Ano, změnou lze někdy skutečně zničit to, co dobře funguje. Ale na druhou stranu bez ní nikdy nevznikne něco nového, kvalitního.
Pokaždé, když jdu do práce, ptám se sám sebe: Co musím změnit, aby to fungovalo? Jak mám postupovat, abych svou firmu nemusel časem zabalit? Změny přicházejí obvykle nečekaně a není vskutku jednoduché se jim znovu a znovu přizpůsobovat. Měnit firmu i sebe sama. Aby změna přinesla kýžený efekt, musí přijít včas.
Kdysi jsem přečetl knihu, která se jmenovala: Kdo chce zabít Změnu? Autor v ní mimo jiné vyjádřil následující myšlenku. Všichni vědí, že změna je nutná, nezbytná, ale zároveň si všichni ve skutečnosti přejí změnu "zabít". Nikdo se nechce měnit. Změna totiž předpokládá jednu zásadní a zároveň nepříjemnou věc. Opustit svou komfortní zónu a vydat se do neznáma. Touží-li člověk po změně musí často udělat věci, které ještě nikdy nezkusil.
Na vrcholném křesťanském výboru v Praze jsem slyšel dvě "konkurenční" modlitby. Jeden církevní představitel se modlil: "Promiň, Bože, že jsme neudělali patřičně razantní změny." Následovala modlitba: "Promiň, Bože, že jsme změnou zničili staré a funkční, ale nic nového jsme nevytvořili." K tématu se pak nikdo nevrátil a věc zůstala pouze u této "modlitební přestřelky."
Ano, změnou lze někdy skutečně zničit to, co dobře funguje, aniž by vzniklo něco nového, kvalitního. Smyslem změny by tak nikdy neměla být změna samotná. Ta může totiž přinést místo zlepšení zkázu.
Já i moje manželka jsme absolventy stejné teologické fakulty. Součástí našeho vzdělávání bylo studium supervizních procesů čili schopnosti posouvat lidi v jejich profesních dovednostech. Jednou ze zásadních otázek, na které si člověk musí odpovědět, je otázka: Jak to chceš mít jinak? Tato otázka padá u nás doma velice často, když se bavíme o církvi, sboru, firmě nebo o sobě. Nenaříkej, nenadávej, nebreč, ale řekni, jak to chceš mít jinak. Pak se společně podíváme na to, jak k tomu cíli dojít.
Změna je život. Toto rčení jsem už slyšel také v daleko tvrdší podobě. Změň se, jinak zemřeš. Sdělení je v zásadě stejné, ale vnímáme, že v druhé podobě vyznívá zcela jinak. Nesmlouvavě. Jako ortel. Tato slova slyšel leckterý kuřák či alkoholik. Slyšeli to mnozí podnikatelé, kterým jejich účetní hlásili hrozící nebezpečí krachu.
I v duchovním životě je to zřejmé. Jsou zde dvě slova vystihující bazální, absolutně nezbytnou křesťanskou změnu. Prvním je hebrejské tešuva čili návrat k Bohu a původní harmonii. Druhým je řecké metanoia čili změna smýšlení. Uznání vlastní hříšnosti a přijetí Evangelia milosti. A tato změna vskutku přináší život. Věčný.
Redakčně upraveno
Zdroj: Zbyškův blog
Změna je v zásadě nemožná. Jsou to více či méně hlubší kosmetické úpravy. Skutečná změna vyžaduje jít do věku 3 roky a níže, kde to všechno začalo. Do pekla. A tam se nikomu nechce. To je totiž pravý význam “vrátit se zpět” a “odstranit” vše, co není přirozené. Ne ovšem stát se malým infantilním bezmocným dítětem vystaveným vnější manipulaci (což si většina nejen náboženských systémů přeje), tedy pouze v iluzi představy, ale vědomě, zažitím a propojením této zasunuté vlastní životní zkušenosti.