V roce 1955 se Rosa Parks zapsala do dějin, když odmítla sedět v zadní části autobusu. Měla odvahu postavit se za svá práva, a proto vešla do dějin. O více než čtyři desetiletí později přijala Zlatou medaili Kongresu.
Rosa Parks měla jako křesťanka silnou víru. Ve své autobiografii nazvané Quiet Strength (Tichá síla) říká: “Modlitba a Bible se staly součástí mých každodenních myšlenek a názorů. Naučila jsem se vkládat svou důvěru v Boha a hledat Ho jako svou sílu … Věřím v církev a svou víru a to mi pomohlo získat sílu a odvahu žít tak, jak jsem i žila. ”
Uvažujte o vlivu jedné ženy, která odmítla být zatlačena do zadní části autobusu. A uvažujte o dalších lidech, kteří se zapsali do dějin, protože se postavili za to, co je správné a co je pravdivé. Jak jednou prohlásil spisovatel a vedoucí církevní pracovník Edward Everett Hale: “Jsem pouze jeden, ale jsem. Nemohu udělat vše, ale mohu udělat něco. A nedovolím, aby to, co nemohu udělat, vadilo tomu, co udělat můžu. ” Ježíš řekl: “Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.” (Matouš 5:13).
Jediný zbožný jednotlivec může mít v nejtemnější situaci velký význam. Často však nejsme spokojeni s tím, kde se nacházíme. Nejsme spokojeni s městskou čtvrtí, ve které žijeme, s prací, kterou máme, nebo lidmi kolem nás. Napadne nám však někdy, že Bůh nás postavil tam, kde se nacházíme, z určitého důvodu? Možná si právě teď jediným křesťanem ve své sféře vlivu. Možná budeš jediným následovníkem Ježíše Krista, jehož uvidí jiní lidé. Ve Starém zákoně nacházíme zprávu o Ester, která vyhrála soutěž krásy a stala se královnou Persie. Ale svému manželovi, králi Asvera, neprozradila, že je Židovka. A když podlý muž jménem Haman zosnoval tajný plán, jak popravit všechny Židy, Ester to vůbec nevnímala, protože žila v pohodlí paláce.
Její bratranec ji tedy na to upozornil a řekl jí: „Nemysli si, že v královském domě jako jediná ze všech Židů vyvázneš. Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“(Ester 4:13-14). To vedlo Ester k tomu, že podnikla odvážný krok, a Bůh ji použil, aby zachránila životy svému lidu. Pak tam byl Mojžíš. Prostřednictvím své bohabojnosti a osobní morální zásadovosti efektivně zabránil tomu, aby se 2,5 milionu lidí naplno oddalo modloslužbě. Bible ho jednoduše popisuje slovy “Boží muž Mojžíš” (viz 5. kniha Mojžíšova 33: 1; Jozue 14: 6; 1. Letopisů 23:14; 2. Letopisů 30:16; Ezdráš 3: 2). Jaký větší kompliment lze někomu složit, než ho takto popsat?
List Židům, kapitola 11 nám poskytuje přehled Mojžíšova života: “Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka. Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem. Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě. “(Židům 11:24-26). Z těchto veršů se dozvídáme, že Mojžíš učinil na začátku svého života důležitá rozhodnutí. Faraón, král Egypta, vydal nařízení, že všechny novorozené židovské chlapce mají usmrtit. Ale Mojžíšova matka mu zachránila život a dala ho do vodotěsného košíku, který položila na řeku Nil. Faraónova dcera našla košík s Mojžíšem uvnitř, vzala si ho k sobě domů a vychovala ho jako vlastního syna.
Mojžíš byl prakticky egyptským princem. Pokud by to byl Mojžíš šikovně uhrál, teoreticky se mohl stát dalším faraonem. Ale jak na to autor Listu Židům poukázal, když Mojžíš vyrostl: “zřekl se jména faraónovy dcery” (Žd 11:24-25). Mojžíš byl na rozcestí. Vychovali ho v paláci, kde žil v lůně přepychu. Ale chtěl být s Božím lidem. A tak prostě odmítl. Něčeho se vzdal. Ve skutečnosti toho bylo mnoho, čeho se vzdal. Udělal velkou oběť a ve svém životě zaujal zásadní postoj. My všichni, podobně jako Mojžíš, se dostaneme na rozcestí, které pak vedou k dalším rozcestí. Tyto klíčové okamžiky v našem životě mohou zcela ovlivnit, jak skončíme. A věz toto: Ráno tvého života určuje, jak bude vypadat jeho večer. Začátek určí, jaký bude konec života.
Jak důležité je dělat správné rozhodnutí. Dobrým příkladem toho jsou Šadrach, Méšak a Abednego, tři dospívající židovští mládenci, kteří zaujali zásadní postoj, když je Babyloňané odvedli jako zajatce. Přivedli je na královský dvůr, aby je školili a vzdělávali podle babylonských způsobů. Ale spolu se svým přítelem Danielem odmítli jíst jídla z králova stolu. Neznáme důvod, ale zdá se, že se zakládal na jejich oddanosti Bohu. A Bůh je za to vyznamenal. Později, když král Nabukadnezar vztyčil 90 stop vysokou zlatou sochu a každému přikázal, aby ji uctíval, včetně Sidracha, Méšak a Abednega, oni se odmítli poklonit. Zásadní postoj, který předtím zaujali, jim dal odvahu udělat to, co udělali.
Pokud jsi mladý, děláš rozhodnutí, které budou mít vliv na zbytek tvého života. A nakonec budeš čelit důsledkům svých rozhodnutí, které si udělal v minulosti. Na rozhodnutích skutečně záleží. Ty určuješ, jak se rozhodneš, a tvé rozhodnutí určují, kým jsi.
Autor: Greg Laurie
Zdroj: Chcemviac.com
