Oslovit dnešní kulturu je skutečnou výzvou. Kdysi se dalo předpokládat, že většina lidí má všeobecnou představu o Bibli (pokud jste zmínili Adama a Evu, rajskou zahradu, Noema a jeho archu nebo dokonce Ježíše Krista, tušili, o čem nebo o kom mluvíte). Teď už ne.
Lidé do značné míry zapomínají na Bibli, nejen jako na Boží slovo, ale dokonce i jako na významnou literaturu. Posedlost některých lidí zavést „separaci církve a státu“ přispěla k této negramotnosti, pokud jde o Boží slovo.
Výzva v dnešní kultuře
Když dnes prezentuji evangelium – zejména mladým lidem –, už nemohu předpokládat, že rozumějí, co mám na mysli, když řeknu něco v tomto smyslu: „Musíš činit pokání ze svého hříchu, uvěřit v Ježíše a stát se jeho učedníkem!“ Možná se diví , co to znamená činit pokání nebo co je to vlastně hřích.
Takže naší výzvou jako věřící při oslovování této generace je být srozumitelní, aniž bychom ohrozili naše poselství. Bez ohledu na to, se kterou generací se dělíme o evangelium, poselství se nemění. Evangelium, které přinášeli apoštolové v prvním století, je stále totéž, o které se dělíme i dnes.
Ale i tak se musíme přizpůsobit a stát se, jak řekl Pavel: „vše ve všem.“
Najít společnou řeč se světem, aniž bychom se mu přizpůsobovali
Pavel řekl: „… dal jsem se do služby všem, abych čím více získal. Židem jsem byl Žid, abych Židů získal; těm, co jsou pod zákonem, (byl jsem i já) jakoby pod zákonem, ačkoli nejsem pod zákonem, abych získal ty, co jsou pod zákonem; tím, co jsou bez zákona, (byl jsem) jakoby bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona Božího, protože jsem pod zákonem Kristovým, abych získal ty, co jsou bez zákona; slabým byl jsem slabý, abych slabé získal; vším byl jsem všechno, abych alespoň některé přivedl ke spasení. A to všechno dělám pro evangelium, abych byl jeho spoluúčastníkem“ (1. K 9:19–23).
Všimněte si, že Pavel říká: „nejsem bez zákona Božího, protože jsem pod zákonem Kristovým.“ Když se nacházíte v blízkosti nevěřících, je třeba určit hranici. Chceme být opatrní a snažit se je ovlivňovat víc, než oni ovlivňují nás. Někdy křesťané ve snaze „navázat vztah“ s nevěřícími udělají zbytečné kompromisy. Dávejte pozor, pokud se jim budete příliš podobat, oni se nikdy nebudou chtít podobat vám.
Oslovme lidi, ale stůjme si za svým a držme se svých zásad jako Ježíšovi následovníci.
Běžná záminka křesťana pro kompromis
Někteří, kteří by chtěli ve svém křesťanském životě racionálně zdůvodnit kompromis, mohou proti tomu protestovat a říci: „Vždyť Ježíš pobýval mezi hříšníky!“ To však není pravda. Ježíš se většinou „nestřetával s hříšníky.“ Ve skutečnosti se „zdržoval“ u svých učedníků.
Když byl Ježíš s hříšníky oddělenými od Boha, nezůstali tak dlouho. Ženu u studny konfrontoval s jejím hříchem. Jistě, miloval ji, ale upozornil ji, že v současnosti žije v hříchu s mužem. I ona pak přišla k víře. Ano, Ježíš odpustil ženě přistižené při cizoložství, ale bylo to až poté, co ho nazvala „Pánem,“ a pak jí řekl: „Jdi a odteď více nehřeš…“ Když vešel do Zacheova domu, do domu notorického hříšníka, ten malý chlapík vyšel přeměněn. Vidíte, byl mezi hříšníky ne proto, aby se jim přizpůsobil – nebo se s nimi „setkával“ – ale aby je změnil.
Pracujme tedy na budování mostu do našeho ztraceného světa, nikoli na jeho spálení. Zároveň nesnižujme své standardy, abychom rozšířili svůj dosah.
Co si o tom myslíte vy?
Autor: Greg Laurie
Zdroj: Chcem Viac
