Rodina je posvátná, příbuzní jsou ti nejdůležitější lidé, které kolem sebe máte. Kvůli tomuto postulátu už skončil v péči psychologů nejeden nešťastník. A přitom řešení může být mnohem jednodušší.
Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
V knize Přísloví, z níž je výše uvedená citace, najdeme další příspěvky k tomuto tématu, stojící za povšimnutí. Tak např. ta samá kapitola, verš 3 uvádí:
„Kámen tlačí a písek tíží. Vydržet s tupcem je těžší než obojí.
Co když ale zrovna váš bratr / sestra, je tím tupcem? Že to není možné? Má vůbec křesťan právo si o někom myslet, že je hlupák? A dojde – li k tomu, že odpověď zní „ano“, smí se podle toho zařídit? Vždyť kolikrát v životě jste byli nuceni jednat s člověkem, nad jehož chováním zůstával rozum stát, a v duchu jste se divili, jak může někdo takový vůbec existovat. No, a potom jste si oddechli, že už se s ním/ ní nemusíte nikdy setkat. Jenže i takový člověk je většinou něčí bratr nebo sestra.
Bible evidentně existenci hlouposti nepopírá. Uznává dokonce i jistou nemožnost blbce z jeho omylu vyvést, a to i při vší vaší snaze.
Přísloví 27:22: „I kdybys hňupa v hmoždíři napadrť rozdrtil palicí, nezbavíš ho hlouposti.“
Je zvláštní, že v případě zla nebo zlého člověka, existuje naděje na obrácení nebo alespoň možnost vítězného, smysluplného boje. Ovšem v případě blbců jde o věc evidentně složitější. Snad právě kvůli tomu není problematika hlouposti a hlupáků tolik zmiňovaná v nedělních kázáních.
Docela by mě zajímalo, jak by pojem „blbost“ obstál ve sporu o univerzálie. Jde o obecný pojem nebo už dříve reálně existoval předobraz blbosti v Boží mysli? Co Bůh stvořením blbců zamýšlel? Tyto otázky raději přenechám k zodpovězení kompetentním učencům, snad se toho brzy chopí s plnou vervou. Odborník nejsem, školy v tomto oboru nemám, ale myslím si, že např. zlu jakožto původci všeho špatného, bylo věnováno už dost prostoru, a to právě na úkor blbosti. Možná by stálo za to, zkusit nahlédnout problém z jiného úhlu a začít řešit doposud přehlíženou blbost. Co když za bídu světa nemůže ďábel, ale jen blbec?
Vraťme se však na začátek této úvahy. Proč nám Bible doporučuje neopouštět přítele, nechodit za vzdáleným bratrem a v nesnázích raději vyhledat souseda?
Za klíčové v tomto doporučení považuji slovo vzdálený. Tou vzdáleností se podle mého názoru vůbec nemyslí počet kilometrů, které nás mohou od bratra/ sestry dělit. Vzdáleností se možná myslí názorová či charakterová neshoda, mající kořeny ve výše zmíněné slabosti.
Zatímco přítele si můžeme vybrat a před sousedem v horším případě zabouchnout dveře, postihne-li hloupost našeho bratra nebo sestru, je mnohem těžší se odstřihnout. Třeba už jen proto, že když se chcete z takového vztahu vymanit nebo alespoň zdravě vzdálit, najde se často spousta lidí, kteří vám to s ohledem na příbuzenský vztah, vymlouvají. Občas vás dokonce dostávají do role toho špatného, netolerantního, ačkoliv problém je evidentně někde jinde.
Také na vás lidově řečeno hází zodpovědnost za stav tohoto vztahu bez ohledu na to, jestli adekvátní úsilí vyvíjí i druhá strana. Jak už jsem se zmínila, končí pak nejeden nešťastník s traumatem z pocitu viny u psychologa. Nemusí. Jak je psáno. Hňup zůstane hňupem, dobrý kamarád vás v tom nenechá a šikovný soused nebo sousedka jsou občas na rozdíl od bratra/ sestry až proklatě blízko, ale někdy se to může hodit.
Díky za článek, pomohl s úsměvem a pobavením začít den 😀