Předtím než jsem měla své vlastní děti, jsem roky pracovala jako psycholožka na táborech a jako učitelka na velké státní střední škole v USA. Na obou těchto pozicích jsem se hodně naučila o tom, jak důležitou roli ve vývoji dítěte má disciplína. Bez struktury a pravidel by se z letního tábora velmi rychle stala kapitola z knihy Pán much. Bez pořádku ve třídě by se moji studenti nikdy neměli šanci něco naučit.
Během let mé práce s dětmi mi jako psycholožce, učitelce, ale zejména jako mámě, pomohlo pět hlavních principů. I když ne všechny metody fungují na všechny děti, zjistila jsem, že tyto principy fungují na různé typy dětí, bez ohledu na jejich věk, pohlaví či povahu.
1. Učte proaktivně, ne reaktivně
Děti se potřebují naučit, co je správné, úplně stejně tak potřebují, abychom je napravovali. Biblické příběhy, události dne a chyby nabízejí řadu příležitostí zeptat se v různých situacích: “Co by bylo nyní správné udělat?” Když svému dítěti dovolíte, aby vám vysvětlilo, co je v daném okamžiku to, co je třeba udělat, pomůžete mu porozumět věcem lépe, než kdyby to slyšelo pouze z vašich úst.
Když byly moje děti malé, vždy jsem se jich předtím, než jsme vešli do samoobsluhy, tak trochu jakoby ze srandy zeptala: “Budeme se v obchodě chovat jako chuligáni?” Samozřejmě, vždy zareagovali: “Ne!” Pak jsem se zeptala: ” a jak se chuligáni chovají v obchodě? “Napadlo je množství odpovědí, například: běhají po obchodě, neposlouchají svou mámu, vozí se ve vozíku, žebrají o sladkosti, vykřikují a ještě dělají kopu jiných hloupostí.
Proaktivně rozebrat, co můžeme v potravinách čekat, ještě předtím než jsme do nich vešli, velmi napomohlo poslušnosti mých dětí. Děti potřebují, abychom jim každodenně připomínali, jak být přáteli, jak se chovat na veřejnosti, jak reagovat na to, když vidí, že se někdo chová nelaskavě nebo jak se omluvit. Pokud strávíme celý čas tím, že budeme dětem říkat: “To nedělej!”, aniž bychom jim vysvětlovali i to, co dělat mají, budou naše děti neustále frustrované z toho, že nevědí, jak vypadá to správné rozhodnutí, které by měly udělat.
2. Dávejte dětem pocítit následky, když je odměňujete!
Když Bůh uzavřel smlouvu se svým izraelským národem, řekl jim o požehnáních i o prokletí (Deuteronomium 30). Velmi jasně jim ukázal, jaká požehnání dostanou, když ho budou poslouchat, i jaké následky bude mít jejich neposlušnost. Když vychováváme své děti, pomůže, pokud to budeme dělat podobně.
Někteří rodiče se bojí dětem dávat odměny, protože to považují za něco podobného podplácení. Odměny a uplácení jsou však kategoricky rozdílné v tom, co komunikují. Odměny povzbuzují a chválí dobré chování. Podplácení odměňuje a povzbuzuje nesprávné chování. Často však vypadají velmi podobně, tak si to zkusme vysvětlit na konkrétním příkladu.
18-měsíční dítě neumí sedět ve vozíku během nákupu. Podplácení by vypadalo asi takto: Máma s dítětem vejdou do obchodu. Máma se pokusí posadit své dítě do vozíku. Dítě vykřikuje, hází sebou o zem, kope svou mámu. Mama zkouší znovu, ale děje se to samé. Frustrovaná se podívá do kabelky, kde najde lízátko, které dá svému dítěti, aby ho přinutila sednout si do vozíku.
Odměna by vypadala takto: Předtím, než vystoupí z auta, se máma podívá dítěti do očí a říká: “Vím, je někdy těžké sedět v nákupním vozíku. Takže, pokud to pěkně zvládneš, mám pro tebe malé překvapení. Myslíš, že to dnes dokážeš?” Dítě odpoví: “Ano,” a těší se na překvapení. Vejdou do obchodu, dítě si klidně sedne do vozíku a máma mu ukáže lízátko. Potom dítěti slíbí, že pokud zvládne zůstat ve vozíku celý čas, může si v polovině nákupu to lízátko sníst.
3. Uplatňujte pravidla, která jste zavedli
Když jsem začala učit, někteří z mých žáků byly jen o pět let mladší, než jsem byla já sama. Uvědomila jsem si, že na to, abych si získala respekt, potřebuji uplatňovat pravidla, které jsem zavedla. Museli mi věřit, že když řeknu, že něco platí, bude to skutečně platit a když něco zakážu, tak to tak opravdu myslím. To byla moje jediná šance, jak si ve třídě udržet pořádek.
Totéž platí i pro naše děti. Pokud svému dítěti řeknete, že odejdete z hřiště, pokud někoho udeří, tak to i opravdu musíte udělat, pokud se to stane. Pokud svému synovi řeknete, že nebude moci jít do kina, pokud si neustele postel, tak to musíte dodržet, pokud vás neposlechne. Naše děti potřebují vědět, že si budeme stát za svým slovem – i když je to těžké.
Jedna věc, kterou k tomu třeba dodat: když dětem mluvíte o následcích, které jejich neposlušnost bude mít, musí to být věci, které jste ochotni opravdu uplatnit. Pokud jste velmi chtěli své dítě vzít do kina na ten film nebo zůstat na hřišti, vymyslete si nějaký jiný následek, který je v dané situaci vhodnější.
Všichni musíme přijmout, že vychovávat naše děti většinou pro nás není moc pohodlné. Velmi často neposlouchají, když potřebujeme dělat jiné věci, ale místo toho si musíme najít čas na to, abychom je laskavě napomenuli. No, ovoce věrné a jednotné výchovy za tu oběť, kterou si to vyžaduje, skutečně stojí. Slibuji.
4. Metoda vaší výchovy musí být efektivní
Různé rodiny používají na výchovu svých dětí různé metody. Dokonce i v téže rodině, různé děti potřebují rozdílné výchovné přístupy. Bez ohledu na metodu, kterou použijete, z listu Židům 12:11 se dozvídáme: “Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.“
Bez ohledu na to, jakou metodu výchovy použijete, musí to být pro vaše dítě něco nepříjemné. Abych ale vysvětlila, co tím myslím, neznamená to, že jakékoliv tresty jsou v pohodě a že nevadí, když se rodič “vyzuří” na svém dítěti. Výchova je něco, co děláte pro dobro daného dítěte, není to místo, kam má rodič směřovat svůj hněv. Pokud se zlobíte nebo jste frustrovaní, měli byste předtím měli počkat, až se uklidníte, než začnete své dítě napravovat.
V naší rodině začíná první fáze trestu přísným napomenutím a připomenutím následků daného chování. Dítě odstraníme z krizové situace, snížíme se na jeho úroveň a jasně mu řekneme, že to, jak se chová není správné. Pokud nezvládne zareagovat na naše varování, většinou mu na pár minut zakážeme hrát si, v závislosti na věku. Pokud odmítne klidně sedět během doby, kdy se nesmí hrát nebo po uplynutí této doby dále neposlouchá, následuje bitva.
Jak děti rostou, tyto metody přestávají být efektivní a potřebujeme situaci přehodnotit. Zákaz určitých aktivit, finanční trest (když něco zničili) nebo povinnosti navíc jsou lepšími tresty pro starší děti. Cokoliv děláte, musí to být pro to dané dítě efektivní.
Realita rodičovství je velmi těžká. Miluju, když jsou mé děti šťastné a je velmi bolestivé, když jim způsobuji bolest. No, příslib z Židům 12:11 zklidňuje náš strach. Pro ty, které vycvičila přísná výchova, přijde žeň ovoce klidu a spravedlnosti. Když naše děti milujeme tak velmi, že jsme ochotni je vychovávat, přinášíme jim požehnání.
5. Nachytejte je při poslušnosti
Zjistila jsem, že velmi silnou metodou výchovy je povzbuzování. Často ve sboru učím čtyřleté děti. Nejrychlejší způsob, jak dosáhnout, aby všichni seděli potichu je říci: “Podívejte se! Velmi se mi líbí, jak Sára potichu sedí a je připravena poslouchat biblický příběh! “Jako švihnutím kouzelného proutku najednou všech 15 dětí sedí a jsou připraveny poslouchat biblický příběh.
Chvála je velmi mocný nástroj a požehnání pro děti. Pomáhá jim uvědomit si, co je správné a komunikuje jim to i fakt, že vám na nich záleží. Každého z nás by potěšilo, kdyby náš šéf viděl dobré věci, které děláme a pochválil nás namísto toho, aby jen napravoval naše chyby. Stejným způsobem i naše děti potřebují, abychom si všímali i jejich dobrého chování, s úplně stejnou pozorností, s jakou napravujeme jejich neposlušnost.
Takový typ povzbuzování je výjimečně důležitý pro děti, které mají problém s chováním nebo děti, které procházejí výrazným obdobím neposlušnosti. Jejich ouška zareagují i na nejmenší náznak pochvaly. Nachytejte je když dělají něco – cokoli – dobrého. Tak často, jak to jen dokážete.
Nejdůležitější princip
Tyto výchovné principy pomohly mému manželovi i mně, ale mají jistá omezení. Pouze Bůh dokáže změnit srdce našich dětí. Ani ta nejmoudřejší výchova na světě nedokáže zachránit, či změnit naše děti. To dokáže jen Ježíš.
Při naší snaze hledat ty nejmoudřejší výchovné techniky, ta nejdůležitější věc, kterou potřebujeme dělat, je trávit čas čtením Slova a modlitbou, ve které budeme Boha prosit, aby nás vedl. On naslouchá, rozumí a slibuje, že nám bude věrně dávat všechnu moudrost, kterou potřebujeme (Jakubův list 1:5). Hledejme ho tedy a prosme ho, aby pracoval v srdcích našich dětí.
Autor: Melissa Kruger
Zdroj: spolocenstvoevanjelia.sk