Češi cítí nejistotu jako nikdy od roku 1989. Osm z deseti má za to, že žijeme v nejisté době – a to se nutně promítne i do voleb. Budou lidé hledat silné lídry, nebo spíše důvěryhodnost a naději? Tentokrát možná nepůjde „o všechno“, ale o něco důležitějšího: o víru, že budoucnost má smysl.
Do pandemie byly často obavy Čechů spíše lokální a souvisely třeba s politickou situací nebo vývojem ekonomiky. Teď je způsobují hlavně fenomény jako válka na Ukrajině, inflace a energetická krize i pokračující klimatická krize,“ komentoval výsledky dubnového průzkumu společnosti Ipsos pro Český rozhlas výzkumník Michal Kormaňák. Starší generaci víc znejišťuje inflace a migrace. „Mladší lidé, nebo řekněme střední generace, mají obavy z toho, je-li systém ekonomicky udržitelný z hlediska fungování státu. Ale ztráta víry v budoucnost je obrovské téma a nikdo moc neví, co si s tím má počít,“ doplňuje analytik. Pouze třetina lidí chová naději, že další generace bude žít v lepším světě.
Většina lidí si uvědomuje, že čelíme problémům, které se dotýkají celého světa, a nikdo nemá po ruce recept, který bychom mohli okopírovat. Povede celkové rozpoložení společnosti k posílení radikálních stran? Podle politologa a odborníka na extremismus Aleše Michala je „poptávka po skutečně radikálních až extrémních proudech ve společnosti stabilně zhruba mezi 20 až 25 %“. Záleží na tom, zda nastanou situace, které tyto voliče dokážou mobilizovat.
Vměšování mocností
Vměšování mocností do voleb v cizích zemích není nic nového. Odborníci vysledovali v letech 1946 až 2000 celkem 117 případů vměšování do voleb v šedesáti různých zemích ze strany Sovětského svazu, resp. Ruské federace, nebo Spojených států. S digitálními nástroji se ovlivňování stává čím dál jednodušší a odborníci očekávají, že i letošní volby u nás budou terčem zahraničních vlivových operací. Může jít o vměšování do samotného procesu voleb ve snaze delegitimizovat je.
A pak známe vměšování ve smyslu podpory nějaké strany nebo kandidáta. „V současné době je tím jednodušším způsobem ovlivňování prostřednictvím sociálních médií, nespočtu mediálních platforem, které v demokratických státech fungují,“ vysvětluje Jan Hornát z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Přitom se používají tři různé typy nástrojů: finanční nástroje, manipulace s informacemi a kybernetické aktivity. „Ale v realitě je to všechno promíchané. Takže se může stát, že nejprve útočník použije nějaký kybernetický nástroj, dostane se třeba ke kritickým informacím, k obsahu e-mailové komunikace nějakého politického kandidáta, ty informace upraví a pak je následně zveřejní,“ doplňuje Ivana Karásková“ z Asociace pro mezinárodní otázky. ¨
Čeští voliči si jsou podobných rizik vědomi. Podle výzkumu agentury STEM se tři čtvrtiny respondentů obávají, že volby negativně ovlivní sociální sítě, na kterých se mohou šířit lži a manipulace. Dva z pěti oslovených se obávají přímo ruského vměšování. Co je ovšem překvapivé, 54 % účastníků průzkumu se obává, že by volby mohla zmanipulovat současná vláda a její podporovatelé. Ministerstvo vnitra něco takového rezolutně odmítá. Český volební systém je navržen tak, tvrdí resort, aby žádná vláda či politická strana nemohla ovlivnit výsledky hlasování. Nejde tedy už o první známky úspěšného zahraničního ovlivňování? Co s tím? Podle odborníků je dobré si připustit, že nikdo z nás není zcela imunní vůči dezinformacím.
Nejsme ale ani úplně bezbranní. Je ovšem třeba věnovat energii a sledovat politické dění z více zdrojů, rozvíjet kritické myšlení, a pak je důležitá ještě jedna věc: nenechat si vzít naději. A rozhodně ji nevkládat do rukou radikálů či populistů. Petr Honzejk nedávno v Hospodářských novinách upozornil na studii, která zkoumala 51 populistických lídrů a sledovala růst HDP na hlavu během jejich vlády. Po patnácti letech jejich vlády byl růst v průměru o 10 % nižší, než by nejspíš byl bez jejich zásahu. Dopady však sahají dál než k číslům.
Populismus systematicky oslabuje instituce – soudy, centrální banky, svobodná média. Vše, co představuje nezávislou kontrolu moci, se stává terčem. A nejde jen o ideologii. Společným jmenovatelem je ekonomická fragmentace: útlum obchodní a finanční integrace, rostoucí zadlužení, inflace – a především ztráta důvěry. Investoři i domácnosti reagují instinktivně: utlumují činnost, odkládají rozhodnutí, stahují se. V tuzemských volebních kampaních bývá zvykem hlásat, že tentokrát jde o všechno. Letos půjde především o naději. A o důvěru.
Autor: Josef Beránek
Zdroj: Universum 2/25 - redakčně upraveno
