Nedávno jsem si všiml drobného upozornění na hlavní stránce jedné naší velké banky. Psalo se v něm: „Financujeme ESG projekty a jsme na cestě k uhlíkové neutralitě.“
Jistě chvályhodné, jen jedna věc mne na tom zaráží. Nacházím ji i jinde, například server Green Finance píše: „Uhlíková stopa společnosti je prvním stavebním kamenem jakékoli strategie udržitelnosti.“ Uhlíková stopa je podle jiného webu „označení pro určité množství skleníkových plynů, které jsou vypouštěny do atmosféry. Tyto plyny jsou označovány jako hlavní zdroje globálního oteplování.“
Ano, „jsou označovány“. Je to ale pravda? Skutečně je nejdůležitější věcí věnovat pozornost své uhlíkové stopě? Zdá se mi, že se její význam stal spíše významným článkem popkultury.
Tím ovšem nechci ani naznačit, že by starost o naše přírodní prostředí nebyla důležitá! Naopak! Je součástí naší ohleduplnosti k ostatním lidem i mimolidskému stvoření, a pokud jsme křesťané, je i vyjádřením našeho respektu ke Stvořiteli. Církev v této oblasti hodně zanedbala! Myslím, že i to byl jeden z důvodů, kvůli kterému se náš svět dostal až tam, kde teď je. V této věci jsem vděčný nadšeným aktivistům, kterým se podařilo probudit veřejné mínění, takže se problémy začaly alespoň trochu řešit. Generacím vědců předtím, typicky třeba skupině zvané Římský klub, se to nepodařilo.
Na druhou stranu, aktivistické hnutí se nevyhnulo ideologizaci. Jde asi o nutnou daň za skutečnost, že naprostá většina naší komunikace probíhá zprostředkovaně, prostřednictvím médií. V jejich prostoru se mění charakter pravdy. Ta už nestojí na shodě s realitou, ale na počtu opakování toho kterého výroku, na množství způsobů, kterými se k nám ta která informace dostává a na hlasitosti sdělení. A to je zlé, protože realita tohoto světa na takové věci nedá. Fyzika se nás nebude ptát na naše názory. A nebude se nás ptát ani naše planeta.
Kde hledat její klíčové problémy? Určitě ne na všelijakých webech, u kterých vůbec nevíme, kdo za nimi stojí. Čím víc se nám jejich názory líbí, tím větší opatrnosti je potřeba, protože jsou stavěné právě tak, aby se nám líbily, bez ohledu na pravdu. Je třeba sáhnout po odborných textech, nejlépe těch, které znalosti toho kterého oboru nějak shrnují. V oblasti udržitelnosti života a stavu naší planety myslím třeba na produkci Stockholm Resilience Centra. Jde o Mezinárodní výzkumné středisko zaměřené na stabilitu a udržitelnost, součást Stockholmské univerzity. Podle tohoto zdroje představoval v roce dva tisíce dvacet tři největší ohrožení života na planetě enormní nárůst množství přístupného dusíku a fosforu. Takže nikoli producenty oxidů uhlíku, ale výrobce a uživatele průmyslových hnojiv, případně velkochovatele dobytka je třeba hlídat nejprve.
Na druhém místě se objevuje ztráta biodiverzity, vymírání biologických druhů. Tady se naše pozornost musí opět obrátit k zemědělství, klíčové je zastavit používání pesticidů, kterému teď Evropská komise v reakci na protesty zemědělců opět otevřela dveře. Klimatická změna je podle tohoto zdroje až čtvrtým nebezpečím v pořadí a i v jejím rámci hraje narušení uhlíkového cyklu méně podstatnou roli. Upozorním v této souvislosti na obecně prospěšnou společnost ENKI z Třeboně. Na jejím webu najdete velmi pěkně zpracované materiály, a to i pro žáky základních škol, a studenty gymnázií. V nich zjistíte, že hlavní příčinou oteplování není ani tak koloběh uhlíku, jako vody. Těžkosti působí víc naše zabetonované a zaasfaltované plochy, než samotný provoz aut.
Proč o tom všem mluvím. Připomíná mi to jeden biblický příběh. Izraelský král Achab se rozhodl vybojovat zpět město, které jeho zemi kdysi ukradli Aramejci. O spojenectví a pomoc požádal souseda, judského krále. Ten ale po Achabovi chtěl, aby prostřednictvím proroků zjistil názor Boží. Všichni Achabovi proroci mu prorokovali úspěch a k válce ho vybízeli. Judskému králi se to nezdálo, zpochybnil jejich autenticitu a ptal se po skutečném prorokovi. Achab o jenom věděl, i ten ale nejprve mluvit stejně jako ostatní. Měl s králem Achabem své zkušenosti a věděl, že nemá ve zvyku dát na Boží hlas. Až když ho sám král okřikl, protože se mu shoda jeho výpovědi s výpověďmi ostatních proroků nezdála, vyslovil pravdu. Zlou pravdu.
Dobrat se poznání skutečnosti nebývá snadné a věřit něčemu jen proto, že to je populární a že se mi to líbí, bývá zavádějící. Stojí za to, zkoumat věrohodnost svých zdrojů, pochybovat, pídit se po pravdě, která nestojí jen na názorech, ale odpovídá skutečnosti. Je třeba chránit planetu, jednotlivostem je ale dobré přikládat pouze jim přiměřenou váhu. Nepřeceňovat věci podružné a nepřehlížet faktory, na kterých skutečně záleží. Zjednodušování, jakkoli marketingově žádoucí, bývá prvním krokem ke lži.
Za Rádio 7: Petr Raus
