Jednu z nejvíce erotických knih v bibli komentuje svobodná farářka. Méně pravděpodobné už to snad být ani nemůže. Martina Viktorie Kopecká nikdy v manželství nebyla, přesto se v rámci své profese potkává s mnoha páry a slýchává mnoho příběhů lásky. A to nejen ve své farnosti, o kterou pečuje, ale především v předmanželských přípravkách, které se snoubenci vede. Obojí zužitkovává ve své knize komentářů Píseň písní (2022, Biblion).
V nové knize Martiny Viktorie Kopecké se nedozvídáme nic o historických souvislostech ani časoprostoru, kdy a kým byla Píseň písní napsána. Autorce se jednalo především o přesah starozákonního svazku do čtenářova srdce. Poetické texty budou pravděpodobně nejvíce rezonovat v srdcích, která jsou právě zamilovaná. Někdy struny našeho srdce rozezní samotný biblický text, jindy až farářčino rozjímání nad nimi.
Ani jednou se v Písni nepotkáváme s Boží osobou, verše jsou mnohdy erotické a oslavují fyzickou i duševní krásu těla. Jaké je tedy místo Písně v kontextu celé bible? Ústředními postavami jsou Milý a Milá, což někteří chápou jako přirovnání Boha a Izraele. Paralela muže a ženy je však výstižnější. Tato biblická kniha nás vede k porozumění lásky. Nejenom autor Písně, ale desítky a stovky dalších tvůrců velebilo a plakalo radostí či smutkem právě nad nepopsatelností lásky.
Verše jsou erotické a plné opěvování a komplimentů Milého směrem k Milé. Překvapující však je, že většinu Písně promlouvá Milá. Žena. A Martina Viktorie na to upozorňuje. Ženská sexualita a touha jsou v naší společnosti tabu, přesto v Písni písní potkáváme Milou, která se nebojí projevit své přání a úmysly. Ženy v tom mohou najít útěchu, že je přirozené vášeň cítit i dávat Milému najevo.
Ke každému odstavci Písně je doplněn komentář Martiny Viktorie Kopecké. Někdy nám vysvětluje význam historického slova, jindy obsah přirovnání, případně nás zve do svých úvah o křehkosti a síle lásky. Najdeme odstavce růžové zamilovanosti, bolesti zopuštění, představení Milého rodičům i nadšené očekávání ze vzájemné budoucnosti.
Při čtení se v nás otevírají vzpomínky na naše vlastní staré i současné lásky. Texty rezonují s naší nejniternější potřebou prožít blízkost. Možná jste vyrostli v prostředí, kde Píseň písní mohli číst jen ti, kdo už byli v manželství, nebo alespoň ti, kdo měli dlouhodobý partnerský vztah. Není to tak. Při čtení se učíme poznávat fyzickou krásu obou pohlaví.
Tato krása a přitažlivost někdy vede k sexu, jindy slouží jako nástroj, kterým Milá a Milí popisují duševní bohatství toho druhého. Ač Milý ani Milá (ještě) nemají děti, společně sní o plodech svojí lásky. To však nemusí nutně znamenat potomky. Ovoce naší lásky nacházíme ve smyslu spojení, péče o druhého, respektu nebo oddanosti.
Nejkrásnější na Písni písní je, že si můžeme vždy přečíst jen stránku nebo dvě. Můžeme u ní plakat se zlomeným srdcem, protože popisuje věci, které jsme nezažili nebo ztratili. Budeme se něžně usmívat, protože nám ukazuje časy růžových brýlí zamilovanosti a mládí. Z hlubin naší paměti vytáhne vzpomínky na těžkosti ve vztazích, které jsme se snažili zapomenout.
Poznámky Martiny Viktorie obohatí každého, a nejvíce ty, kdo nepatří mezi milovníky poezie. Je těžké chápat všechna přirovnání, zvlášť ta, která se odkazují na způsob života, jaký žili lidé před stovkami let. K některým úryvkům se proto dá vracet, přičemž po přečtení autorčiných komentářů postupně začnou dávat smysl. A to rozhodně stojí za to.
