Jako farář pro menšiny sleduji dlouhodobě vývoj víry u svých přátel z různých náboženských, etnických i dalších menšin. Zajímavý je však pro mě i vývoj celých komunit. Uvědomuji si přitom, jak vývoj těchto komunit ovlivňuje společenská atmosféra u nás i ve světě. Výsledný dojem je pak velice pestrý.
Informace, popisované v tomto článku jsou velmi subjektivní, dohromady však vytvářejí určitou mozaiku náboženského života v České republice. Součástí mé činnosti je i soustavná snaha o mezináboženský dialog. Pokračujme tedy v naší cestě zkoumající život víry u nekřesťanských náboženství.
Židé
Židovství v Československu se zdálo být za minulého režimu odsouzeno k vyhynutí. Převážná většina našich Židů zahynula za holocaustu, někteří emigrovali během komunistického režimu do Izraele, ale i do celého světa. Komunity, které u nás zůstaly, byly velmi malé a tvořené především seniory. Atmosféra byla traumatem holocaustu stále poznamenána.
Po sametové revoluci se židovství stalo na určitou dobu „módním“ náboženstvím. Došlo však také k vnitřní obnově židovského života. Vznikly školy, ale i domovy seniorů. V Praze dnes kvete židovský život i díky migraci (potkáme zde Židy z Izraele, USA, ale také z Ukrajiny a Ruska). Náboženské komunity kopírují celou škálu různých typů židovských obcí, běžných ve světě (ortodoxní, konzervativní, progresivní, liberální). Vychází několik židovských časopisů a mnoho knih. Mimopražské židovské obce tvoří alespoň stabilní komunity. Výrazný pokles ovšem nastal u těch, kteří se v rámci sčítání obyvatel přihlásili k členství ve Federaci židovských obcí – v roce 2011 se jich hlásilo 1132, v roce 2021 jen 474 (a dalších 1427 k judaismu obecně). Vypovídá to o obavách z antisemitismu, nebo prostě jen o nízké ochotě Čechů se organizovat? Židovská obec odhaduje, že v České republice žije přibližně 15–20 000 Židů.
Muslimové
Muslimové v České republice žijí v úplně jiných podmínkách než Židé. K islámu se při sčítání obyvatel přihlásilo 5244 osob, což představuje růst zhruba o třetinu proti předešlému sčítání. Společenská atmosféra vůči muslimům je však značně nepřívětivá, což ovlivňuje i způsob, jakým mnozí muslimové prožívají svou víru. Postoj české společnosti vůči muslimům se dá popsat jako oscilující v dlouhých vlnách mezi lhostejností a nepřátelstvím. Vrcholy nepřátelských postojů jsou určovány roky 2001 (11. září) a 2015 (migrační vlna).
I dnes však muslimové prožívají různé podoby diskriminace čí ústrků – od osobních, jako jsou převážně verbální útoky na ženy v burkinách či muslimských šátcích, až po společenské, když se muslimům léta nedaří sehnat pro svou komunitu hřbitov a obce jim neposkytnou na hřbitově prostor. Situace náboženských komunit v ČR je u islámu podobná jako u židovství – v Praze je hned několik komunit, zatímco v dalších větších městech České republiky bývá většinou jedna. Poměrně aktivních je také několik malých skupin, z islámu vyrůstajících – turecké hnutí Fetulaha Gülena Mozaiky Platform Dialog, Ahmadija a Baháí. Odhadovaný celkový počet muslimů v České republice je přibližně 20 000.
Buddhisté
Z nekřesťanských náboženství stojí za zmínku ještě komunita buddhistická. Při posledním sčítání obyvatel ČR se k buddhismu přihlásilo něco přes 5000 přívrženců. K tomuto číslu však můžeme připočíst několikanásobek buddhistů z národnostních menšin – v ČR je velká vietnamská komunita, podle posledních údajů čítající 67 783 lidí. Tradičnější část této komunity praktikuje obvykle theravádový buddhismus. Pokud se laskavý čtenář důkladněji rozhlédne ve vietnamském obchůdku, pravděpodobně tam objeví také menší buddhistický oltář. Existují zde i další komunity z buddhistických zemí – například Thajci. Kromě toho najdeme v ČR i celou řadu buddhistických škol, jejichž členové jsou ale převážně Češi. Buddhismus se z výše uvedených náboženství nejsnáze propojuje s ostatními náboženstvími – buddhistickým meditacím se věnují i někteří křesťané, ale také Židé i muslimové.
Epilog
Co se dá poznat z těchto stručných informací? Česká republika již dávno není většinově křesťanskou zemí, spolu s námi zde žijí příslušníci vlastně všech velkých světových náboženství. Většina z nich je – podobně jako u křesťanů – sekularizovaná, nežije nábožensky příliš aktivním životem. Přesto si svou identitu uvědomuje a nějakým způsobem svou vírou také žije. Mezináboženský dialog ovšem u nás skomírá na nedostatek zájmu – a to je myslím chyba! Skoro všude u nás lze totiž natrefit příslušníky ostatních náboženství, kteří se v sekularizované společnosti často dobře skrývají, podobně, jako mnozí křesťané. Mezináboženský dialog může mít docela normální podobu, když si s druhým prostě popovídám a s překvapením zjistím, že je trochu jiný, než jsem si představoval. Dokonce se možná i zastydím, co všechno jsem si o něm myslel, a není to pravda. Stydět se je občas zdravé!
Evangelíci jsou lid knihy, a tak je dobrou přípravou na takovýto dialog i četba. O židovství, islámu i buddhismu u nás vyšlo mnoho kvalitních knih. Pořídit se dají například v knihkupectví Kalich, ale i v leckteré knihovně. Za doporučení stojí například knihy Hanse Künga, ale i třeba kniha Co by měl každý vědět o židovství (Kalich 2001) či Ježíšův džihád (Triton 2021). Kdo dá přednost četbě časopisů, může si na internetu dohledat například židovský liberální Maskil či kulturnější Roš chodeš. Buddhisté také vydávají zajímavý časopis Svět Dharmy.
Mezinárodní Týdny proti rasismu mohou být dobrou záminkou k tomu pozvat na besedu do sboru či ke společnému jídlu nejbližšího buddhistu, Žida či muslima. Pěstovat dobré sousedství totiž patří také ke křesťanským ctnostem! (Jeremjáš 29,7; 1 Petrova 2,12)
Autor: Mikuláš Vymětal
Zdroj: Český Bratr
