Jedním z témat, která se v současné době neustále vracejí, je migrace. Patří k fenoménům, které štěpí společnost. Na jedné straně zastánci volného a neregulovaného pohybu osob, práva jedince svobodně si zvolit, kde budu žít, na straně druhé odpůrci, tedy zastánci práva jedince na domácí prostředí a osvědčené tradice, na plynulý rozvoj společnosti a na místní užívání pořádku i hmotných statků, které domácí společnost svým vlastním úsilím vytvořila.
Implicitní složkou tohoto sporu je názor na schopnosti a možnosti různých kultur a civilizací. Zastánci migrace jsou přesvědčeni, že všechny lidské kultury jsou rovnocenné a stejně schopné. Odpůrci migrace upozorňují na evidentní skutečnost: To, co představuje naši domácí kulturu s jejími technickými vymoženostmi, dokázala vytvořit právě jen západní civilizace. Kromě ní potkáváme i kultury, které tuto dovednost Západu dokázaly rovněž zvládnout a převzít. A pak na zemi existují i kultury, které takovou dovednost či schopnost zatím nijak neprokázaly.
Dá se tedy povědět, že by lidstvo vytvořilo kultury schopné a kultury méně schopné? Že by bylo osudově dáno, že by jen západní civilizace dokázala zajistit takový rozvoj společnosti, jaký dokáže zásadním způsobem omezit či dokonce eliminovat hladomory a epidemie a poskytnout lidem cesty vedoucí k rozvoji jedince podle jeho vlastních schopností?
Podrobnější pohled do minulosti tuto tezi zpochybní. Stojí za to promýšlet příběhy velkých civilizací. Dokázaly úžasné věci, vybudovaly ohromující díla, nashromáždily množství cenných poznatků. Po čase zeslábly a podlehly náporu okolních barbarů. Co to znamenalo? Ztratilo se bohatství jejich znalostí a dovedností?
Nikoli. V naprosté většině případů dokázaly barbarské národy technologie i kulturu porobených civilizací převzít a dál rozvíjet. Prokázaly, že jejich vrozené schopnosti na takový úkol stačí. Že blok, který jim zabránil dosáhnout většího technologického rozvoje, není genetický, ale kulturní. Skutečného úspěchu pak dosáhli ti, kteří prokázali nejen schopnost, ale kteří ty nosné technologie i novou kulturu skutečně dál praktikovali.
Znamená to tedy, že pravdu mají prosazovatelé práva na svobodnou volbu místa pobytu? Zastánci migrace? Tady bych byl opatrný. Jako vždycky v Glosách, zkusme se i tentokrát poohlédnout po pravidlech, jaká nám nabízí biblický text. Ne abychom je bezmyšlenkovitě aplikovali, na to žijeme v době příliš vzdálené, ale abychom o nich přemýšleli a hledali důvod, kvůli kterému Hospodin taková pravidla svému lidu dal.
Jak to kdysi bývalo s cizinci v izraelské zemi? Evidentně existovala možnost dvojího statusu. Byli cizinci, kteří se do země přistěhovali a místní je mezi sebou nechávali žít. Takoví lidé jsou v Tóře nazýváni cizinci. Není po nich požadováno dodržování žádných kultických pravidel, nepožívají ale žádné právní ochrany. Pokud se jim od místních dostává příznivého přijetí, je to jen kvůli jejich slušnému a loajálnímu chování.
Kromě takových ale v zemi žili cizinci, kteří se stali jejími občany a přijali i víru v Hospodina; spolu s ní na sebe vzali i všechny kultické závazky. Takové Tóra nazývá hosty, a i když nesou označení hosté třeba i po generace, jejich právní postavení je naprosto stejné jako právní postavení rodilých Izraelců.
Takový přístup se mi zdá rozumný. Pokud někdo chce žít v cizí zemi, je na něm se zcela přizpůsobit, asimilovat. Samozřejmě může dál udržovat svá kulturní specifika, ale jen jako soukromou aktivitu na úrovni Slováckého krúžku. Pokud nepřijme hodnoty a způsob života místních, nezapadne do mechanismu společenského fungování a nebude svým bližním přínosem, ale břemenem, časem pak nutně i ohrožením.
Tento prastarý přístup pokládám za elementární kritérium přijatelnosti migrace. Vítán nechť je každý, který přijme domácí způsoby a zvyklosti za své. Všichni ostatní nechť zůstanou cizinci, chvíli třeba trpěnými, pokud jim to pomůže, ale bez domovského práva.
Vedle toho ovšem platí, co jsem už připomínal dříve: Je třeba pomáhat všem, kdo se dostali do obtížné situace nebo žijí v těžkých podmínkách! Tuto pomoc je však nutné směřovat do jejich domácího prostředí. A více než materiál je vhodné jim nabízet vzdělání a posilovat jejich vlastní schopnosti a dovednosti.
Za Rádio 7: Petr Raus
