Život běží rychle. Z každé strany se valí termíny, požadavky, zadání, úkoly, odpovědnosti. Když řekneme jedné věci ano, všem ostatním říkáme ne. To nás dostává pod tlak, není snadné tomu všemu čelit. Potřebujeme zpomalit. Nabízíme čtyři tipy, jak zpomalit (nejen během letošního léta).
1. Ztišení
Každý z nás potřebuje čas ticha a samoty. Nejen jednou v roce, ale pravidelně, každý den. Vytvořit si takový návyk však vyžaduje nějaký čas a léto představuje ideální příležitost. Dovolená, ať už u moře, v horách, na chalupě, nebo jen doma, je skvělý prostor k osvojení si dovedosti ztišení. Chcete-li v životě zpomalit, zkuste začít praktikovat alespoň na pár minut denně ticho a samotu.
Já osobně jako křesťan využívám tento čas ticha a samoty k modlitbě a čtení Bible. Ježíš je pro mě vzorem, který se snažím napodobovat. Navzdory množství lidí, kterým pomáhal, si vždy našel čas na samotu, ticho, rozhovor s Bohem Otcem.
Není nutné začít hned dvěma hodinami ticha a modlitby každý den. Důležité je začít. Deset minut třikkrát do týdne je snazší udržet a vytvořit si díky tomu pravidelný návyk, který lze později upravovat a zvyšovat. V posilovně také nezačínáme na váhách při 120 kg, ale jdeme postupně podle toho, jak nám naše schopnosti a možnosti dovolují.
2. Šabat
Už i lidé, kteří nechodí do kostela, vědí, co je to sabatikal - období odpočinku. Šabat je jeho starší bratr, totiž den odpočinku. Možná si řeknete, že jeden den nicnedělání je jen zbožné přání v tomto uspěchaném světě. Ale právě šabat byl a stále je pro Židy dnem, kdy „nesmějí pracovat“.
Na první pohled to zní velmi rigorózně, ve skutečnosti je za tím něco mnohem hlubšího. Hospodin na sedmý den stvoření odpočíval a těšil se ze svého stvoření. Dal lidem tento den jako dar, kdy nemusí pracovat, mohou se těšit z toho, co již vykonali, odpočívat a důvěřovat mu. Přestože odpočívají a nepracují, on se o ně postará. Když se na to člověk dívá z této perspektivy, den odpočinku se stává darem, ne příkazem.
Známý americký kazatel Tim Keller říká, že během dne odpočinku potřebuje dělat člověk tři věci: (1) aktivitu, kterou obyčejně nedělá; (2) uctívání Stvořitele, které vede k uvědomění, že on je jiný Pán, a zároveň k určitému nadhledu; (3) nic si neplánovat a čekat, co den přinese. Proč je pro tohle léto ideální? Není tolik deadlajnů, termínů ani povinností, protože mnozí chtějí odpočívat. Začít proto praktikovat nedělní (nebo i „jinodenní“) odpočinek je jednodušší.
3. Minimalismus
Když se řekne minimalismus, pravděpodobně se nám vybaví úklid v šatníku. Nemusí se však jednat pouze o to. Možná stačí otevřít svůj denní rozvrh a prověřit si, co všechno v něm je, a přitom by nemuselo. Můžete použít známý Coveyho graf 4 kvartálů, nebo si jen určit hranice toho, na čem pracujete a všechno ostatní dát stranou. Cílem je určit si jasná omezení a držet se jich.
Život každého z nás je jako řeka – někdy bouřlivější, někdy klidnější, ale vždy potřebuje mít jasný břeh, tedy hranice odkud kam může téct. Pokud ty hranice nemá, vylije se z koryta a je z toho katastrofa. Právě proto je dobré co nejvíc svůj život zjednodušovat. Neberte si například notebook na dovolenou, vypněte internet, zkuste na chvíli nic neplánovat, fungovat i bez přítoku podcastů či nepřetržitě nových informací.
4. Zpomalení
Neumím si představit číst knihu, která by měla písmena zalomená na hranu papíru. Možná to není nemožné, ale je to velmi náročné. Žít život bez okraje je stejně náročné. Potřebujeme mít volný prostor kolem všeho, co v životě děláme. Postavte se do nejpomalejší řady v obchodě. Počkejte, až opravdu naskočí zelená na přechodu pro chodce. Buďte připraveni na nečekaná vyrušení, náhodná setkání se starými známými, pomozte někomu v nouzi, promluvte s žebrákem či prodavačkou v obchodě. Zpomalte vědomě a cíleně. Vytvořte si širší „okraj“ ve svém životě.
Opět se vrátím k Ježíši, jehož zájem o lidi předčil všechny plánované aktivity. Bylo jedno, kam šel nebo co měl v plánu. Uměl se zastavit a všimnout si těch, kterých si nevšímal nikdo. Život by neměl být o deadlinech, projektech, výsledcích, ale v první řadě o lidech a vztazích.
Někdo z čtenářů si nyní může říct, že taková představa je sice lákavá, ale on si přece nemůže dovolit odpočívat, zpomalit, zastavit se. Svět kolem něj by se rozsypal. On by byl nikým, zapomenut na smetišti dějin, jeho práce by zůstala nedoceněná. To nesmí dovolit, nesmí zastavit. Ale Ježíš se stal nikým, umíral na kopci za městem jako zločinec, abychom se my mohli stát někým. Ne proto, co jsme dokázali, ale proto, co udělal on. On se namáhal, abychom my už nemuseli. Abychom mohli odpočívat a zpomalit. Když řekl na kříži „dokonáno jest“, neznamenalo to jen konec jeho života, vyjádřil tím mnohem víc.
Už se nemusíme namáhat, abychom se dokázali zachránit. Abychom byli někdo. Aby nás Bůh přijal. Abychom mohli žít v radosti a spokojenosti. Toto všechno už je „dokonáno“. Toto všechno už Ježíš dosáhl na kříži. To je dobrá zpráva. Můžeme žít věčně s Bohem v radosti a spokojenosti. Nemusíme se honit, žít nadoraz, bát se, že zemřeme dříve, než se nám to povede.
Pro mě není zpomalení jen otázka životní kázně a zdravého životního stylu. Jsem vnitřně svobodný takto žít, protože mám Otce, který mě díky Ježíšovi přijal navzdory všemu co jsem (ne)udělal, nebo co (ne)udělám.
Další podobné články:
Šabat – životný rytmus pre súčasnosť, J. C. Aguilar
Zdravý manažment života, rozhovor s Mariánem Kaňuchem
Minimalizmus ako duchovná disciplína, rozhovor s Tomášem Štrbou
Zdroj: Idea-List