Zásadní otázkou není jen to, co si kdo myslí o potratech, ale jak ve veřejném prostoru zvládáme rozdílné názory. Blokáda Pochodu pro život ukázala, že hranice svobody slova a projevu se stávají bitevním polem.
Pochod pro život je protestní akce proti interrupcím, pořádaná v Česku konzervativním Hnutím Pro život ČR. Od roku 2014 organizátoři uvádějí, že hlavním cílem je zlepšit podporu ženám, které se ocitly v nečekaném těhotenství. Pochod se každoročně koná na jaře v Praze – a letos proběhl opět. Tentokrát ale velmi dramaticky.
Ještě než se účastníci pochodu stačili vůbec vydat na cestu, postavili se jim do cesty odpůrci, organizovaní feministickou platformou Praha je feministická. De facto zabránili řádně ohlášenému pochodu v jeho konání. Policie přihlížela. Došlo ke střetu dvou postojů: jeden říká, že neočekávaně těhotná žena potřebuje podporu, druhý že má právo svobodně se rozhodnout pro interrupci. Jenže to nebyl střet názorů. Byl to fyzický zásah do prostoru, který měl podle zákona patřit druhým.
Myslet si o Hnutí Pro život můžeme cokoli – ale to, že má stejně jako jiní právo na pokojné shromáždění, je v právním státě nepřekročitelný základ. V momentě, kdy začneme mlčky přihlížet tomu, jak jedna skupina znemožní druhé legálně projevit svůj názor, vzniká velmi nebezpečný precedent. Přesně tak se ztrácí demokratická kultura. A není těžké představit si, jak by takový přístup mohl být zneužit i jinými směry.
Jistě, můžete pořádat vlastní protestní akce. Můžete přijít se svými transparenty, stát na okraji s jiným názorem, polemizovat. Ale nemůžete zabránit jiným, aby pokojně vyjádřili ten svůj. Násilné přivlastnění veřejného prostoru – jakkoli "nenásilné" – je nelegitimní.
Osobně neznám přesná čísla týkající se následků potratů. Ale znám několik žen, které si interrupcí prošly – a každá z nich si s sebou nese následky. Nesoudím je. Neumím si představit, jak těžké může být rozhodnutí k potratu. Ale věřím spíše v pomoc a podporu než v definitivní řešení skrze ukončení těhotenství.
V České republice je interrupce legální a přístupná. Přesto odpůrci Pochodu pro život tvrdí, že ve skutečnosti jde organizátorům o její zákaz. Europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) na svém Facebooku s nadšením napsala, že „tmářství narazilo na tuhý odpor“ a že je na to hrdá. Opravdu? Je hrdé zabránit legálnímu projevu názoru, který se nám nelíbí?
To, co se na pochodu odehrálo, nepůsobilo jako vítězství demokracie. Spíš jako pohrdání jejím základním principem – právem na jiný názor. Nálepkování, obviňování a umlčování nejsou prostředky demokratické diskuse.
Obávám se, že vstupujeme do spirály, kdy se obě strany stále častěji uchylují k podobným neférovým metodám. Těžko můžeme kritizovat „Slušné lidi“ za blokování divadelního představení, když jiní aktivisté používají tytéž postupy k blokování jiných. Každý, kdo místo diskuse volí nátlak nebo křik, přispívá k hrubnutí veřejného prostoru. A mizí něco, co jsme dlouho považovali za samozřejmost – dobrá vůle.
A to mě znepokojuje.
