Je chybějící láska a partnerská něha legitimním důvodem k rozchodu, nebo má člověk přijmout důsledky svého rozhodnutí a být s tím druhým až do smrti? Neměli bychom v církvích mnohem víc mluvit o tom, jak důležitá je pro partnerské vztahy výchova v emoční a citové oblasti? A měli by vůbec do křesťansky založeného manželství vstupovat lidé, kteří jsou apatičtí k citům a emocím?