Většina oblastí našeho života, které se snažíme zlepšit, je měřitelná nějakým externím faktorem. Hubnutí zpozorujeme díky volnějším kalhotám. Větší sílu díky těžším váhám, které jsme schopni zvednout. Růst bohatství zas odráží částka na bankovním účtu. Jak však zjistit, zda se stáváme lepšími a cnostnejšími muži?
Neexistuje žádná metrika, která by změřila naše ctnosti. A bez takové metriky jen těžko zjistíme, zda jsme se někam posunuli, nebo ne.
Zdokonalování charakteru a čestné rozhodnutí ve skutečnosti nejsou o výsledcích. Děláme správnou věc, protože je správná. Činíme dobro, protože je dobré. Nicméně je důležité vědět, zda se opravdu zlepšujeme, nebo ne. Je důležité poznat, zda návyky, které si v praxi osvojujeme, opravdu fungují, nebo jen klameme sami sebe a namlouváme si, jak dobře vypadáme před světem a před ostatními.
A také může být dost těžké udržet si motivaci pro ctnostný život, pokud nejsme schopni vidět svůj progres. Můžeme se ptát sami sebe: “Vede vůbec někam veškerá moje námaha?”
Řecký filozof a historik Plútarchos zpozoroval tento hlavolam již před dvěma tisíci let. Většina lidí zná Plútarcha díky jeho dílu Životopisy slavných Řeků a Římanů. Avšak kromě těchto epických, morálně-výchovných biografií z jeho pera pochází i několik kratších esejů o různých aspektech čestného života. Z nich vyčnívá jedna, ke které se stále vracím: Jak poznat svůj pokrok v ctnostech.
Plútarchos na začátku eseje poukazuje na to, že odhadnout morální pokrok je obtížné částečně kvůli tomu, že zlepšování charakteru se děje postupně; málokdy se změna ze špatného na dobré a z dobrého na lepší stane ze dne na den. Morální růst se více podobá ročním obdobím: jeden den je zima a všude jsou vidět jen holé větve, potom zdánlivě přes noc (ačkoliv se tento proces začal dít již mnohem dříve) na všech stromech vyraší zeleň.
Přestože zpozorovat pokrok v růstu ctností může být náročné, Plútarchos tvrdí, že to není nemožné a navrhuje několik znaků, které můžeme sledovat, pokud chceme vidět naše zlepšení se i v této oblasti.
V tomto článku použitím Plútarchových slov vymezuji některé z těchto doporučených znaků, které považuji za nejdůležitější. (Pokud vás toto téma zaujalo, rozhodně doporučuji přečíst si celou esej např. ZDE.)
1. Zvýšila se vaše motivace a touha žít ctnostný život
“Dalším velmi dobrým důkazem, že prací a cvičením jste ze sebe setřásli všechnu hloupost a malátnost, je to, že vaše předsevzetí do budoucnosti jsou pevnější a jejich realizace je intenzivnější, než byla tehdy, když jste poprvé začali.”
2. S bolestí si všímáte svých nedostatků v ctnostech
“Když člověk miluje, znakem jeho lásky není jen radost z milované osoby, ale i starosti a smutek z její nepřítomnosti.”
3. Zvládáte svou žárlivost a závist
“Můžete přijmout tuto velkou pravdu, že kdykoliv…zaznamenáte, že jste úplně vyloučili veškerou rivalitu, žárlivost a všechno ostatní…, co rozptyluje a odrazuje mladé muže, pak smíte bezpečně konstatovat, že jste dosáhli velmi chvályhodného pokroku.”
4. Povrchní boj druhých lidí o získání postavení vás neodrazuje od vaší vlastní cesty
“… nezraní vás hluboko v srdci, když se doslechnete, že ten a ten člověk, takového a takového jména kdysi rovný vám, si žije v blahobytu královského dvora nebo vyženil obrovský majetek… Ten, koho takové zprávy neznepokojují, ba ním ani velmi nepohnou, je zjevně na správném místě a drží se pravé filozofie. Protože je nemožné přestat obdivovat věci, které si jiní vysoce cení, pokud se v nás ctnost hluboce nezakořenila. Vášnivě se vyhýbat tomu, po čem všichni prahnou, může být u některých lidí výsledkem jejich hněvu nebo nevědomosti, avšak zcela pohrdat tím, co je všemi obdivované, je jistým znakem skutečné moudrosti a pevného odhodlání.”
5. Rozlišujete mezi zdroji, které čtete či posloucháte a nekonzumujete je jen pro potěšení, ale také pro vlastní zdokonalení
“Kdykoliv čtete spisy nebo posloucháte projevy filosofů…nedejte se strhnout více tím, co je zvláštní nebo delikátní povahy a formy, jako tím, co je silné a užitečné. Rovněž při čtení poezie nebo historie, ať vám neunikne nic, co je výstižně napsáno pro kultivování způsobů chování či utišování bouřlivých a nemírných vášní. Vždy si toho dobře všimněte a pevně si to osvojte.
Simonides řekl, že student filozofie by měl být jako včela. Toto pracovité stvoření se ze všech sil snaží posbírat ze všech květů žlutý pyl, zatímco ty ostatní zajímá pouze jejich vůně a barva. A tak, zatímco ostatní tráví čas čtením básníků pouze pro rozptýlení či kvůli vtipu a rozmarnosti, které obvykle zdobí jejich díla, vy jako včela v roji trubců pozorujte a sbírejte to sladké, chutné a hodné vaší námahy.”
6. Nestudujete ctnost jen abstraktně, snažíte se přečtené vnést do praxe
“Není složité dosáhnout takového nastavení mysli, pokud kandidáti ctnosti své rozpravy a studium střídají s jednáním; nejen trénují v nebezpečných situacích (jak to některým radil Thucydides), ale také zakoušejí potěšení, diskutují o tvrdých otázkách, zkoumají precedenty, obhajují případy a (aby sami sebe důkladně přezkoušeli) zavazují se na nějakou hodnost či veřejnou funkci, čímž demonstrují své názory a rozhodnutí, respektive upevňují vlastní odhodlání jeho procvičováním. Zatímco ti, kteří se k tomuto nemají, ale jako nováčci špehují a vytahují z knih jakoukoliv zvláštnost a pragmaticky s ní hned utíkají na trh, do sboru, do nějakého podniku či hospody, nejsou hodni nazývat se filozofy o nic víc, než si šarlatáni s ohavnými medicínami a lektvary nezaslouží postavení a hodnost lékařů.”
7. Neroztrubujete kolem sebe, když činíte skutky ctnosti; děláte správnou věc, i když to nikdo nevidí
“Dalším znakem znalce ctnosti je to, že když daruje něco příteli či někomu prokáže laskavost, nechává si to pro sebe a nikomu o tom neřekne… Ba co víc, když odolá nečestným pokusům bohatých a mocných, odmítne nabídnut úplatek, nepodlehne alkoholu o samotě či v noci (když ho nikdo nevidí a neví, co dělá), a nakonec, když ovládne nejprudší svody lásky (jak se říká o Agesilausovi); pokud se tedy zdrží od řečí o těchto svých činech a ve společnosti se nechlubí svými výkony. Toto potvrzuji – takový člověk, schopný prověřit sám sebe a být spokojen s verdiktem svého svědomí jako neobyčejného svědka a pozorovatele toho, co je dobré a správné, jasně ukazuje, že je v něm pevně zakořeněn rozum, hledící do jeho nitra. A jak řekl Demokritos, tento člověk je zvyklý sám v sobě hledat zadostiučinění.”
8. Jste upřímný vůči přátelům a oni vůči vám
“Nicméně ten nejlepší charakter nadějných mužů, kteří se časem pravděpodobně stanou vynikajícími znalci [ctnosti], patří takovým, kteří jakmile chybují, okamžitě se přihlásí těm, kteří je napomenou a opraví. Takoví muži otevřeně projevují svůj smutek a neskrývají své nemoci, nemají zálibu v zatajování vlastní nedokonalosti a nespokojí se s tím, že jejich problémy jsou jiným neznámé. V úplnosti se přiznají k tomu, co udělali špatně a touží po pomoci od přítele, který je vyzkouší a usměrní do budoucnosti.”
9. Sledujete sami sebe, upřímně si přiznáváte své poklesky a nebráníte se následným pocitům studu a usvědčení
“Jeví se mi, že kdo s největší přísností zkoumá vlastní selhání, nestranně obviňuje a opraví sebe sama vždy, když šlápne vedle, zda (a to je téměř stejně chvályhodné) na základě rady se stává pevnějším a lepším, jakož i do budoucna schopnějším a připravenějším snést napomenutí, ten opravdově a upřímně odmítl a opustil neřest.”
10. Snažíte se napodobovat ctnostné muže
“Protože toto je zvláštním znakem skutečné znalosti, totiž vášnivě milovat způsob života těch, jejichž skutky napodobujeme a na základě čestného názoru si je uctít tím, že jednáme tak, jako oni.”
11. Jste klidnější a máte věci více pod kontrolou
“Když vezmeme v úvahu, že pokrok [v ctnostném životě] zřejmě spočívá v určitém zmírnění a ovládání stejných vášní, které v sobě nosíme, nutně z toho vyplývá, že pokud budeme naše vášně pozorovat v jejich vzájemných vztazích i samostatně, snadno objevíme jejich rozdíly. Například si můžeme všimnout, když nejprve porovnáme vášně s nimi samotnými, zda jsou naše touhy umírněnější než bývaly, zda je náš strach a hněv více klidnější a zda jsme či nejsme schopnější uhasit rozhořčení a plamen vášní lépe než tomu bylo kdysi.”
12. Nemáte pocit, že byste měli něco skrývat; se sebedůvěrou uvítáte hodnotící pohledy nejbližších
“Uvědomte si, pokud se mladému muži ve světě daří, je obvyklé, že netouží po ničem jiném, než být viděn ve společnosti ctnostných a dobrých mužů a ukázat jim všechen svůj nábytek, svou pracovnu, svou manželku a děti, svou studovnu, deník a sbírky. A je sám se sebou tak spokojený, že si přeje, aby jeho otec či tutor byly stále naživu, aby ho mohli vidět, jakým dobrým způsobem žije, aby mohli pozorovat jeho život a skutky. Ale naopak ti, kteří zanedbávají své podnikání nebo se ve světě ztratili, nesnesou pohledy nebo společnost svých blízkých, aniž by přitom nebyli ustrašení a zmatení.”
13. V pokoře si uvědomujete, že bez ohledu na to, kolik jste se toho již naučili, stále nemáte vše jasné
“Tak to je mezi studenty filozofie – ti, kteří toho v hlavě hodně nemají a jsou nejméně pevní a stálí, mají vždy největší míru sebevědomí, formálnosti a lpění v chování, vypadají největší, chodí namyšleně, povyšují se nad ostatní a s nejvyšší arogancí a přísností druhé odsuzují. Avšak jakmile se jejich mozky začnou plnit a díky pevným názorům se stanou pozornějšími, podívají se do svého nitra a zcela zanechají ten drzý a arogantní humor, který se hodí jen k nezkušeným mladíkům.”
Autor: Brett a Kate McKay
Zdroj: artofmanliness.com/mužom.sk