Tento týden probíhá Národní týden manželství. Měl bych o něm asi mluvit také. A ideálně pozitivně, jak je cenné, jak je důležité, jak představuje hlavní téma, kterým by se církev měla zabývat. Neudělám to. Takových hlasů zazní i beze mne mnoho. Přitom v církvi dnes naopak přibývá rozvodů.
V době našeho mládí sice nebylo v církvi tolik rozvodů, zato jsme dobře vnímali, kolik v ní žije prázdných manželství; v neděli v kostele vzor ctnosti, ve všedních dnech peklo na zemi. Říká se, že dnešní krize manželství je důsledkem zesvětštění církve. Protože ale nefunkční manželství zjevně provázela církev odedávna, ptám se sám sebe, jestli chyba nespočívá spíš v naší teologii manželství.
Nebudu teď vůbec řešit problém svátostnosti manželského svazku. Jsem přesvědčen, že teologii denominací církve Pán Bůh do značné míry respektuje a já do těchto oblastí vstupovat nechci. Chci ale poskytnout podněty k přemýšlení k těm, kteří chtějí svoje porozumění světu stavět na bibli.
Jak tedy vnímáme manželství my a co k němu skutečně říká bible? Manželství je nejvyšší forma spojení muže a ženy, jednota těla i duše, říkáváme, a důraz přitom klademe na tu duši. Podstatná je v manželství víra obou partnerů. Manželství má být předobrazem nebe na zemi. Ovšem ať hledám, jak hledám, jednotu duše ani ducha spojenou výsadně s manželstvím v bibli nikde nenacházím.
Znám několik manželství, v jejichž počátku stálo jen přesvědčení o klíčové hodnotě jednotné víry a společného misijního úkolu. Jsou to manželství nešťastná, často nefunkční. A ten předobraz nebe? O málo věcech řekne Pán Ježíš tak zřetelně, že do nebe nepřejdou, jako o manželství.
Teď se asi mnozí vzbouříte. Vždyť přece to nebe na zemi ve svém manželství prakticky prožíváte! Stejně tak s užitkem prožíváte společnou víru, ba v některých případech i společnou práci na Božím království! Co to tady povídám za nesmysly?! Digitální doba se svým důrazem na emoce nám bere schopnost rozlišovat. Hospodin od nás ale rozlišování očekává, vede nás k němu.
I v tak komplexních věcech, jako je společný život manželů, potřebujeme rozlišovat, co je co a co má jaké kořeny. Vztah manžela a manželky totiž nežije pouze manželstvím jako takovým. Jejich vztah obsahuje i další složky, zejména přátelství, na které se dnes tolik zapomíná. Velmi významnou roli v něm hraje i společná zkušenost. Bez těchto složek se vztah s velkou pravděpodobností rozpadne.
„A budou ti dva jedno tělo,“ říká Písmo. To je biblický rozměr manželství. Že to církevní otcové vesměs viděli jinak, bylo spíš ovocem helenistických vlivů než odkazem Písma. Tělesný rozměr manželství roste zpočátku sám od sebe, později je třeba pečovat i o něj. Neodpírejte se jeden druhému, radí apoštol.
Přátelství roste ze společných zájmů a ze společných zkušeností. Pokud mne zájmy mého partnera nelákají, nebo mi dokonce vadí, je náš vztah ohrožen. Pokud nechci se svou polovičkou prožívat její zkušenosti, zříkám se možnosti, aby náš vztah dále rostl.
Pokud mám pocit, že jednotu duše mají prožívat manželé výlučně spolu, náš vztah zabíjím. Apoštol totiž jednu duši a stejnou mysl výslovně žádá nikoli od manželských párů, ale od celého křesťanského sboru; konkrétně to píše Filipským křesťanům. Vždyť svou hlubokou jednotou všichni společně zobrazujeme nebe!
Navzdory rizikům a nárokům, o kterých jsem mluvil, manželství je krásné. To moje trvá už přes čtyřicet let a neměnil bych. Jen se té potřebě samostatně pečovat o různé složky svého vztahu učíme s manželkou dodnes. Vyplatí se na ně pamatovat už od počátku.
Autor: Petr Raus