„Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“
Filipským 4:13 (Bible 21)
To je lidi nejhorší verš v celém Písmu svatém! Mnoho křesťanů jej však miluje. Já ho nesnáším! Pro mne to je jako červená barva na býka. A od vzestupu sociálních sítí se má nenávist k tomuto verši – dokonce jen jeho samotná parafráze – zhoršila.
Žádný verš nebyl nikdy více zneužit a překrucován než ubohý Filipským 4:13.
Je oblíbený sportovci, vlivnými lidmi a uživateli Twitteru. Často se používá jako droga zvyšující duchovní výkonnost, jako speed po užití houbiček které dokážou přeměnit lůzra v mocného hrdinu. Téměř všeobecně lidé používají tento verš jako okořenění motivační řeči pro dosažení úspěchu, pro vítězství a pro dobytí nepřekonatelného.
Stručně řečeno, Filipským 4:13 se používá jen ve vztahu k vítězství.
Není tedy divu, že tento verš je také nesporným šampionem na Twitteru. Lidé v roce 2014 tweetovali tento verš více než 613.000x, což je více než dvojnásob tweetů pro druhý nejoblíbenější verš. Po rychlé kontrole zjistíte nejen jeho neklesající popularitu – ale i zjevné zneužití.
Ve Filipským 4:13 bohužel vůbec nejde o vítězství ani o úspěch. Právě naopak. Jde o pokoj, spokojenost uprostřed utrpení, které ji nepřekoná.
Pavel píše o tom, jak se mu podařilo najít pokoj uprostřed těžkých a dobrých časů a ne o tom, jak překonat špatné časy či získat prosperitu. Oddal svůj život lásce ke Kristu a lásce ke komunitě Kristově.
Vezmeme-li to do souvislosti, verš je ve skutečnosti docela krásný a nabízí hlubokou moudrost a prorockou výzvu pro naši spotřebitelskou a kapitalistickou společnost, která poměřuje naši osobní hodnotu úspěchy podle toho, v čem jsme zvítězili a koho jsme porazili.
Verš byl tak překroucen, že se jeho význam degradoval na úroveň motivačního sloganu. Zredukoval křesťanskou spiritualitu do egocentrické roviny, kde jde o to získávat více a více. Zdá se, že mnoho lidí používá Filipským jako způsob, jak si nadpřirozeně zajistit vlastní úspěch. Vyhraji, protože mi Kristus dává sílu. Dostanu z písemky za jedna, protože mi Kristus dává sílu. Tento maraton mohu dokončit, protože mi Kristus dává sílu.
Tento druh spirituality, který glorifikuje vítěze, samozřejmě stojí v ostrém kontrastu s Kristem, který sám sebe ponížil na tolik, že se stal jedním z nejvíce zneužívaných, marginalizovaných a chudých. Je pro mě těžké si představit, že Kristus, který se ztotožnil s těmi nejmenšími, by se v důsledku zajímal o nadpřirozené zajištění úspěchů, o vyšší výkonnost při bench pressu nebo o zajetí nejrychlejšího času na trati.
Pokud tento verš chápeme správně v jeho kontextu, zjistíme, že znamená něco úplně jiného. Znamená, že protože mi Kristus dává sílu, budu spokojený, ať vyhraji nebo prohraji, ať už projdu nebo selžu, ať už dokončím závod nebo vypadnu na 10 kilometru.
Protože život je více než vítězství a prohry, dosahování a selhání.
To je síla, kterou Kristus nabízí – moc oprostit se od toho, jak svět měří naši hodnotu. Síla, kterou Kristus nabízí, je odvahou vidět sebe sama ne za to, co děláme, ale jak hluboce jsme milováni. Vidět naši hodnotu nikoli z hlediska úspěchu, ale z hlediska toho, jak moc nás Bůh miluje.
Život tedy není o soupeření s našimi bratry. Sestry už nejsou naší konkurencí, nebo nepřáteli, v závodě o životní potřeby. Uznání sebe sama vyžaduje uznání druhých.
Když začneme svou identitu odvíjet od faktu, že jsme milováni a nebudeme sebe definovat dle vlastních úspěchů nebo neúspěchů, pak máme šanci vědět, tak jako Pavel, co to znamená být posílen Kristem. Nikoli proto, abychom došli úspěchu, ale abychom mohli najít pokoj.
Protože nakonec, když si jsme vědomi toho, že jsme milováni a že Pán miluje druhé, pokoj se nedostaví, když máme dostatek nebo když zvítězíme, ale spíše tehdy, když mají ti druzí dostatek, když jsou hladoví nakrmeni a když je všem nabídnuta spravedlnost.
Autor: David Roberts
Zdroj: patheos.com
