Během léta dochází k přesunům kněží mezi farnostmi. Co tyto změny znamenají pro vztahy duchovních s farníky? Umožňuje takový systém vůbec kněžím, aby se někde cítili být doma a navázali stabilní vztahy? Právě to bylo tématem nového dílu podcastu Bez filtru.
„Domov si neseme s sebou a domov se dá vytvářet,“ říká v podcastu Týden bez filtru Pavel Kafka, generální vikář brněnské diecéze, který má přesuny kněží na starosti. „Mně se líbila definice domova od jednoho z našich profesorů na teologické fakultě: doma máme tam, kde si dovolíme dát nohy na stůl. To se mi stalo asi dvakrát,“ dodává kněz Jan Krbec, jehož úvaha k tématu stěhování kněží pro VaticanNews odstartovala debata o navazování hlubších vztahů ve farnosti. „Krátkodobé působení tomu nenahrává, kněz se dokonce takovým vazbám brání s ohledem na vědomí, že brzy přijde pryč,“ uvádí Jan Krbec a vypočítává jedenáct míst, jimiž od jáhenského svěcení prošel.
Uznává ale, že výměny kněží ve farnostech mají své opodstatnění. „Protože jsme různí magoři a každý v jiném směru,“ říká v nadsázce. „Kněz má být darem pro svou farnost a je to nezanedbatelný přínos, pokud to tak všichni cítí. Je ale fér říci, že zároveň ten kněz má kromě mnoha darů i některé handicapy, a může nastat situace, kdy se farnost cítí být neobdarovávaná nebo dokonce zraňována. Pak je na představeném, aby nějak intervenoval,“ vysvětluje generální vikář diecéze, v níž v současnosti působí tři stovky kněží.
Přesuny se kvůli potřebě na jiném místě dotýkají i farností, kde je vše v pořádku, ale ani to podle Pavla Kafky nemusí být na škodu: „Každý člověk má nějaké charisma a jde i o koordinaci těch charismat tak, aby celému společenství církve přinášela co největší užitek. Když to řeknu sportovní terminologií: pokud vidím, že ten kluk má tah na branku, nepošlu ho chytat, nebo jen na chvíli,“ říká. Doplňuje však, že je třeba důkladně rozlišovat a nepřibližovat se k extrémům, tedy ani k úplně statickému modelu, ani naopak k rotaci za každou cenu.
V podcastové debatě, kterou vedl Ondřej Havlíček, se oba hosté shodli, že přesuny kněží má provázet dobrá komunikace jak vůči samotným duchovním, tak i vůči farníkům. A jak mohou farníci pomoci knězi, který u nich začíná? „Dát mu čas na rozkoukání, nechtít po něm, aby teď hned udělal to, co neudělal jeho předchůdce. Počkat se svými očekáváními a přáními a postupně mu to dávkovat,“ podotýká Krbec. „A nesrovnávat. Každý člověk je jedinečný. Věta ‚váš předchůdce to dělal takhle‘ může být zbytečným popíchnutím,“ doplňuje Kafka.
Autor: Filip Breindl
