Říká se, že jsme to, co konzumujeme. Jedna z mála věcí, které konzumujeme opravdu každý den, jsou příběhy. Jakými lidmi se stáváme díky příběhům, kterými se krmíme? Takovou otázku si klade hudebník Joe Deegan pro magazín Spoločenstvo evanjelia.
Filmy, hudba, seriály, sport, knihy, drby, sociální média – tam všude nacházíme příběhy, na kterých si každý den pochutnáváme. Jak ovlivňují naše nitra? Přibližují nás blíž k Božímu obrazu, nebo nás naopak odvádějí pryč od Boží přítomnosti? Příběhy nás formují jako máloco, od příběhu s hadem v Edenu až po Ježíšovo podobenství, či vlastně celý příběh Bible. To, že nás příběhy přitahují, je jasně vpleteno do našeho duchovního DNA. Při prodírání se obrovským množstvím příběhů kolem nás však potřebujeme také pořádnou dávku biblické moudrosti. Ne všechny příběhy jsou totiž dobré a ne všechny nám říkají pravdu.
Nechali jsme se zlákat
V roce 2009 Joshua Glenn a Rob Walker vytvořili experiment, který nazvali „Důležité předměty“. Nakoupily stovky levných drobností z antikvariátů, které je dohromady stály 129 dolarů. Jejich cílem bylo prodat tyto drobnosti na eBay s tím, že přidají jednu jedinou věc: příběh. Zaměstnali sto kreativních autorů, jejichž zadáním bylo vytvořit zajímavé, směšné či sentimentální příběhy, které vložili do popisu jednotlivých věcí. Výsledek? Lidé na to skočili. V průběhu čtyř měsíců se všechny drobnosti prodaly za celkovou částku 3,613$. Pokud si to spočítáte, tak na návratnost investice to vychází kolem 2800%. Celé jen díky vyfabulovaným příběhům.
Bylo by jednoduché kritizovat nakupující na internetu, že se dají snadno oklamat a že uvěří něčemu tak hloupému. Buďme na chvíli upřímní. Kolikrát se to stalo vám, že jste na něco takového skočili? Glennova a Walkerova experimentální hypotéza zněla: „Příběhy nepovšimnutým věcem přidávají důležitost.“ Měli pravdu. Příběhy nás formují. I ty špatné či falešné.
Standard dobrého příběhu
Jak dokážeme jako Kristovi následovníci rozeznat, zda je nějaký příběh dobrý? Pastor Skip Ryan jednou řekl, že krásně není jen něco, co pozorovatel. Existuje standard krásy, protože existuje ten Krásný. Nejlepší způsob, jak změřit kvalitu příběhu, je porovnat jeho krásu a dobrotu s tou Boží. Pavel v listu Filipským říká: „Ostatně, bratři, zaměřte svou mysl na vše, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, láskyhodné a úctyhodné, to, co je ctnostné a chvályhodné.“ (Fil 4:8). Zde nacházíme vzor toho, co Bůh považuje za objektivní krásu, kvality, které bychom si měli vpouštět do naší mysli. Vždy, když se setkáme s nějakým příběhem, měli bychom se sami sebe ptát: Je tento příběh pravdivý? Je spravedlivý? Je úctyhodný?
Víme však také, že kvůli pádu každý příběh v porovnání s Božím dokonalým standardem selhává. Většina příběhů má své dobré i špatné stránky, které jsou propletené. Není to tak, že bychom příběhy dokázali umístit na spektru dokonalosti od nejhorších po nejlepší. Ale čím více pravdy a krásy vidíme v daném příběhu, tím více vidíme jeho užitečnost. Čím více nám příběh poukazuje na destruktivní povahu pýchy a sobectví a naopak zdůrazňuje důležitost záchrany, kterou můžeme najít v lásce a oběti, tím lépe uslyšíme ozvěny Božího příběhu z Písma. Toto jsou typy příběhů, které nám říkají pravdu a jejich mistrovské vyhotovení by mělo přitahovat pozornost Ježíšových následovníků.
Tříbení vkusu
I když se díváme na Krista jako na objektivní standard krásy, víme, že existuje také subjektivní vnímání krásy. Bůh dal každému z nás zvláštní vkus a preference, stvořil nádherně rozmanitý svět, ve kterém krása a dokonalost nacházejí své vyobrazení ve skutečně rozličných formách. Nemusí se nám všem líbit stejné věci. Ten důležitý vkus, který si potřebujeme cvičit, je vkus na věci, které jsou pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, láskyhodné a úctyhodné.
Se vší vážností se to dá vyjádřit i takto: čím je v pokoji větší šero, tím obtížnější je něco vidět. Můžeme si tedy představit kvality popsané ve Filipských 4:8 jako lampu, která v pokoji svítí. Dobrý příběh tak poznáme podle toho, že přinese do místnosti hodně světla svojí pravdou, láskou, čistotou a čestností. Takový příběh nám bude svítit na cestu a pomůže nám vidět pravdu o tom, kým ve skutečnosti jsme a kým Bůh chce, abychom byli.
Při této příležitosti ještě jedno krátké varování. Čím více si budeme užívat čas strávený se špatnými nebo „slabě osvětlenými“ příběhy – těmi, které nás táhnou ke zkaženosti a oslavují hřích – tím více si naše oči přivyknou na tmu. Bůh nás nepovolal, abychom byli lidmi s duchovním nočním viděním. Jsme bytosti, které mají rádi den, jsme povoláni žít ve světle: „Vždyť kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Vždyť ovoce světla je ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě.“ (Efezským 5:8-9).
Určit, zda je nějaký příběh objektivně krásný, možná není vždy úplně jednoduché, navíc příběhy nelze jednoduše kategorizovat jako dobré nebo špatné. Ale čím více budou směřovat naše srdce k Božímu příběhu, tím více uvidíme rozdíl mezi příběhy, které přinášejí světlo, a těmi, které nás vedou do temnoty.
Redakčně upraveno
Joe Deegan žije v Houstonu se svou manželkou a čtyřmi dětmi a pracuje pro Reformed Youth Ministry (RYM) v oblasti chval a uctívání. Vydal dvě alba pod uměleckým jménem RYM Worship (Promised Land a Sing Over Us), stejně jako dvě alba pod svým jménem (The Risen King a Cover a Title Page). Více informací o jeho hudbě naleznete na RYM Worship.
Autor: Joe Deegan
Zdroj: Spoločenstvo evanjelia
