Občas mi před zraky vyskočí článek, ve kterém se redaktor ptá nějaké významné osobnosti, bez jakých tří věcí si nedovede představit svůj život.
Když takový článek čtu, přestavuji si, co bych na takovou otázku odpověděl já sám. A jelikož nejsem celebrita, nikdo se mě na to ještě nezeptal. Vy jste se mě sice taky neptali, ale rád vám to řeknu. 🙂
Mé tři věci, bez kterých si nedovedu představit fungování v současné společnosti, jsou: auto, notebook a smartphone. Autem se dopravím, kam chci. Notebook denně využívám k práci, komunikaci, zábavě a k organizování většiny aspektů života. A smartphone umí skoro všechno, co notebook, navíc se vleze do kapsy a ještě s ním můžete telefonovat. Měl-li bych si z těchto tří vybrat jednu věc, bez které bych se opravdu neobešel, byl by to smartphone.
Pamatuji si scénu, která se často opakovala v seriálu Star Trek. Posádka lodi Enterprise se teleportovala na planetu, kterou chtěla prozkoumat. Postavy v lehkých skafandrech se zjevily na neznámém místě a každá měla v ruce podivnou destičku. Na to začala například takováto sošná konverzace: „Kapitáne Archere, počítač hlásí zvýšený stupeň radiace, jsme v přímém ohrožení ozářením.“
„Máte pravdu, Tuckere, moje senzory navíc hlásí pulsující magnetické pole, toto místo není k životu. Rychle zpět na můstek….“ Tuto konverzaci jsem si vymyslel. Repliky si nepamatuji, bylo mi možná čtrnáct, když jsem se na Star Trek díval. Ale lidi, jak já jim ty chytré destičky záviděl!!! 🙂 Ve snu by mě nenapadlo, že za několik málo let takovou krabičku bude mít každé dítě!
Můj první chytrý telefon jsem si pořídil v roce 2010. Byla to Nokia N95 Mini a byla zoufale pomalá a moc chytrá nebyla. Zato měla vynikající sluchátka. Od té doby jsem vystřídal několik dalších modelů, ale všechny mají jedno stejné. A tím je jejich nepopsatelná fenomenální přitažlivost. Není to jejich design, co mě tak fascinuje; popravdě všechny smartphony dnes vypadají víceméně stejně. Spíše je to tím, co umí, co představují a jak fascinující je svět, do kterého fungují jako vstupní brány.
Už na počátku dějin – v ráji – propadla Eva pokušení všechno vědět. Mudrci všech kultur toužili poznat svět, který je obklopuje. Ještě nedávno přední světoví vědci netušili, že jednou budou existovat technologie, díky kterým budou moci během vteřiny získat informace o čemkoliv na světě. O kapesní verzi takového vševědoucího zařízení snili snad jen autoři onoho Star Treku. Dnes taková věc leží přede mnou na stole, zatímco do notebooku cvakám tento text. Dívám se chvíli na tu černou placičku, pak na notebook a říkám si, že to vlastně žádné zázraky nejsou a že už by to chtělo novější. Oba přístroje mají permanentní připojení k veškerému vědění lidstva.
To je fenomenální! Jenže dokážu ovládnout pokušení, které tato možnost představuje, a využívat je jen ke šlechetným, lidstvu prospěšným, konstruktivním účelům?
Občas přemýšlím nad tím, proč Bůh nechtěl, aby Adam a Eva všechno věděli. Dokonce to ani nikoho nenapadlo, že by vůbec mohli, dokud jim tuto touhu nenaočkoval had. Dochází mi, že kdybych já všechno věděl, nemusel bych se nikoho na nic ptát, nemusel bych s nikým komunikovat – ani s lidmi, ani s Bohem. A komunikace je základem každého vztahu; všech mezilidských i toho k Bohu. K mému zděšení mi dochází, že také u nás doma se skutečná komunikace pomalu vytrácí. Je mnoho večerů, kdy s manželkou sice sedíme v jedné místnosti, ale každý jsme ve spojení s někým jiným.
Říká se, že naši technologičtí komunikační pomocníci překonali všechny vzdálenosti, ale nevytvořili žádnou blízkost. To zakoušíme až bolestně často. Mnohdy je snadnější celý večer se smartphonem v ruce chatovat s někým, kdo je zrovna v USA než s manželkou, která sedí metr ode mě. Mnohdy mi připadá zajímavější dozvídat se, co nového vybádali vědci v CERNu, než co dneska prožívala moje žena. A ruku na srdce, s Bohem je to taky tak. Raději si na YouTube pustím nějaký úžasný výklad superúspěšného trendy pastora někde ze Seattle, než bych stejné téma konzultoval přímo s Bohem!
Naše komunikace se podstatně mění. Volám vás, Adamové, Evy: „Dokážete odolat pokušení ochutnávat ovoce všeho vědění světa?“ Nemusíte vědět úplně všechno o čemkoliv na světě. Váš svět je přímo před vámi a čeká na vás, až jej vezmete do rukou a budete jej společně poznávat a přetvářet. Společně, protože se o tom budete muset s druhými domluvit. A tak to má být. Skutečná komunikace. Možná že ne nadarmo nejúspěšnější společnost, která vyrábí smartphony a podobná komunikační „udělátka“, nese hrdě symbol nakousnutého jablka…kdo ví… 🙂 Až příště vezmete telefon, tablet či notebook do ruky, vzpomeňte si na Evu. A na Jablko. 🙂
Autor: Tomáš Samiec
Zdroj: Časopis Přítel/PRZYJACIEL
