Mimo to, že je dnes Filip Marek vrcholovým trenérem alpského lyžování a připravoval české lyžaře na mistrovství světa i na olympiádu, je také pěstounem svých vlastních vnuček a člověkem s hlubokou vírou. Ne vždy si ale uvědomoval Boží přítomnost ve svém životě.
Filip Marek si dříve myslel, že mu patří všechno. To ho dovedlo až do situace, kdy v roce 2000 musel nastoupit na pět a půl roku do vězení. Tou dobou už měl manželku a dvě dcery. Filipův život by se dal rozdělit na dvě části. První, ta „temnější“, byla beze sporu v době před nástupem do vězení.
„Měli jsme obchod, velkoobchod, stavební firmu – dělal jsem ode všeho něco, a nic pořádně. Snažil jsem se jeden průšvih záplatovat druhým a nedokázal jsem být v podnikatelském prostředí důsledný a jít za jednou věcí,“ vzpomíná na dobu, která ho přivedla skrze daňové úniky a podvody až do vězení.
„Nekonečné bezesné noci. Člověk pořád namlouvá sám sobě, že se mu děje příkoří. To se pak změní v uvědomění, co všechno nebudete moci dělat,“ líčí Filip první chvíle a dny pobytu ve vězení. Následně začal opovrhovat sám sebou a chtěl skončit se životem. „Hledal jsem způsob, jak se zabít,“ dokresluje mozaiku obrazu nejtěžších chvil svého života.
Tou dobou ale přišel zlom a Filip díky souhře různých okolností našel Boha. „Příběh je zvláštní v tom, že tu věznici stavěl můj otec. Byl tam velitelem, já jsem tam šel jako odsouzený. Můj otec tam v roce 1968 víru ztratil, já jsem jí tam o 33 let později našel. Když se na to tak dívám, je to jako kdyby se tam přetrhla nit a Pán Bůh ty konce vzal a ve stejném místě je navázal, aby pokračovala dál. Bylo to pro mne silné uvědomění,“ vzpomíná Filip.
Jak může člověk na dně svého života nalézt víru? Jak může tato víra následně změnit celý jeho další život? A jak se liší vězeňské společenství od toho farního? Tyto a další otázky zodpoví nový díl podcastu Příběhy bez filtru, tentokrát s redaktorem Jaroslavem Tomášem.
Autor: Jaroslav Tomáš