Jsou pojmy, které bych dokázala teoreticky popsat jen s obtížemi. Například noblesa. Nejsem si jistá, jak bych někomu popsala to slovo, kdybych nemohla použít příběh. Přitom je to tak důležitá věc. Slovo noblesa působí tak nějak staromódně, ale skutečnost, kterou označuje, je naprosto aktuální. Mé včerejší setkání s noblesou mi pomohlo ještě lépe pochopit, jak souvisí s milostí.
Někdy se mi to prostě nepovede. Zvlášť mě to mrzí, když si na tom chci dát speciálně záležet. Třeba když čekám na návštěvu někoho milého, někoho, koho nevídám příliš často a s kým bude rozhovor nejspíš dost důležitý. Těším se, že uvařím dobrou silnou kávu a naservíruju ji se vším příslušenstvím.
Zrovna dnes se mi to stalo. Nemůžu tvrdit, že by mě Duch nevaroval. Cestou do práce jsem se stavila v samoobsluze pro svačinu a měla jsem dojem, že mám koupit novou smetanu do kávy. Poměrně jasnou myšlenku jsem odmítla úvahou, že tam ještě z minulého týdne trocha zbyla a snad ještě bude dobrá. Lahvičku se smetanou jsem do košíku nepřidala, zaplatila drobný nákup a došla do práce. Tam jsem jako obvykle rozsvítila všechna světla, zapnula počítač, urovnala pár knih, vyměnila vodu květinám ve váze, a když jsem se přičísla, byla jsem připravena na vše. První dva zákazníci byli obslouženi a než jsem stačila zaznamenat jejich nákupy, vstoupila ohlášená a očekávaná návštěva.
Přivítali jsme se a zeptala jsem se na kávu. Pozvání bylo přijato, a zatímco jsem ji chystala, návštěvník se rozhlížel po obchodě. Probíral se knihami, tu a tam se na nějakou zeptal, bylo tolik věcí, o nichž jsme si potřebovali povídat! Připravila jsem kávu, na podnos jsem postavila dva šálky, cukřenku a lahvičku se smetanou. Pro jistotu jsem si přivoněla, jestli nemůže být zkažená. Nezdálo se mi na ní nic podezřelého, tak jsem ji naservírovala. Seděli jsme s mým hostem u malého stolečku, v rozhovoru skákali z tématu na téma a já jsem občas poodešla obsloužit zákazníky, kteří vstoupili do obchodu. Někdo chtěl poradit, někdo věděl přesně, co chce. Rychle jsem vypila svou černou kávu. Byla jsem trochu rozptýlená, jak jsem se potřebovala soustředit na tolik věcí najednou.
Asi po hodině se host rozloučil, poděkoval a odešel. Bylo to moc hezké setkání, prohovořili jsme spoustu důležitých věcí, cítila jsem se unaveně, ale spokojeně. Uklízela jsem šálky od kávy a v té chvíli jsem si toho teprve všimla. Káva v šálku skoro všechna zůstala a na jejím povrchu plaval tlustý škraloup smetany. Přece jen už nebyla v dobré kondici. Zděsila jsem se. Taková hrůza! Uvařila jsem mu hnusné kafe. A on nedal najevo ani mrknutím, že něco není v pořádku. Nejspíš mě nechtěl uvést do rozpaků, kdyby nechutnou smetanu v kávě nějak komentoval. Jasně, že bych se strašně styděla! Omlouvala bych se za svůj trapas a cítila bych se poníženě. Bylo od něj velmi milostivé, že mě ušetřil nepříjemné chvíle.
Když budu chtít napříště definovat noblesu, budu vyprávět tenhle příběh. Je, myslím, výstižný.
