím.
Kdybych například slyšela hlas, který by chtěl, abych podřízla své dítě na nějakém obětišti, potřebovala bych psychiatrickou pomoc. Tohle uzná snad každý. Kromě situace, že jde o biblický příběh a Abraháma, který má být naopak vzorem víry.
Kdybych byla na místě Abraháma, řekla bych asi, promiň Bože, že jsem pochybila a věnovala se ti málo, ale jak tě znám, nevěřím že bys to opravdu chtěl (abych Izáka zabila). Možná se to podobně i stalo (pokud ten příběh není úplně vybájený), ale napsáno je to příšerně. A není to jediné místo, které bych ve Starém zákoně určitě nestrávila. Dokud mi to myslí a jsem duševně zdravá, tak ne.
Co se týká Abrahama, rád odpovím. Abraham byl člověk, který měl s Bohem řadu osobních zkušeností, s jeho mocí, s jeho moudrostí, s jeho spolehlivostí, s jeho láskou. Abraham tak získal naprostou důvěru v Boží slib, že jeho potomkům dá do vlastnictví zemi, ve které se tehdy nacházel jako emigrant. Svého syna Izáka se svou manželkou Sárou měl až ve svých sto letech. Jeho víra a důvěra v Boží sliby byla tak silná, že i jemu nepochopitelná zkouška, které ho Bůh vystavil, když od něj požadoval jako oběť tohoto jeho syna, se musí nakonec obrátit v dobro. Bůh mu v poslední chvíli zabránil tuto oběť provést a jeho jednání velmi ocenil. Abraham dokázal, že na zemi jsou lidé, kteří Bohu důvěřují , milují pravdu a spravedlnost a za které je dobré a spravedlivé obětovat i Božího syna, který se pak narodil jako Ježíš. To, že Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, který byl jeho obrazem, nebyla chyba i přes to, že většina selhala. Identitu Stvořitele člověka a vesmíru Bible vyjadřuje slovy, že je to Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův a J. Krista. Z Vašich komentářů je zřejmé, že nerozumíte, co první lidská dvojice svým špatným rozhodnutím ztratila pro sebe, pro své potomky i pro celé stvoření a jak musí Bůh postupovat, aby bylo možné situaci napravit, aniž by při tom porušil svou vlastní spravedlnost. Tady hraje klíčovou roli jiný Boží syn, J.Kristus a jeho oběť. Zde ovšem také existuje řada vysvětlení a spekulací, ale opravdové a upřímné snaze o pochopení Bůh vychází vstříc svým duchem, při čemž Bible je klíčovým textem k pochopení.
Ano, já Vám děkuji, že jste to napsal a ostatním se pokusil vysvětlit, co si mají o věci myslet a jak by měli věřit. V žádném případě bych nechtěla nikomu ubížit.
Přesto musím, v zájmu své vlastní pravdivosti, konstatovat , že jste vlastně problém jen obešel a nevysvětlil jste nic.
Abrahámovy osobní zkušenosti s Bohem nemění nic na tom, že jej – tedy, podle Bible, nevěřím tomu příběhu, že se reálně opravdu stal – Bůh vyzval k vraždě jeho syna. Ačkoli tentýž Bůh považuje zabití člověka za špatné. To, že nějaké jednání nazvete nějakým, v daném případě moudrým a laskavým, ještě neznamená, že takovým opravdu je. Ani nevěřím takto nastaveným morálním hodnotám.
Co byste poradil současnému člověku, přesvědčenému, že s ním hovoří Bůh a chce, aby někoho zabil? Ještě navíc někoho úplně nevinného. Měl by poslechnout? Když tedy tvrdíte, že tohle „Boží“ jednání je v pořádku, můžete sám také potvrdit, že takto jednajícího Boha znáte i z vlastního života? Pokud odpovíte že ano, asi by se Vás lidé měli začít bát.
Mám tedy uvěřit, že ten správný křesťan bez skrupulí někoho podřízne, pokud bude „Boží hlas“ dostatečně silný? U muslimů tomu tak zjevně je, také mají v oblibě Abraháma a o Ježíšovi věří, že byl prorok. Svou víru berou doslova smrtelně vážně.
To, co by prožíval Izák, Vás nezajímá? Jaké trauma by asi utrpěl, když by jej vlastní otec vedl na porážku, jako ovci? Co na to Izákova matka? Na těch ostatních lidech, kteří se v Bibli vyskytují jako statisté, na nich vůbec nezáleží, oni nejsou nic? V těch příbězích opravdu ničím nejsou, jen kulisami, ale reálně? V očích skutečně laskavého a milujícího Boha, to taky nejsou ničím, nic neznamenají? Jak lehké a snadné by bylo je přehlédnout…
Mohli byste zkusit přestat omílat fantasmagorijní zbožné fráze a představit si, že tohle prožívate vy osobně a s vámi reálně existující lidé? Co na to evangelium a přikázání lásky?
Ačkoliv chápu i věřím, že to myslíte dobře, přesto mne omývá hrůza. Myslím, že už lépe rozumím tomu, proč jsou dějiny náboženství tak hrozné. Proč jsou to dějiny násilí a vražd, kde všechny strany jednají v nezlomném přesvědčení, že zrovna ten jejich Bůh – jako by těch „Bohů“ bylo víc – to chce.
Znovu tedy musím říct, že členkou takové party nejsem a dokud budu příčetná, ani nebudu. Jsem vděčná, že jsem Boha poznala, ale jeho společnost mi bude stačit, u toho zřejmě zůstanu.
Ještě malá poznámka. Jsem ráda, že pokud jde o první ženu Evu, ani mezi sebou se v názorech na ni neshodnete.
Zřejmě jsem hodně jako ona. Ze stromu poznání jsem už nějaká ta sousta okusila, kdežto vy – někteří – jste jej evidentně kompletně vynechali. Na našich způsobech myšlení je to hodně vidět, jsou to dva odlišné světy.
Musí tedy být hodně nespravedlivé, když jste ani vy v tom biblickém ráji nezůstat nemohli. 🙂 🙂 🙂
Další, co nemám na Bibli ráda, jsou příběhy o Abrahámovi a Jiftáchovi. Abráhám je (podle biblického textu) Bohem vyzván, aby mu obětoval Izáka, svého syna. Jiftách dá Bohu neuvážený slib, na základě kterého zavraždí svoji dceru.
Příběhy jsou na první pohled různé, ale v principu podobné. Abrahám slyší hlas, který jej nabádá, aby vzal svého syna, svázal ho a na obětišti ho podřízl jako ovci. Ten hlas má být hlas Hospodinův, který na poslední chvíli zabrání (z dnešního pohledu) ohavné vraždě.
Kdykoli jsem ten příběh slyšela na bohoslužbě, vždycky mi byl Abrahám dáván za vzor bezpodmínečné a hluboké víry. Prý také proto Bůh neváhal dát svého Syna nám, k ukřižování. Obě myšlenky jsou hloupé a ohavné. To nikomu nevadí, jak je Boží jednání v tomto příběhu nekonzistentní s tím, co jinak o Něm věříme? Na jedné straně přikázání Nezabiješ, přikázání milovat bližního svého jako sama sebe, přičemž Boha považujeme dokonce za Lásku samu. Na druhé straně šílené a žárlivé Boží ego a navádění k vraždě. To jako fakt? WTF?!!!
Jo, jistě, slyšela jsem mnohokrát, že Bůh Abraháma jen zkoušel. To proto se také modlíme Otčenáš, kde prosíme Boha, aby nás neuváděl do pokušení? Vážně si myslíme, že Bůh je ten Pokušitel, který by nás sváděl k hříchu jako onen „hlas“ Abraháma?
Tak „odvážná“ jsem nebyla ani já, když si někdy říkám, že trápení, kříž a bolest by se ve světě docela snadno obešly i bez Satana. Lidská hloupost a nevědomost by na to úplně stačily. Že Boží stvoření světa zdaleka dokonalé není a nebylo, protože Bůh nevěděl, jak to budeme zevnitř života prožívat. Asi jako když jsem ještě byla malá holčička a své oblíbené panence jsem utrhla hlavičku. Kdyby byla panenka živá, netušila bych tehdy, jak tím panenka trpí.
Vynechala jsem zatím ten moment, že Abrahám se zaobíral Izákem příliš a na Boha zapomínal. Jeho způsob lásky k synovi byl trochu tím, co někdy nazýváme láskou „opičí“. A Bůh Abraháma tou strašnou zkouškou vlastně trestal. Čili to bylo cosi mezi Bohem a Abrahámem, zatímco Izák byl jen pouhou věcí, na které reálně ani jednou z těch dvou nezáleželo. Bojovaly mezi sebou dvě ega, z nichž to větší a silnější, tj. Boží, vyhrálo. Jak nechutné a odporné, kdybych si měla Boha takhle představovat. Můj táta by se tak nikdy nezachoval, nepotřeboval si nic dokazovat.
Věříme, že nás Bůh stvořil svobodné, se svobodnou vůlí. To ale vylučuje, aby Bůh s jistotou předvídal, že Abrahám včas svoji ruku a obětní nůž zastaví. Přesně to se (ne)stalo v druhém příběhu, kdy Jiftáchovi jeho ego zabránilo uznat, že si Bůh nepřeje život jeho dcery. Že byl prostě jen neskutečně hloupý.
Vidím to nejen tak, že Abrahámův příběh je vylhaný, protože jinak by v něm musela Boží láska popřít sama sebe, své zákony a zásady, které se snažila všípit svému obrazu, člověku. Ale také to, že lidská hloupost, o níž se prý Albert Einstein kdysi vyjářil, že je neomezená (zatímco v případě Vesmíru si s tím nebyl jistý), je schopna přijmout a strávit cokoli. I špatné morální vzorce, pokud je to podáno dostatečně autoritativně a v případě církve také zbožně.
Boha mám upřímně ráda, jsem do něj zamilovaná, s myšlenkami na Něj se budím i usínám, ale pitomá nejsem. Nedivte se, že čím víc se lidem v hlavě a srdci rozjasňuje, tím víc se církvi vzdalují. Ne ze špatných úmyslů, ale proto, že je ten těsný kontakt neskutečně bolí.
Já vlastně ani reálně nechci, aby nějaký křesťan uznal, že pravdu mám. Protože si umím představit, jaké trápení, nejistotu a bolest by si tím mohl způsobit. Takže to raději nedělejte.
Jenom to prostě muselo ven. Ta nesporná pravda, kterou byste měli vzít v úvahu je, že existují lidé, kteří se bez zlého úmyslu dívají na stejné a vám samozřejmé věci úplně jinak, než vy, ve vaší církevní bublině.
Opět narážíme na to, že nerozumíte tomu o co v Bibli jde. Edenskou vzpourou ztratil člověk svou dokonalost a přímý přístup k Bohu. Pro svůj hříšný stav přinášeli Bohu oběti, kterými dávali najevo, že si tento stav uvědomují a snažili se tak získat jeho přízeň v nějaké záležitosti. Ovšem žádná oběť neodpovídala ceně, kterou svým hříchem ztratili – dokonalý, trvalý život. Tuto oběť přinesl s konečnou platností J.Kristus – obětoval svůj dokonalý, bezhříšný život jako výkupné za každého člověka, který v tuto oběť uvěří a přijme ji. Není třeba již žádné jiné oběti. Bůh ale ani před tím nevyžadoval nikdy lidské oběti na rozdíl od jiných božstev pohanských národů. Obětování Izáka byla výjimečná zkouška Abrahamovy víry. Pro zajímavost, Izákovi v té době (podle židovské tradice) bylo 25 let, Abrahamovi 125 roků, Izák se tedy nepochybně dobrovolně podřídil Božímu požadavku. Abraham svou věrností a důvěrou v Boha předobrazil to, co učinil sám Bůh ve skutečnosti. Abraham a Izák se tak stal praotcem Božího národa na zemi, do kterého se narodil J.Kristus. Bůh a J.Kristus umožnili zrození nového duchovního Božího národa, který společně s J.Kristem při jeho druhém příchodu na zem odstraní Satanovo panování a obnoví Boží království. Píšete, že máte Boha upřímně ráda. Věřím Vám, milujete svoji představu Boha. Ale vyhněte se dehonestaci biblické zprávy. Ukazuje to, že Bibli prostě vůbec nerozumíte, že jste ji možná četla, ale velice povrchně a vybíráte si z ní jen to, co by mohlo odpovídat Vaší představě. Nakonec není vyloučené, že Vás Váš zájem o duchovní hodnoty přivede i k lepšímu porozumění Božího slova. Ještě závěrem, všimněte si, že obhajuji především Bibli, Boží slovo, nikoliv církevní instituce, které jsou většinou spíše překážkou, kamenem úrazu pro víru. Ale jsou lidé a společenství křesťanů, které i v rámci těchto církví, nebo samostatně upřímně a opravdově studují Bibli a uplatňují její vedení ve svých životech.
Já už se vlastně chtěla rozloučit s tím to webem, protože jsem se už postupně vypsala skoro ze všeho, co jsem měla na srdci. Už toho nemám mnoho co říct… Mám tedy takový dojem.
Také bych Vám mohla napsat, že spoustě věcí nerozumíte a kdyby se do diskuze s Vámi pustil někdo z jiné denominace, nejspíš by (Vám) to také udělal. Já bych ale řekla, že (nejen Vy) naprosto nerozumíte situaci, v níž se nachází člověk, hledající Boha. Pro něj, jako zdroj informací, nejste ale bohužel dostatečně důvěryhodní.
Možná (myslím tedy vy, křesťané), přilákáte lidi na možnost přijetí, nebo aspoň jeho zdání, protože to je často také to, proč lidé hledají Boha a co by od něj také rádi získali. Aby je opravdu měl někdo bezpodmínečně rád a přijímal je. Ale používáte argumenty a máte názory, které nelze ničím ověřit. A ještě navíc se v nich navzájem lišíte.Tvrdíte, že je Bible Boží slovo, což by jí mělo dát absolutní platnost, to také s oblibou říkáte, ale dokázat to nijak a ničím nemůžete.
Neexistuje možnost, jak to udělat – Bůh nevydal žádné digitální certifikáty, které by potvrdily pravost inspirace náboženských textů Bohem. Doba, kdy Bible tímto způsobem okouzlovala pologramotné lidi, už dávno minula. Nikdy bych nemohla uvěřit na základě Bible, je to naprosto vyloučeno, stejně jako by podobně nefungoval ani Korán nebo podobná náboženská kniha.
Jestliže si toto myslíte nebo v to doufáte, jste naprosto mimo realitu. Pro mně nikdy Bible nebude tím, čím zřejmě je pro Vás. V nejlepším případě pro mne může být jednou z knih, kterou napsali lidé o Bohu a tom, jak Boha chápali a rozuměli Mu ve své době. V tom horším taky politicky motivovanou knihou, napsanou mj. také proto, aby Boží vůlí vysvětlili a případně omluvili skutky některých příslušníků svého národa.
To jak Bibli vidím, i když Vám to třeba připadá hrozné, je z mé strany vlastně krásné maximum všeho pozitivního, v co je možné doufat. A podobné to bude, troufám si odhadnout, u velké většiny akademicky a přírodovědně vzdělaných lidí, kteří jsou dostatečně mladí na to, aby nikdy neprošli nějakou tradiční náboženskou výchovou. Možná by vás mělo spíš zajímat, co bych o existenci a hledání Boha řekla takovým lidem já, ze své zkušenosti.
To, že v Boha věřím, miluji Ho, budím se a usínám s myšlenkami na Něj, je vlastně zázrak, který šel ale zcela jinými cestami. Když o Něm píšu, také mám pocity že vůbec netušíte, o čem to je. To nepochopení je prostě vzájemné.
U lidí jako jsem já se může někdy stát, že zaúčinkuje Duch Svatý, osvítí nějakou část Bible, načež se dostaví aha-efekt, tj. pochopení té pasáže možná i novým a nečekaným způsobem. Ale nikdy to nebude dostatečný důvod k absolutnímu přijetí Bible jako celku. Ta doba je dávno pryč a dokud budou lidé chodit do školy, studovat matematiku, fyziku a ostatní přírodí vědy, už se nikdy nevrátí.
Vlastně byste měli za to být spíš rádi, protože aspoň část vašeho způsobu víry v Boha se tím potvrzuje z relativně nezávislého zdroje. Na vašem místě bych při každé takové příležitosti jásala a Bohu děkovala, protože je to velmi vzácné a stává se to jen zřidka.
Ještě krátce k Abrahámovi. Je možné, třeba i pravděpodobné, že velmi miloval Boha a měl hlubokou víru, nemám žádný důvod, abych to odmítala.
Problémem je koncept Boha, popírajícího sáma sebe, na různých mistech Bible, pokaždé představující jiný druh osobnosti. Nevysvětlil jste boužel v tom směru nic, uvedl jste opět jen zbožnou chválu na Bibli a na zúčastněné osoby – tu ale znám, to už jsem mockrát slyšela nebo četla.
O Bohu si myslím to jen to nejlepší, o Ježíši Kristu také a budiž, i o praotci Abrahámovi. Ale v tom případě je ten příběh dost nedůstojný všech tří.
S paradoxními koncepty mám své zkušenosti, vycházejí z východní filozofické disciplíny, tzv. zenu, s nímž pracoval také jezuitský kněz Anthony de Mello. Součástí jsou tzv. kóany – zdánlivě neřešitelné otázky nebo úkoly, které mají za cíl trénovat schopnost nečekaného, origináního a hlubšího vhledu. Populární jsou např. Zvuk jedné dlaně, Přirozenost Buddhy, Husa v láhvi nebo Odlétající husy.
Trváte-li na Abrahámově příběhu o obětování Izáka, poctivé by bylo říct, že se jedná o takový kóan – tedy paradox, sloužící k hlubšímu pochopení Boha. Sice to tak moc nevypadá, hlavně byste ale neměli předstírat, že odpověď znáte. Ještě jsem žádnou relevatní neslyšela ani nikde nenalezla.
Údaje o věku – v ekumenické Bibli se o věku Izáka v době obětování nic nepíše, Abrahám měl mít 137 let podle většiny pramenů, které jsem nalezla já. Vaše čísla jsem slyšela od Svědků Jehovových (podle AI je Vaše příspěvky dost připomínají). Sám Abrahám se měl dožít 175-180 let.
Nerada to říkám, ale věda je k tak vysokým číslům dost skeptická (což dělá Bibli zase o něco méně věrohodnou ) – asi jako byla skeptická ke geocentrickému modelu Sluneční soustavy.
Možná by pomohly nějaké relativistické efekty – což je můj (skoro nevinný) pokus o vtip. Co byste také mohl čekat od holky, která si říká Wednesday (podle W. Addamsové) a cítí se také někdy jako židovská biblická Eva 🙂 🙂 🙂
Když s odstupem pár hodin čtu ta svá vyjádření, připadají mi dost arogantní a nepokorná. Ano, jsem taková, znám se. Samozřejmě, že je daleko víc věcí, které neznám a nevím, než naopak. Ale v zásadě věci vidím tak, jak jsem napsala, měla jsem jen být o hodně laskavější.
Zakončila bych svá vyjádření parafrází vtipu, co má turista udělat, potká-li v lese medvěda. Říkával ho kdysi jeden můj přednášející studentům jako motivaci před zkouškou.Turista už nemusí dělat nic, protože medvěd se už o všechno postará sám. Je to moje rada hledající duši, která by mi byla v něčem podobná:
Milá podobná duše, chceš-li najít Boha, nebo jen zjistit, jestli existuje, úplně postačí si to upřímně přát. O všechno ostatní se už Bůh postará sám. A za žádných okolností si nedej nikým namluvit, že by ses Ho měla (nebo měl) bát. Nikdy ti neublíží. Takhle se to stalo mně.
A tím bych se, s vámi všemi, kteří tyto řádky čtou, rozloučila. Dále se pokusím už jen mlčet. Snad se mi to podaří. Netuším přesně, proč jsem se měla na tomto webu tak dlouho ztrapňovat, ale z nějakého důvodu se tak asi stát mělo. Děkuji i redakci, že to ještě nesmazala. Několikrát jsem se pokoušela s tím přestat, ale nešlo to, jako by mě to pálilo – tedy ne úplně nepříjemně. Má slavná jmenovkyně by to jistě přirovnala k terapii elektrošokem. Naložte s tím podle svého uvážení.
Vaše
Wednesday
Jsem rád, že Vám mohu ještě pár slov napsat. Od včerejška se mě na monitoru tato diskuse neobjevovala a já jsem si uvědomoval, že jsem byl k Vám chvílemi neomalený až drzý. Moc se za to omlouvám a děkuji Vám za Vaší shovívavost. Máte svůj vztah k Bohu a svoji představu o něm a já vlastně také. Ale poznal jsem, že čím má člověk poznání o Bohu přesnější, tím ten vztah je důvěrnější a silnější. Bible na Kristu ukazuje jaké požehnání, jaké výsledky takový vztah k Bohu má (co první lidská dvojice pro sebe a pro své potomky ztratila). A Bible učí, že člověk má svůj vztah k Bohu budovat skrze Krista. Zkrátka Bibli nepodceňujte, je to jedna z nejstarších knih na světě, je to absolutně nejrozšířenější kniha na světě, zkrátka Boží slovo. Mějte se hezky.
Děkuji Vám upřímně, z celého srdce a potvrzuji, že jsem to četla 🙂
No, nemlčela jsem 🙂
Wednesday
Stále se mi ještě nedaří být více “ zticha“. Ale všimla jsem si názorně na jednom Vašem příspěvku, že Vám ta Bible opravdu jako morální kompas funguje, což bych ráda ocenila. A pokusím se vzít si Vaši radu k srdci. Ten příspěvek je zde, nenapsala bych to líp:
https://proboha.cz/magazin/spolecnost/protestant-evangnet-cz/2023/06/volani-po-ukonceni-podpory-ukrajiny-neni-volanim-po-miru-ale-odmenenim-agresora/#comment-4340