Papež František doplnil kardinálský sbor o jednadvacet nových tváří z různých zemí světa. Charakterem zvolených osobností dává najevo, že chce v církvi udržet pestrost a její synodální charakter. Ve svém projevu použil pro kardinálský sbor metaforu symfonického orchestru, kde má každý svou specifickou úlohu, kterou plní pouze, pokud zároveň naslouchá druhým.
V sobotu 30. září jmenoval (kreoval, tj. vytvořil) papež František při nové konzistoři 21 nových kardinálů, kteří pocházejí ze 16 zemí: ze Spojených států (1), Itálie (2), Argentiny (3), Švýcarska (1), Jižní Afriky (1), Španělska (2), Francie (2), Kolumbie (1), Venezuely (1), Jižního Súdánu (1), Hongkongu (1), Polska (1), Malajsie (1), Tanzanie (1), Jeruzaléma (1) a Portugalska (1). Osmnáct z nich ještě nedovršilo věk 80 let, a tak by se mohli stát případnými voliteli v novém konkláve. Za dobu svého pontifikátu kreoval František 142 kardinálů ze 70 zemí. Od sobotního jmenování nových členů kardinálského kolegia je jich 99, kteří mají kanonický věk do 80 let, a mohli by tak volit příští hlavu římskokatolické církve.
Celkově tedy existuje 137 kardinálů-volitelů (z celkového počtu 242), z nichž ovšem 17 dovrší v roce 2024 osmdesátku. Naprostá většina žijících kardinálů-volitelů byla jmenována papežem Františkem počínaje rokem 2014 s výjimkou covidového roku 2021. Evropští kardinálové netvoří ani polovinu kardinálského kolegia volitelů. 236 kardinálů pochází ze západní latinské církve, 6 z východních církví. Ze 137 kardinálů-volitelů je 35 řeholníků, 102 pak náleží k diecéznímu kléru. Jediným českým kardinálem je emeritní pražský arcibiskup Dominik Duka, který však již dosáhl věku 80 let, a příštího papeže tedy volit nebude.
Nejen vatikanologové, ale i sám papež dává najevo, že chtěl a stále chce obměnit kardinálský sbor osobnostmi, které by mu ve své službě a při volbě budoucího papeže pomohli zachovat reformní a synodální charakter církve 21. století. Ve svém proslovu k novým kardinálům kladl důraz na církev v její „symfonicitě a synodalitě“. V proslovu k nově jmenovaným kardinálům použil italský výraz „neo-Cardinali“, nikoliv „nuovi Cardinali“. Podobné slovo se užívá např. pro čerstvé držitele řidičského průkazu – neopatentati. Nechce se jím pouze říct, že někdo získal řidičský průkaz nebo byl kreován kardinálem. Papež chtěl svým novým nejbližším spolupracovníkům připomenout, že byli nikoliv formálně jmenováni, ale „kreováni“, stvořeni, povoláni ke službě, kterou předtím ani jako biskupové nevykonávali. Vyplývá z toho, že se budou muset začít učit úplně nové věci a najít si svou vlastní cestu, aby v „symfonicitě kardinálského sboru“ našli způsob, jak uplatnit své schopnosti, talenty a dary.
Papež František si i tímto povoláním nových kardinálů chce zajistit pestrost tohoto sboru. Při sobotní ceremonii připomněl text ze Skutků apoštolů 2:1–11 a řekl: „Dříve než jsme ‚apoštolové‘, dříve než jsme kněží, biskupové, kardinálové, jsme ‚Parthové, Médové, Elamité‘.“ A dodal: „Kardinálský sbor je povolán, aby se připodobňoval symfonickému orchestru, aby reprezentoval symfonicitu a synodálnost církve. Říkám také „synodalita“, a to nejen proto, že jsme v předvečer Shromáždění synodu, který má právě toto téma, ale protože se mi zdá, že metafora orchestru může dobře osvětlit synodální charakter církve.“
Zmínil také svoji roli v církvi a ve vztahu ke kardinálům, která nemá nic společného s vojenskou štábní kulturou jednoho velitele a stovek důstojníků: „Symfonie žije ze zručné kompozice tónů různých nástrojů: každý má svůj přínos, někdy sám, někdy ve spojení s druhým, někdy se všemi dohromady. Různost je nezbytná, je nepostradatelná. Každý zvuk ale musí přispívat ke společnému projektu. Proto je zásadní vzájemné naslouchání: každý hudebník musí poslouchat druhé. Jestliže by jeden poslouchal jen sám sebe, přestože jeho zvuk může být dokonalý, symfonii neprospěje; to samé by se přihodilo, kdyby jedna část orchestru neposlouchala druhé, ale hrála by, jako by byla sama, jako by byla vším. Dirigent je ve službě tomuto druhu zázraku, který je pokaždé (zodpovědný) za uskutečnění oné symfonie. Musí naslouchat víc než všichni ostatní a zároveň je jeho úkolem pomáhat každému a celému orchestru a co nejvíc rozvíjet kreativní oddanost, oddanost k prováděnému dílu. Ale oddanost kreativní, schopnou dát duši oné partituře a přimět ji, tady a teď, zaznít jedinečným způsobem.“
Všech 21 nových kardinálů má zajímavý životní příběh. Symbolickou postavou je pro mne argentinský arcibiskup v La Plata Víctor Manuel Fernández (nar. 1962), kterého papež v červenci roku 2023 jmenoval prefektem Dikasteria pro nauky víry. „Tucho“, jak mu říkají jeho blízcí, působil dlouhá léta jako přední argentinský teolog, angažovaný v řadě akademických funkcí. Přesto nejde o typického akademického pracovníka odtrženého od reality všedního dne. Když mu papež poslal jmenovací dekret psaný ve španělštině, řekl mu v něm, že nechce, aby se v jím řízeném dikasteriu používaly tak jako dřív „nemorální metody“, a to zvláště vůči teologům, kteří ve svém díle reflektovali některé doktrinální otázky způsobem, stylem a jazykem, které nebyly předchozím prefektům blízké. Zdá se, že kardinál Fernandéz papežova slova vyslyší a i tento klíčový úřad římskokatolické církve dostane velmi brzy jiný ráz.
