Nově zvolený papež Lev XIV. ve svém prvním veřejném vystoupení k médiím nezahájil pontifikát očekávanou pompou. Místo toho apeloval na změnu jazyka – nejen ve zprávách, ale i v každodenní lidské komunikaci. Mluvil o „odzbrojené komunikaci“ a o tom, že války nezačínají jen zbraněmi, ale i slovy. Přinesl tím víc než jen úvahy o žurnalistice – položil otázku: Jak komunikujeme my sami?
Na setkání s pracovníky médií, kteří zajišťovali zpravodajství o papežské volbě, poděkoval papež Lev XIV. všem za jejich náročnou práci. Zároveň připomněl zásadní význam způsobu, jakým je vedena veřejná komunikace. Vyzval přítomné, aby se vyhnuli kultuře soutěžení a agresivnímu jazyku. Apeloval na odmítnutí „paradigmatu války“, tedy stylu, v němž se slova a obrazy používají jako zbraně. Hledání pravdy totiž podle něj nelze nikdy oddělit od lásky, s níž k ní musíme přistupovat.
Toto vystoupení, jedno z prvních po zvolení, okamžitě zaujalo světová média. Zmínka o „odzbrojené komunikaci“ nebyla jen osobním apelem – papež tím navázal na poselství svého předchůdce Františka ke Světovému dni sdělovacích prostředků, který letos připadá na 1. června. Papež František v něm varoval před tím, co nazval „paradigmatem války“: rétorikou strachu, zoufalství, předsudků, fanatismu i nenávisti.
Mediální krajina je podle papeže zatížena nepoctivými praktikami – přílišným zjednodušováním reality, emocionální manipulací, cílenými provokacemi. Tyto postupy nevytvářejí prostor pro pochopení, ale spíše posilují konflikty. Místo nestranného zpravodajství se často dostáváme do situace, kdy média bojují za jednu ze stran, místo aby sloužila společnému dobru.
Papež Lev XIV. připomněl slova Františka o tom, že svět prochází „třetí světovou válkou po částech“. I my podle něj máme možnost přispívat k míru – nejen účastí na protiválečných demonstracích, ale i každodenním rozhodnutím, že nebudeme podporovat média a jazyk, který je výbušný a nepřátelský. Budeme-li vnímat, jaké emoce v nás zprávy vyvolávají, a budeme-li rozlišovat, můžeme do veřejného prostoru vnést klid.
Praxe duchovního rozlišování, která pomáhá v osobním životě, může být cenným nástrojem i při pohybu v mediálním světě – zejména na sociálních sítích.
Lev XIV. zároveň upozornil na obrovský potenciál a rizika umělé inteligence. Komunikace podle něj není jen předáváním informací, ale vytvářením prostoru pro dialog – a právě v době AI je tato odpovědnost ještě větší. Přesto zde nešlo o zcela nové téma – papež pouze navázal na svého předchůdce. František se k otázkám AI opakovaně vyjadřoval, včetně loňského poselství ke Světovému dni míru, kde vyzýval k mezinárodní dohodě o jejím regulovaném využití.
V lednu také vyšel dokument Antiqua et Nova: Poznámka o vztahu mezi umělou a lidskou inteligencí. Mediální zkratka „Církev se začíná zabývat umělou inteligencí“ tak není jen nedbalostí, ale ukázkou toho, jak snadno se poselství může zkreslit a vytrhnout z kontextu.
Lev XIV. ocenil novináře, kterým se daří vymanit se ze stereotypů a klišé, která se o křesťanství často opakují. Vyjádřil solidaritu s těmi, kteří kvůli své práci skončili ve vězení nebo položili život za pravdu. Podle Výboru pro ochranu novinářů bylo jen letos zabito 21 novinářů – většina při zpravodajství o izraelsko-palestinském konfliktu. Další tři zemřeli v Súdánu, po jednom pak v Indii, Nepálu a na Ukrajině. V loňském roce bylo celkem zabito 103 novinářů a k prosinci 2024 bylo evidováno 361 novinářů ve vězení.
Přestože papež mluvil k novinářům, jeho slova jsou výzvou pro nás všechny. Odpovědnost za komunikaci nesou nejen ti, kdo informují, ale i ti, kdo informace přijímají. Křesťan nemůže ze světa utíkat – je povolán ke správě toho, co mu bylo svěřeno, včetně vlastních slov, činů i reakcí. To znamená nešířit neověřené zprávy, zdržet se výsměchu, respektovat druhého a nepodporovat rétoriku rozdělení.
Papež Lev XIV. připomíná, že žurnalistika a komunikace nejsou oddělené od času a dějin. Citoval přitom sv. Augustina: „Žijeme dobře – a časy budou dobré. My jsme ta doba.“
