Organizace Krmte hladové, součást celosvětové sítě Feed The Hungry, pomáhá v místech, kde hlad a chudoba zabíjejí nebo významně ohrožují zdraví a vývoj, převážně dětí. Často také distribuuje potravinovou pomoc do míst přírodních katastrof nebo válečných konfliktů. Ředitel české kanceláře Daniel Skokan neuvěřitelně obětavým způsobem rozjel velkorysou pomoc obětem ukrajinské války. Po náročných dvou letech se pokusil vrátit svůj život do původních kolejí.
Jaké změny nastaly letos v zasílání humanitární pomoci na Ukrajinu?
Na začátku roku 2024 jsme zrušili sklad v České republice, ze kterého jsme vyvezli 150 kamionů humanitární pomoci v hodnotě přes čtvrt miliardy korun, a otevřeli jsme nový sklad v Oděse. Tím jsme významně snížili provozní náklady na pomoc na Ukrajině a současně ji významně přiblížili ukrajinským církvím, které pomáhají uprchlíkům, lidem žijícím blízko válečné fronty, starým lidem a hendikepovaným.
Na začátku prázdnin nám s koordinací pomoci na Ukrajině začal pomáhat Thomas Trunec. Thomas má české rodiče a vyrůstal ve Švýcarsku. Spolu s manželkou, která pochází z Rakouska, sloužili několik let jako misionáři v Chorvatsku, než se přesunuli do Plzně, kde založili a dnes vedou nový sbor církve ICF (International Christian Fellowship). Thomas koordinuje rotaci církví, které na Ukrajině pomáhají a vyzvedávají si v našem skladu v Oděse potravinové balíky.
Jak si takový balík můžeme představit?
Jeden 15kilový balík potravin nás stojí 220 korun a odhadujeme, že z balíku se dá uvařit jedna skromná porce teplého jídla za 5–6 Kč. Měl by vydržet zhruba na měsíc. Tento balík obsahuje rýži se sójou, olej, mouku, cukr, pohanku, kroupy, masové konzervy a fazole v tomatové omáčce.
Proč jste k těmto změnám přistoupili? Bylo to hlavně z důvodů efektivity?
Tyto změny v pomoci na Ukrajině nám pomohly vrátit se k našemu původnímu poslání, a tím je pomoc v zemích, kde hlad a chudoba zabíjejí nebo významně ohrožují zdraví a vývoj, převážně dětí. Náš hlavní program Denně plné bříško dnes poskytuje jedno teplé jídlo denně 566 tisícům dětí ve 25 zemích na světě.
S velkým smutkem jsme přestali pomáhat na Haiti, kde bezpečnostní situace absolutně znemožnila jakoukoli pomoc. Současně však dále můžeme pomáhat například v Afghánistánu, v Nepálu nebo v Nikaragui, tedy v zemích, kde nemálo humanitárních organizací bylo donuceno pomoc ukončit.
Jak je vůbec možné v takových zemích pomáhat? Jen dopravit tam zásilky humanitární pomoci musí velmi náročné. Co teprve potraviny rozdělovat.
Jsme neuvěřitelně vděční za naše partnery v těchto zemích – místní církve a statečné, odvážné křesťany, kteří obětují své pohodlí, riskují své životy a bezpečí svých rodin, jen aby mohli naplnit Ježíšovu výzvu: „Dejte jim najíst“.
Proto se také nepovažujeme za běžnou humanitární organizaci, ale za most mezi pastory a sbory z bohatších zemí a pastory v zemích pomoci.
Co to v praxi znamená?
Nepřinášíme pouze jídlo, ale také evangelium Ježíše Krista. Často je pomoc spojena s distribucí v místní škole, čímž podporujeme vzdělání a následné přerušení uzavřeného kruhu chudoby. A proto také prosíme o modlitby. Věříme, že modlitba a Boží reakce na naši modlitbu umožňuje toto úžasné Boží dílo. Modlíme se za konečné příjemce, za děti a jejich rodiče, aby poznali Ježíše Krista. Také se modlíme za církve, pastory a statečné věřící, kteří hladovějícím osobně slouží. A modlíme se i za bezpečnou přepravu a rozumnou spolupráci s vládami a úředníky.
Při své poslední cestě do Ugandy, která proběhla před několika týdny, jsem si mohl znovu uvědomit, že se nám často daří pomoc dopravit na místa, kam mnohokrát nevedou žádné silnice ani cesty. Jsou to místa, kde si i příslušníci místní policie, kteří nám dělají bezpečnostní eskortu, vytáhnou telefon, aby si udělali fotky z míst, která jsou tak zbídačená, že je samotné překvapí.
Díky modlitbám a štědré pomoci můžeme mnohokrát pomáhat na místech, na která tento svět často zapomíná, ale Bůh na ně nezapomíná. A to má podle mě velký smysl a věřím, že se Bůh z takové věci raduje.
www.krmtehladove.cz
Házení hrachu na stěnu – umí jen žebrat, lidský život v těchto zemích má nulovou hodnotu. I když pomůžete třeba ženám a dětem, přijdou muži a ti jim vše (v lepším případě) seberou a ještě jim natlučou (ten kdo má cokoliv je terč). Drogy, alkohol, mobil a obtěžovat ženy, to je jediný jejich smysl života (pořadí si upravte).
Je to v nich … šíření evangelia – možná v nějakých sirotčincích a školách … jenomže až ty děti opustí tyto “útulky” jsou ještě větší chudáci než ti, co nikdy ↔️ neměli kontakt s Evropany.
Dobrý den, Vendo, Vy jste tam někdy žil a mluvíte z vlastní zkušenosti? Kde a jak dlouho jste v nějaké Africké zemi byl?