Celou řadou médií proběhl v uplynulých dnech případ dýňování v jihomoravské obci Kurdějov. Děti i dospělí tam v návaznosti na tehdy blížící se svátek Halloween společně vyřezávali dýně, které pak vystavili v parku ležícím uprostřed obce vedle kostela. Do rána je ale někdo rozšlapal. Lidé se ovšem rozhodli dětskou radost obnovit, jeden z občanů obce přivezl dalších dvacet dýní; ty vzaly za své následujícího dopoledne.
K ničení vyřezaných dýní se přiznal místní farář Jaromír Smejkal. Nemluvil jsem s ním, nechci mu nic podsouvat, Břeclavský deník ale zveřejnil vysvětlení, které se mi zdá pravděpodobné. Jaromír Smejkal prý v dopise uvedl: „Při vyjití z fary v neděli večer jsem uviděl před naším posvátným územím umístěné četné symboly satanistického svátku ‚Halowin‘, který se zrodil ve zpohanštělém současném světě jako protiváha našich blížících se svátků Všech svatých a Dušiček. Jednal jsem podle své víry a povinnosti být otcem a ochráncem svěřených dětí a symboly odstranil."
Musím povědět, že Jaromíra Smejkala trochu znám, vím o jeho práci s narkomany a velmi si jeho služby vážím. Toto zamyšlení není a nechce být jeho kritikou. Událost mne vede k obecnějšímu zamyšlení. Mnohokrát jsem totiž potkal lidi, a myslím teď především na upřímné a mnohdy i vzdělané a dobře informované křesťany, kterým pohanské svátky a symboly vadí, ba bojí se jich.
Je takový strach oprávněný? Máme se bát věcí, které nesou nějaký pohanský, magický vzkaz? A ještě obecněji: Je na místě strach z démonů? Ze satana a temných duchovních sil?
„Jde o nesmyslné pověry minulých staletí, průvodní jevy nevědomosti, kterým v jednadvacátém století už nikdo nevěří; snad jen ten, kdo si neumí spočítat dvě a dvě.“ Tak nějak by to asi vyjádřil člověk odchovaný osvícenstvím devatenáctého století. Řekl bych, že tuto víru odvál čas daleko výrazněji, než dávné pověry. Člověk, který alespoň trochu vnímá současnou úroveň vědy, dobře ví, že lidské poznání je omezené. Vyloučit existenci čehokoli mimo náš svět, mimo okruh dostupný pomocí našich smyslů a našeho myšlení, prostě neumíme.
Víra dohlédne dál. Už prostou vírou v existenci Boha ovšem otevíráme možnost existence dalších duchovních bytostí. Neexistuje žádný rozumný důvod, který by jejich bytí vyloučil. Věřím v satana, věřím v démony. Nepochybuji o jejich přítomnosti i v našem světě.
Má mi to ale být důvodem, proč jim věnovat pozornost? Proč o nich přemýšlet a v posledku se jich i bát?
Nemyslím. Ano, je psáno: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ Někteří mají za to, že tady Kristus vybízel ke strachu ze satana, to je ale veliký omyl! Ten text hned pokračuje: „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.“ Ne na satanu, ale na Bohu záleží, co se s námi stane a Hospodin je taky ten jediný, kterého bychom se mohli bát. Mohli, ale nemusíme, protože Bůh chce být a je naším starostlivým otcem. I proto apoštol Petr píše: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“
A nad to, věci samy o sobě nenesou žádnou etickou kvalitu, tu do nich vkládáme až my lidé svým porozuměním. Bible říká: „Nic není nečisté samo v sobě.“ A jinde: „Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá.“ Apoštol radí: „Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ Nic z těchto charakteristik na satana ani na démony nesedí, proto je kolem sebe nechci vidět a nechci o nich přemýšlet. Nevidím je ani za halloweenskými dýněmi. Kdo se soustředí na zlo, zadělává si na problém. Jako křesťan spoléhám na ochranu Kristovu, aktivně kolem sebe hledám projevy dobra a žiji ve svobodě, kterou mi nabídl on.
Za Rádio 7 Petr Raus