Opět hned na začátku musím napsat, je to jen moje zkušenost a můj pohled na toto téma. Pro mě manželství znamená velmi mnoho.
Přesně včera jsem dostal to nejkrásnější vyznání lásky v mém životě …
My jsme měli 2 svatby, ano, vím, co Vás napadne … a až z tohoto článku se moje manželka dozví, že nás čeká ještě třetí, ano, miluji Tě nejvíce na světě !!
Nikdo neví kdy, ale bude to určitě spontánní a hlavně na ní budou už všechny naše 4 děti ♥ ️.
Když jsme byli mladí (stále jsme;) a bylo to více než 20 let zpátky, tak jsem na jednom zcela neznámém místě, kdesi strašně daleko při Mysu Dobré naděje, poklekl. Bez prstenu, prostě protože přišel ten správný moment a dostal jsem tu nejkrásnější odpověď: “ano”. Zbytek jsem nechal na manželce, ať ona rozhodne, kdy, jak a kde bude ta naše, věřím, že pro ni vysněná, svatba. A myslím, že uběhl přesně rok a i když jsme byli daleko od rodiny, ale sami jsme si našetřili, tak jsme si udělali tu pro nás nejkrásnější svatbu a hned na to i svatební cestu našich cestovatelských snů.
Podle mě je správné, že když jsme jedna rodina, jeden celek, tak i finance jsou velmi, velmi důležitá součást každé rodiny a měly by být společné.
V den svatby mi byla manželka dlužná 300 $, nebo myslím 290 $;), a tak jsme se dohodli, že tímto dnem se její dluh maže a máme jen jeden společný účet, jsme jeden celek, jedna rodina.
Společné finance
Podle mě je správné, že když jsme jedna rodina, jeden celek, tak i finance jsou velmi, velmi důležitá součást každé rodiny a měly by být společné. Manželka byla nakloněna v minulosti více utrácet a já více šetřit. Více cílila hlavně na zážitky, což jsem se já od ní musel dlouho učit, že zážitky jsou více než materiální věci. A pak naopak, ona se ode mě naučila, že je dobré mít v životě rezervy na horší časy.
To bylo jedno z těch správných rozhodnutí, jaké jsme udělali a můj názor je, že si ani neumím představit mít dnes dva samostatné účty. Píšu to, protože je to jedna z důležitých věcí v manželství a velmi se o tom nemluví. Znám mnoho rodin, kde jsou finance odděleny. Zatímco jsou jen pár, ono to fungovat může. Ale i zde mi přichází myšlenka, že co když jeden v páru vážně onemocní a příjmy nemá žádné a výdaje enormně vysoké, jiné řešení než financovat vše spolu není. Já jsem myslel hlavně na situaci, kdy se narodí dítě, a potom další a manželka je na mateřské, jak to bude fungovat potom? Já tomu prostě nerozumím, zda je správné a spravedlivé mít oddělené účty.
Je to prostě tak, jako Jin a jang, tak muž a žena vytvářejí jeden kruh.
Ženy to podle mě mají v životě těžší, a proto jsme tu my, muži, abychom balancovali rodinu. My pořídíme dítě (přemýšlím, co napsat, aby to vyznělo jako důležitá úloha muže, ale nic mi nenapadá, jen to, že to bylo krásné), ale žena pak musí dítě vynosit, musí změnit prostředí, návrat do práce není jednoduchý, a podobně to, co my muži nezažíváme. Když dítě onemocní, je s ním první máma a takto mohu pokračovat dál.
Nyní musím zopakovat jednu větu, kterou jsem už psal. Dejte manželkám pocit, že jsou královny, pocit, který si zaslouží a ony Vám potom dají pocit krále. Věřte mi, že tento vzorec funguje.
Vrátím se ke známým, kteří mě přesvědčovali před lety, že manželství je pouze papír.
Tyto páry už dnes nefungují, i když mají děti, jsou dnes oddělené a žijí v nových vztazích. Proto můj názor je, pokud se pár nevezme v dobrém i ve zlém, jsou tam jakési zadní dvířka a ty přesně moji známí použili. Nechci tvrdit, že páry bez manželského svazku nebudou fungovat a opačně, že manželství Vám zaručí funkční vztah. Ale manželský slib v dobrém i ve zlém z obou stran a z čisté lásky je smysluplný závazek pro Vás a pro rodinu a není to jen papír, určitě ne.
Muž i žena, když jednou dají příslib, tak by ho měli dodržet v dobrém i zlém. No a tento slib se dává veřejně při podpisu a zpečetění manželství.
Druhou svatbu jsme měli o rok později doma s rodinou, aby naši rodiče opravdu zažili pocit, který si právem zaslouží, že jejich syn se žení a dcera vdává. Věřím, že i já budu při svatbě všech mých dětí.
Jaké vyznání jsem dostal včera?
Krásné, nejkrásnější! Po více než 20 letech manželství, na druhém konci světa v “nejmenším baru na světě” (ale fakt! Asi 10 m2, 1 barmanka a 6 barových židlí) mi manželka pošeptala, že i kdyby si dnes vybírala muže svého života, tak si vybere opět mě. A já jsem se rozplakal …
Pánové, přemýšlím nad tím, ale napadá mě jen jediné.
Že něco takového si musíte jen zasloužit. Prostě manželství budovat každý jeden den. A kolik do něj vložíte, o to určitě více se vám vrátí.
Autor: Martin Valach
Zdroj: muzom.sk