Zatímco v dubnu 2019 ohromená Paříž ztichla a lidé z celého světa s hrůzou sledovali požár postupující katedrálou Notre-Dame, její obnova a následné znovuotevření v prosinci 2024 byly mimořádným okamžikem propojení církve a společnosti.
O tom, jak se tragédie stala příležitostí nejenom k rekonstrukci, ale i k rozvoji a přinesla nadějeplnou zkušenost, že je možné se sjednotit a udělat něco velkého společně, diskutovali v debatě Dominikánské 8 s názvem Notre-Dame: Slavení obnovy – obnova slavení novinářka Kateřina Koubová, teolog Benedikt Mohelník OP a religionista Martin Pehal.
„Církev ukázala, že je současná. (…) Jednoznačně říká, že jsme tady v tomto světě a pro tento svět,“ říká Benedikt Mohelník a popisuje, jak v průběhu pětiletých oprav státní orgány dbaly na uchovávání historických památkových substancí, kdežto církev modelující vnitřní vybavení a provoz prosazovala ty nejlepší současné umělecké formy a katechetické přístupy. „Nejde o spojování nespojitelného. Jedná se o dobrou tradici – čerpají to nejlepší z minulosti, ale nekonzervují to, nevracejí se do zlatých časů, ale chtějí jít dál,“ dodává.
Uspořádání prostoru počítá s tím, že do katedrály denně přichází lidé, kteří o křesťanství nikdy neslyšeli – což je dnes případ nejenom turistů z jiných zemí a kultur, ale také mnoha Francouzů. „Není to muzeum, je to místo živé víry a my chceme, aby každý mohl něco pochopit a aby se ho nějak dotklo,“ odkazuje Kateřina Koubová na slova rektora katedrály a popisuje nový způsob procházení katedrálou od křtitelnice přes starozákonní postavy až k velikonočnímu příběhu Ježíše Krista, na nějž navazují další svatí. Církev přitom přetlačila vstup zdarma pro všechny a cíleně nerozlišuje mezi turisty a věřícími – o všech mluví jako o návštěvnících katedrály, kteří si z ní něco odnášejí podle svých možností.
Notre-Dame není jenom kostel, ale také architektonický manifest francouzské identity a historie. „Jedná se o proces rekonstrukce významu. Tragédie umožňuje nové vrstvení a interpretaci,“ myslí si Martin Pehal, který sám sehrál důležitou roli při podpoře akademické obce po střelbě na Filosofické fakultě v Praze v prosinci 2023. Katedrála, v níž se Francouzi shromažďovali po válce nebo po teroristických útocích, funguje jako dynamické místo paměti, identity a estetiky, přičemž na staré, někdy zaniklé symboly navazují nové hodnoty.
Rozmanité rituální oslavy, velkoryse rozprostřené v čase, poskytovaly prostor k sebeidentifikaci širokému spektru církevních i společenských skupin – od významných osobností místní i světové politiky, přes hasiče, dělníky, řemeslníky a umělce, kteří se podíleli na záchraně a proměně stavby, až po věřící, církevní hierarchii i sociálně znevýhodněné klienty charitativních organizací. „Místo samo o sobě nic nezpůsobuje,“ podotýká Pehal i s ohledem na zdejší nešťastné události a vysvětluje, že klíčem k zpracování traumatu je dát zkušenosti strukturu – nabídnout lidem formu dostatečně otevřenou a zároveň obsahující opěrné body pro to, aby si individuální příběhy, které se vevnitř odehrávají, našly svoji vlastní cestu.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
