Jedna z pacientek po mrtvici má téměř stále v jedné ruce své zrcátko. Drží ho jako zbrojnoš svůj štít. Zhlíží se v něm celé hodiny. Vzpomněl jsem si přitom na slova apoštola Jakuba, který taky chce, abychom se zhlédli v zákoně svobody.
Touto dobou do nemocnice nechoďte bez respirátoru! A pokud na něj zapomenete, ve slušných špitálech ho dostanete u dveří s krátkým poučením. Vaši nejmilejší vás v covidových časech nutně potřebují, alespoň na chvilku. Chtějí slyšet váš hlas a vidět vaše oči.
Na dvoulůžkovém pokoji usilovně rehabilituje paní Lenka po mozkové příhodě. Covidová nákaza ji ale smetla jako hurikán. V okamžení se vytratila všechna těžce vybojovaná síla svalů a horečky odvály svěžest jako horký vítr od pouště. Popravdě jsme jen čekali, kdy se složí další pacientka. Paní Tunová je také po mrtvičce, má ovšem ohromnou odolnost proti virové nákaze, covidové tornádo se jí nepochopitelně vyhnulo obloukem.
Paní Tunová má po mozkové příhodě sníženou úroveň vnímání. Určitě ale vnímá lépe, než se dokáže vyjádřit. Tahle dáma opravdu nefixluje, když odpovídá na většinu otázek „Áno, áno…“ a přidá široký úsměv na opálené tváři. Dbá o sebe, co jen může jednou zdravou rukou. Zbytek obstarají příbuzní a personál nemocnice. Téměř stále má v ruce své malé kulaté kosmetické zrcátko. Drží ho jako zbrojnoš svůj štít. Zrcátko je z edice Elle, tj. takové lepší, a paní Tunová jej má podepsané. Nesmí se přece ztratit, co by si počala bez zrcátka?! Jméno natištěné na štítku, je přelepené izolepou. To určitě udělala její dcera, která za ní chodí a sedají spolu na kafi před akváriem s rybičkami. Je milé je pozorovat, jak se smějí a povídají si v mezích toho, co je možné.
Není náhodou to zrcátko tajemstvím covidové rezistence? Paní Tunová na lůžku do zrcátka vytrvale hledí a sponkou si rýpe v bradě sem-tam. Zhlíží se v něm celé hodiny. Jistě, má to i rozumné vysvětlení: může to být terapeutická metoda. Někde se dozvěděla, že má vytrvale cvičit tvářové svaly. Nemůžu si ale pomoct, otázky mi nejdou z mysli. A vedle anticovidových důvodů mi naskakují další souvislosti.
Zhlédnout se v zákoně svobody
Paní Tunová se zhlédla v zrcadle. Vzpomněl jsem si na slova apoštola Jakuba, který taky chce, abychom se zhlédli v zákoně svobody, a naši laxnost komentuje: „Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá..." Píše to o muži, ale platí to stejně tak o ženách.
Pozoruji, že když se žena zhlédne v každé z lesklých ploch výkladů a oken, je si buď jista svou krásou, anebo je naopak věčně nejistá tím, že by na ní bylo něco hezkého, a tak se stále kontroluje. Když to samé dělá muž, je to s podivem. Ale je tomu také tak. A dnes dost často! Píše se o tom i v Bibli. Možná je to v souvislosti s chlapy zmíněno v Jakubově dopisu proto, že to byl Narcis, mýtická postava krásného mladého muže, po němž se jmenuje jarní květina. Podle mýtu se tak dlouho zhlížel ve vodní hladině, až byl láskou tak nemocný, že se utopil v touze být se svým krásným obrazem navždy. Vím, je to chorobné a šílené, jako většina antických mýtů.
Apoštol Jakub tento „filmový“ scénář nekritizuje, ale dává mu nový význam. Kdo se jen letmo podívá, vyrazí do ulic s košilí naruby, špatně oholený nebo s rozepnutým batohem či rovnou poklopcem. Stane se pošetilým, zranitelným a směšným. Přechází rychle vše, co o něm zrcadlo řeklo. Klidně namítejte, že tehdejší zrcadla nebyla nic moc, tak se ani chlapi pořádně nedívali. Co by taky viděli, že? Mýty, náznaky – nic přesného. V zrcadle nebylo nic vidět, nic podstatného, nic nového.
Kdo se dívá jako paní Tunová, bude určitě odolnější. Kdo se zhlíží v biblickém textu zleva a pak zprava, docela určitě na něco přijde. Nedbalý posluchač si řekne: „No, dobrý!“ a nebo „Nic pro mně!“ rychle zapomene a zmizí ve víru světa. Ten, kdo se alespoň pokusí podle slova, které slyšel, také jednat, ten se zahledí do hloubky lidství. Apoštol Jakub tady říká, že se zhlédne v „dokonalém zákonu svobody“, jinými slovy: propadne vnitřní svobodě dané při stvoření a dotvrzené Kristovým dílem. Napadnou ho spousty souvislostí a možností, jak podle toho pravidla svobody jednat a získat odolnost proti zlému. A jednání v duchu toho zákona svobody mu přinese radost ze života. Tak vám s paní Tunovou přeji vše dobré – a nezapomeňte, to zrcátko!
