Existuje důvod, proč Bible obsahuje velmi málo argumentů a logických úvah týkajících se povahy a existence božství, zatímco je od začátku do konce plná příběhů všeho druhu. Autoři a sestavovatelé posvátného textu pochopili, že lidské bytosti hluboce rezonují s vyprávěními a příběhy.
„Nejlepší argument na světě nezmění mysl člověka. Jediné, co to dokáže, je dobrý příběh,“ píše Richard Powers, jeden z mých oblíbených romanopisců. Je to možná nejlepší žijící romanopisec, o kterém většina lidí buď nikdy neslyšela, nebo o něm sice slyšela, ale nic od něj nečetla. Výše citovaná pasáž pochází z The Overstory, jeho románu z roku 2018, který získal Pulitzerovu cenu za beletrii.
Na svém blogu Křesťanství na volné noze se neustále setkávám s problémy souvisejícími s vyprávěním příběhů. Občas někdo, kdo používá argumenty a jazyk, které znám z mé evangelikální protestantské výchovy, odpoví na mé „liberální“ nebo „nekřesťanské“ myšlenky tím, že použije Bibli jako zbraň a následně se mě s ní snaží mlátit. Takoví lidé jsou obvykle překvapeni, když zjistí, že jsem dokonale schopen hrát tuto hru stejně dobře, nebo lépe než oni. V mládí mě učili používat Bibli jako zbraň a byl jsem v tom velmi dobrý.
Častěji však kritické komentáře pocházejí z druhého konce spektra víry v Boha, tedy od zarytých ateistů, kteří se staví proti všemu, co jsem napsal, protože ačkoliv jsem ve spektru křesťanské víry „progresivní“, selhal jsem podle nich v základním pochopení toho, že jakákoli verze křesťanské víry je jen o málo víc než dětinský klam. „Náboženství jsou spory o to, čí imaginární přítel je mocnější.“ „Bůh je jen fiktivní postava - nevyroste většina lidí ze své dětské náklonnosti k pohádkám?“ Beru tyto poznámky vážně, protože ve své víře tíhnu mnohem více k pochybnostem a nejistotě, než k jistotě a přesvědčení.
Pokud jde o to, že Bůh je jen součástí příběhu, který si vyprávíme, odpovídám: „Máš naprostou pravdu. Bůh je jen příběh – a my také, když na to přijde.“ Elie Wiesel v předmluvě k The Gates of the Forest tuto myšlenku krásně zachytil - vyprávěním příběhu. Ve starém chasidském příběhu se řada rabínských vůdců snaží následovat třístupňový rituál, který by zázračně vykoupil jejich komunitu. Zakladatelem této tradice byl rabín Israel Baal Shem-Tovand; tři kroky měly vést do určité oblasti lesa, kde bylo třeba meditovat, odříkat konkrétní modlitbu a zapálit oheň.
Bohužel každý z následujících vůdců postupně zapomněl na krok rituálu, který mu byl předán. Maggid z Mezeritch si pamatoval dva ze tří kroků, rabi Moše-leib ze Sasova pouze jeden, a rabi Israel z Rizhinu si nevzpomněl ani na ten jediný. Rabín se mladému posluchači přizná, že je starý, selhává mu paměť a jediné, co může dělat, je vyprávět příběhy. Nakonec uzavírá: „To stačí. Neboť Bůh stvořil člověka, protože miluje příběhy." Pouhé zapamatování si příběhu o tradici, jak rabín doufal, stačilo k získání potřebného zázraku.
Po hodinách etiky s devatenácti až jednadvacetiletými lidmi, kteří přežili dvanáct let církevního vzdělávání, se přikláním k myšlence, že rozumíme sami sobě i sobě navzájem díky vyprávění příběhů. Prostřednictvím příběhů, které vyprávíme, dáváme smysl naší minulosti. Je to však také šance znovu vytvořit svět tím, že budeme vyprávět stále lepší a lepší příběhy promítané do budoucnosti. Sami jsme prožité příběhy uprostřed „nekončícího příběhu“ s tématy a postavami, které jen krátce zachytíme.
Představa o identitách a pravdách vytvořených spíše prostřednictvím příběhů než ukotvených v ověřitelných faktech je v rozporu s tím, co se mnozí z nás učili o povaze pravdy. Fakta, důkazy, logické argumenty a tak dále jsou nástrojem obchodu pro každého, kdo se snaží postavit svou realitu na spolehlivých základech, nikoli na pohyblivých píscích fikcí a mýtů. Logika a fakta jsou pravděpodobně mými nástroji, když seznamuji studenty s filozofií.
Ale za mnoho let ve třídě jsem zjistil, že vyprávění a příběhy jsou mnohem účinnější při zavádění nových a někdy kontroverzních myšlenek než logická přesnost. Vraťme se k tomu, co říká postava v The Overstory Richarda Powerse: „Nejlepší argument na světě nezmění názor člověka. Jediná věc, která to dokáže, je dobrý příběh.“ Existuje důvod, proč Bible obsahuje velmi málo argumentů a logických úvah týkajících se povahy a existence božství, zatímco je od začátku do konce plná příběhů všeho druhu. Autoři a sestavovatelé posvátného textu pochopili, že lidské bytosti hluboce rezonují s vyprávěními a příběhy a mají tendenci konstruovat logické argumenty až poté.
Flannery O'Connorová napsala ve své knize Mystery and Manners, že „příběh je způsob, jak říct něco, co nelze říci jinak, a vyžaduje každé slovo v příběhu k pochopení významu. Vyprávíte příběh, protože jen prohlášení by bylo nedostatečné. Když se někdo zeptá, o čem příběh je, jediná správná věc je říct mu, aby si ten příběh přečetl." V průběhu let jsme s Jeanne často často vedli nejlepší rozhovory, když jsme seděli u baru; naše přístupy k jednání s božským a věcmi Ducha jsou tak odlišné, že spolu neustále diskutujeme.
Během jendé naší konverzace, která se odehrála ještě před Covidem, jsem Jeanne připomněl něco, co jsem během posledních několika let příležitostně napsal a řekl: „Nejlepším důkazem existence Boha je změněný život.“ Mojí inspirací pro tuto myšlenku je evangelií příběh kdysi slepého muže, který je vyzván, aby doznal, že ten, kdo ho uzdravil, je hříšník. „Jestli je hříšník, nebo ne, nevím. Ale tohle vím – byl jsem slepý a teď vidím.“ Jinými slovy, nenuďte mě doktrínou, dogmatem nebo důkazy – mám příběh, který nelze snadno zavrhnout.
S ohledem na to jsem dodal, že „nejlepším důkazem existence Boha jsem já“. A vy. A každý, kdo má k vyprávění příběh, který zahrnuje tu nejvlivnější a nejpolapitelnější ze všech fiktivních postav – Boha. Všechno, čím jsme, je příběh našeho vlastního vyprávění – rozhodnutí umístit božské do jeho středu všechno změní.
Vance G. Morgan je profesorem filozofie na Providence College, USA, kde vyučuje od roku 1994 a kde poslední čtyři roky řídil vysokoškolský program "Rozvoj západní civilizace".
Autor: Vance G. Morgan
Zdroj: Patheos (redakčně upraveno)