V křesťanských společenstvích a školách se učíme, že modlitba je nejmocnější způsob, jak zažít Boha. Málokdo z nás však dostává instrukce a vedení, jak udělat z modlitby skutečně smysluplnou činnost. Právě na tyto věci se v knize “Modlitba” dívá uznávaný pastor Timothy Keller. S moudrým a s hlubokým vhledem, nabízí biblické vedení, rozebírá způsoby, jak se osobněji modlit a inspiruje k tomu, abychom si vytvořili modlitební praxi. Knihu můžete zakoupit ZDE!
“Proto také od chvíle, kdy jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a o vaší lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, kdykoli se o vás zmíním ve svých modlitbách. Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím.”
List Efezským 1:15-19, BIble 21
Rychlé srovnání této modlitby z první kapitoly Listu Efezským s modlitbami v první kapitole listu Filipským, Koloským a později ve třetí kapitole listu Efezským odhaluje, že toto je způsob, jak se Pavel obvykle modlí za ty, které miluje. V gramatickém srdci Pavlovy dlouhé věty je pozoruhodný náhled do velikosti a důležitosti modlitby. Ve verši 17 píše: “Kéž vám Bůh … dá ducha moudrosti … abyste ho poznali.“
Je pozoruhodné, že ve všech jeho listech neobsahují Pavlovy modlitby za jeho přátele žádné prosby o změnu jejich okolností. Je jisté, že žili uprostřed mnoha nebezpečí a obtíží. Čelili pronásledování, smrti následkem chorob, útlaku mocných sil a odloučení od milovaných. Jejich existence byla mnohem méně bezpečná, než je dnes ta naše. Přesto v těchto modlitbách nevidíte ani jednu prosbu o lepšího císaře, ochranu před útočícími armádami nebo dokonce za chléb pro další pokrm. Pavel se nemodlí za dobré věci, které jsou obvykle na horní části seznamu našich proseb.
Je pozoruhodné, že ve všech jeho listech neobsahují Pavlovy modlitby za jeho přátele žádné prosby o změnu jejich okolností.
Znamená to, že by bylo nesprávné modlit se za tyto věci? Vůbec ne. Jako Pavel věděl, sám Ježíš nás zve prosit o náš “každodenní chléb” a aby nás Bůh “zbavil špatného”. Ve druhé kapitole prvního listu Timoteovi Pavel usměrňuje své čtenáře, aby se modlili za mír, za dobrou vládu a za potřeby světa. Pavel tedy ve svých vlastních modlitbách nedává univerzální model modlitby stejným způsobem, jak to udělal Ježíš. Dříve v nich odhaluje, o co nejčastěji prosí pro své přátele – což pokládá za nejdůležitější věc, kterou by jim Bůh mohl dát.
Co je to? Je to – znát Ho lépe. Pavel to vysvětluje barvitě a detailně. Znamená to “osvícené oči srdce” (Ef 1:18, KMS). Biblicky je srdce řídícím centrem celé osobnosti. Je to úložiště základních závazků nejhlubších lásek a nejzákladnějších nadějí, které kontrolují naše pocity, myšlení a chování. “Osvícené srdce” konkrétní pravdou znamená, že pronikne tak hluboko, a uchopí nás tak mocně, že nás zcela změní. Jinými slovy, možná víme, že Bůh je svatý, ale když tato pravda osvítí naše vlastní srdce, pak to nechápeme pouze rozumem, ale emocionálně nacházíme Boží úžasnou a krásnou svatost a dobrovolně se vyhýbáme postojům a chování, které by Ho zarmoutily nebo zneuctily.
Biblicky je srdce řídícím centrem celé osobnosti. Je to úložiště základních závazků nejhlubších lásek a nejzákladnějších nadějí, které kontrolují naše pocity, myšlení a chování.
V Listu Efezským 3:18 Pavel říká, že chce, aby jim Duch dal moc pochopit všechny minulé, současné a budoucí výhody, které dostali, když uvěřili v Krista. Samozřejmě, všichni křesťané ve svých myslích vědí o těchto výhodách, ale modlitba je něco, co to přesahuje – abychom měli živější smysl pro realitu Boží přítomnosti a našeho společného života s Ním.
Pavel vidí získání tohoto plnějšího poznání Boha jako kritičtější než změnu okolností. Bez tohoto silného pocitu Boží reality mohou dobré okolnosti vést k přílišné sebedůvěře a duchovní lhostejnosti. Když věci jdou dobře, naše srdce by dospěla k závěru, že nepotřebujeme Boha. Stejně, ale bez osvíceného srdce, špatné okolnosti mohou vést k odrazení a zoufalství, protože Boží láska se zdá abstraktní namísto nekonečně utěšující přítomnosti, kterou by měla být. Pokud chceme čelit životu v jakýchkoliv okolnostech, potřebujeme tedy především lepší poznání Boha.
Pavlova hlavní starost je tedy jejich veřejný a soukromý modlitební život. Věří, že nejvyšší dobro je společenství s Bohem. Bohatý, překypující, potěšující, těžko získaný modlitební život je tím dobrem, které umožňuje správné a prospěšné přijímání všeho ostatního dobra. Nevidí modlitbu pouze jako způsob, jak získat věci od Boha, ale jako způsob, jak získat více samotného Boha. Modlitba usiluje o “zachycení Boha” (Iz 64:6) způsobem, jak se ve starověku lidé snažili zachytit plášť důležitého muže, když k němu apelovali, nebo jako když v dnešních časech obejmeme někoho, komu chceme projevit lásku.
Autor: Timothy Keller
Zdroj: Slovenské evanjelizačné stredisko
