Pavel je prototypem člověka dvou životů: starozákonního a novozákonního. Byl sám na cestě k záhubě, pronásledoval křesťany a slovo o kříži jej vydražďovalo až k nenávisti k bližním. Na jeho cestě však došlo k naprosto nečekanému vnitřnímu obrácení – metanoie – a přišel prudký zlom do života novozákonního. Pavlův příběh ve své syrovosti a s obrovskými rozpory je klíčem k možnému uchopení mezináboženského dialogu, skrze cholerika, který vždy vedl planoucí monolog.