Vyslechnutí závažné diagnózy představuje jak pro toho, koho se diagnóza týká, tak i pro jeho nejbližší okolí ránu, velmi náročnou situaci. Začíná tím duševně značně obtížné období plné nelehkých pocitů – odmítání, popírání, hněvu, deprese, nejrůznějších obav.
Poté, co se prvotní emoce začnou usazovat, přicházejí nejrůznější obavy, co nemoc bude znamenat pro další život, strach z omezení, které s sebou nemoc přinese a jak bude moct pacient i jeho rodina pokračovat dál ve svém životě. Pro život celé rodiny nastává velmi náročné období. Nemocný se postupně seznamuje s reálným omezením a novými podmínkami, které do jeho života kvůli onemocnění vstupují.
Všechny informace, které se dozvídá o své nemoci, se stávají možnou variantou pro jeho další život. Až postupem času se všichni pomalu učí neděsit se všech možných scénářů, jak by se strašný obraz nemoci mohl rozvinout. Každé onemocnění nabírá konkrétního tvaru v individuálním životě daného člověka a na jeho vlastní cestě.
Na počátku se rodina musí vyrovnat s velkým množstvím informací a rozhodnout se o formě léčby, mapovat a vybrat si doplňkové a podpůrné aktivity. Roztroušená skleróza ve svém klinickém obrazu představuje jak zásah do fyzické stránky (nejrůznější bolesti, nepříjemné pocity a změny pohybových možností), tak i do té duševní (rozladění, deprese, únava). Obě vyžadují specifickou péči, aby se mohl pacient „zcelit“ a najít svou cestu nemocí – rovnováhu, jak pokračovat.
ZASOUTĚŽTE SI O ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU BRÁNA – ZDE
Docházení na psychoterapii nebo do podpůrných skupin podobně nemocných lidí může být důležitou branou k úlevě od tíhy, kterou rodina a nemocný nesou. Může se ale také stát inspirací, jak jinak a lépe naplňovat dny, aby vedly k plnějšímu, pestrému a spokojenějšímu životu. Fyzioterapie, pravidelné cvičení a fyzická aktivita zase pomáhají zmírnit průběh i dopady onemocnění a přináší podněty do pacientova života a vrací mu i radost z pohybu. Velmi pozitivně se v řadě případů osvědčila také hypoterapie, která působí komplexně na tělo i duši.
Zařazení těchto aktivit s sebou nese nabourání zaběhnutého života a úplně mění rytmus i náplň celého rodinného soužití. Někteří mí pacienti s tímto onemocněním říkali, že právě změnu zběsilého životního tempa považují za pozitivní přínos nemoci do jejich života. Rovněž to, že si vždy rozmyslí, čemu se budou věnovat, do čeho dají svoji energii. Jakýkoli nadměrný tlak totiž zatěžuje jejich nervový systém, a tím může aktivovat autoimunitní reakci organismu a rozvoj RS.
Samozřejmě konkrétní důsledky pro život jak v negativním, tak v pozitivním smyslu zakouší každý pacient sám a jen on o nich může vypovídat.
Velkou nadějí RS je fakt, že díky psychoterapii, fyzické aktivitě a pravidelnému cvičení lze nemoc dobře ovlivňovat a zmírňovat její nepříjemné dopady. Řadu aktivit lze dobře sdílet i v rámci rodiny, takže nemocný nemusí být vyloučen ani ze společenského, ani z pracovního života.
Kromě nemocného je ovšem třeba mít na paměti i jeho nejbližší, kteří také nesou část obtíží spojených s touto situací. A proto je dobré motivovat je k účasti na podpůrných skupinách či k jiné formě péče o sebe.
Autorka působí jako psychoterapeut
Autor: Timea Vidová
Zdroj: Časopis Brána