Přemýšlím nad léčbou zranění způsobených církví

Původně jsem chtěl napsat úvahu o tom, jak mainstreamové církevní struktury neodpovídají na potřeby dnešní doby, jak různé církevní organizace a mnozí církevní představitelé nemají schopnost naslouchat a číst znamení doby. Chtěl jsem popsat příklady toho, kdy se v církvích pod nálepkou „podpory rodiny“ šíří dezinformace týkající se lidí, kteří nesplňují mainstreamové představy heteronormativity. 

Mrzí mě, že církevní společenství až příliš často nevytváří bezpečné útočiště pro všechny, kdo potřebují pomoc a podporu, ale naopak implicitně podporují předsudky postavené na pavědeckých základech, čímž zranění a traumata spíše prohlubují, než aby je pomáhala léčit.

Přemýšlel jsem, jak napsat text o církvi homofobní, transfobní, církvi rasistické a církvi nemající pochopení pro individuální osudy lidí, kteří do tradičních struktur církevních společenství z jakýchkoli důvodů nedokážou zapadnout. Přemýšlel jsem, jak co nejlépe popsat církev politickou a populistickou, církev, která moralizuje ostatní a své vlastní morální nebo třeba i ekonomické a majetkové problémy bagatelizuje a zametá pod koberec. 

Přemýšlel jsem o tom, jak nejlépe popsat nekompetenci těch kněží, biskupů i vlivných laiků, kteří nemají problém ve veřejných projevech vyjadřovat ostrá stanoviska k tématům, o nichž evidentně nevědí vůbec nic. A také jsem uvažoval, jak popsat ty věřící, kteří víru v Boží lásku zaměňují za víru v nekritickou pravdivost všech tvrzení těchto církevních autorit.

Vedle toho jsem se chtěl ptát, jak je možné, že církve se svým celkem jasným posláním nepatří mezi tahouny společenských změn ve vztahu k nejslabším lidem na světě? Proč církve celkem obstojně dokážou vybírat peníze na děti v Africe a kněžské semináře v Asii a kdesi cosi, ale když do Evropy zamířili utečenci z válkou rozvrácených oblastí na Blízkém východě, proč české církevní autority v rozporu s realitou humanitární krize převzaly populistickou rétoriku a distancovaný přístup? Jak je možné, že církev při svém poslání pečovat o svět a o stvoření nepatří mezi lídry boje proti globální změně klimatu a celé řadě dílčích globálních i lokálních ekologických problémů?

Fňukání nad úbytkem

Přemýšlel jsem také o tom, proč lidé v církvích tolik času a energie tráví fňukáním nad úbytkem společenské prestiže biskupského úřadu a počtu věřících (myslím tím lidi, kteří chodí pravidelně do kostela), zatímco se neustále točí ve stejných zbožných frázích, v náboženském jazyce, rituálech a symbolech, kterým není dost dobře rozumět. Proč se místo snahy o hojení ran tohoto světa tolik obrací k nostalgii po vlastní historii a neexistujících mýtických časech, kdy „byl svět ještě v pořádku“?

Každou z načrtnutých myšlenek bych mohl rozvést do samostatné kapitoly přesahující rozsah tohoto textu. Ve skutečnosti se o tomto všem mluví a píše poměrně často, nejen na tomto webu nalezneme spoustu skvělých komentářů rozebírajících příčiny i následky zmíněných negativ žitého církevního provozu. Laici i řada kněží (včetně papeže Františka) na popsané problémy upozorňují v kázáních, přednáškách i knihách. Koneckonců z potřeby „něco s tím udělat“ vyrostl probíhající synodální proces. Ale já mám pocit, že je to málo, stále zoufale málo. Případů, kdy církevní společenství, ideologie propagované některými jejími představiteli nebo zneužívání náboženské terminologie či symboliky někomu ublížilo nebo alespoň nedodalo potřebnou podporu, je stále příliš mnoho.

Proto jsem při své poslední návštěvě ekumenické komunity Taizé promeditoval několik proseb, jež zde uvádím tak, jak jsem si je poznamenal do svého zápisníku. Přenechávám je zde k možnému využití ke sdílení, vlastní kontemplaci nebo jen jako podněty k zamyšlení:

• Prosíme za všechny, kdo v církvi nenašli pochopení pro své potřeby a svou identitu.
• Prosíme za ty, které církevní společenství neprávem vyloučilo nebo svým jednáním zranilo.
• Prosíme za všechny, kdo si kvůli špatné interpretaci náboženských pravidel nesou z dětství a dospívání traumata a zkreslený pohled na Boha.
• Prosíme za všechny, kdo jsou kvůli nesprávným výkladům náboženství církevními společenstvími trestáni a zavrhováni.
• Prosíme za všechny, kdo v církvi místo přijetí a lásky nalezli opovržení či apatii.
• Prosíme za oběti sexuálního zneužívání či citového vydírání ze strany církevních představitelů.
• Prosíme za ty, kdo kvůli své minulosti, menšinové sexuální orientaci či jiné odlišnosti nezapadají do zajetých církevních struktur a představ a nenacházejí zde potřebnou podporu.
• Prosíme za křesťany, kteří příliš lpí na rigidních pravidlech či klerikalismu, a zapomínají při tom na hledání a šíření boží lásky a milosrdenství.