Počítačový program je možno považovat za nejmodernějšího nástupce pradávného mýtu. Takový program ve skutečnosti není (není tvořen z atomů, jeho prvky se nenalézají v Mendělejově periodické tabulce prvků), a přesto skutečnost organizuje. Podobně jako mýty − ani ty nejsou z „našeho“ světa, a přesto jej organizují. Romeo a Julie zřejmě nikdy nikde neexistovali, a přesto strukturují naši představu lásky, patosu a oběti.
Vhodná aplikace vám umožní vytvořit dojem, že jste na více místech najednou (webová konference), nebo dojem, že ve skupině kamarádů střílíte mimozemšťany (multiplayer hra). Aplikace vám řekne, že se máte jít projít nebo spěchat na schůzku. Podobně užitečně, jako nám mytické pranostiky pomáhaly s tím, kdy zasít a jaké bude asi počasí. Byly užitečné a dávaly nám řád. Podobně jako naše počítačové aplikace.
Kvůli koronaviru se z postupného stěhování národů do digitální dimenze stala masová migrace. Migrujeme do nového digitálního státu. Státu bez hranic a stavu nekonečných možností. Stěhujeme se do mytického − nehmotného − světa. Kdysi byl internet považován za podmnožinu světa, naše děti a naši vnuci to podle mého spíše brzy budou brát naopak. Z reality se stane podmnožina širšího, virtuálního světa. Již dnes má takový Minecraft násobně větší rozlohu než povrch naší planety, jejíž prostor nás doposud omezoval. Vítejte do nového mytického, te(chn)ologického světa.
Postav si vlastní konspirační teorii
Jednou z věcí, která se trans-cendentálně trans-formuje, je etický pozorovatel a soudce. Covid by šlo v nějaké bláznivé konspirační teorii rozložit na „vid“, což je latinsky vidět (veni, vidi, vici − přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem), a na „co“, což zase znamená dohromady (co-operation, co-laboration). Název naší pandemie by pak mohl být čten jako společné oko, společný pohled, společná vize (kdyby to pochopitelně nebyla náhoda), kterou nyní díky internetu všichni máme. Každý má každého oči tam, kde je kamerka připojená na internet. A nejenže jsme jako lidstvo získali společné, celoplanetární oko (čímž jsme se přiblížili všudypřítomnosti), ale každý z nás může být sledován a do každého života je teď možné vidět. To bylo možné i před koronou, ta tomu jen dodala korunu.
Přiznávám se, že mi taková konspirace chybí, protože takové oko, to je přece mocný symbol, symbol Božího oka a zároveň údajný symbol tajného spolku iluminátů, kteří přece řídí celý svět a sní o ovládání všech lidí, a takové osvícené a svítící oko dokonce propašovali na vrchol pyramidy, která je na americké dolarové bankovce.
Adam Smith tomu říkal nezávislý pozorovatel, jakási vnitřní sledující entita, jejímuž pohledu se nelze skrýt. Z ní se nyní stává pozorovatel vnější. I v tomto smyslu jsme duše-vnější (nikoli snad, že bychom byli více duševní, ale naše duše je čím dál tím víc vně). Společné oko lidstva vše vidí, vše soudí.
Kdysi nás sužoval pohled dravé zvěře. My lidé ve tmě špatně vidíme (ve srovnání s konkurencí) a pocit, že se na nás někdo dívá, aniž by byl vidět, ten zvláštní, vědecky těžko vysvětlitelný pocit pohledu na zátylku, máme odnepaměti. Poté, když už nás úplně bezprostředně neohrožovala dravá příroda, sledoval nás pohled Boží, který viděl vše, i tajné věci. „Odvrať ode mne svůj pohled (Hospodine), abych okřál,“ píše biblický autor v jednom žalmu.
Ono všesžírající oko Boží bylo později zaměněno za pohled tyrana, třeba v Orwellově díle, kde „Velký bratr vidí vše„. Velký bratr, který pro vás přece chce to nejlepší, vás neustále − ve vašem vlastním zájmu − sleduje. Vše vidí a vše slyší, když chce a když na to přijde. Toto oko též vystupuje v trilogii Pán prstenů, kde ve filmové verzi je Sauron (nejzlejší zlo) zobrazen právě jako oko − ohnivé oko, které nikdy nespí ani nemrká. Ano, zlo je zde zobrazeno právě již jen jako oko, čisté vidění, upřený pohled, který nepolevuje, orgán bez těla, jakási čistá forma (pošpiněného) vědomí, nadpřirozený voayer, který čeká na sebemenší chybu.
Nyní má toto symbolické vidění/vědění svou skutečnou reprezentaci ve světě vzájemně se sledujícího internetu, covidu lidstva, který vidí vše, co chce.
Jsme nedaleko, ba již jsme nastoupili cestu, kdy nás vlády mohou sledovat na každém kroku, a navíc docházíme k nevyhnutelnému závěru, že je to tak asi lépe.
Tento společný pohled nás sleduje, morálně soudí a posuzuje − role, která kdysi patřila Bohu či svědomí člověka, se dnes externalizovala do mytického světa digitální te(chn)ologie.
Psáno pro Hospodářské noviny
Autor: Tomáš Sedláček
Zdroj: CzechMate
