Slovo má velkou moc. Pozitivně i negativně.
Když Komenský ještě jako relativně mladý učenec sepsal svou slavnou Velkou didaktiku, poslal ji k posouzení některým kolegům, jejichž názoru si vážil. Jistý Joachim Hübner mu dílo zdecimoval tak drtivou kritikou, že se Komenský neodvážil je publikovat. Kuráž sebral teprve roku 1657, už jako proslulý pedagog a myslitel. Knihu vydal jako součást souborného díla veškerých didaktických spisů, které sepsal za celý život. Dnes Komenského Didaktika patří k pedagogickým klenotům (nejen) českého písemnictví. Joachim Hübner je zapomenutá postava dějin. Slova mají moc. Než je člověk vypustí, měl by je bedlivě vážit.
Slova, jazyk nebo řeč Komenský důkladně promýšlí ve svém vrcholném díle Obecná porada o nápravě věcí lidských. Jde-li o nápravu nebo záchranu lidství, zcela pragmaticky by věci prospělo, kdyby si národy rozuměly, kdyby se sjednotily na jedné řeči srozumitelné všem (to bylo ještě před esperantem a angličtinou). Koneckonců jazykové nedorozumění lidí není původní stav. Zmatení jazyků Komenský chápe zcela v souladu s biblickým narativem jako důsledek babylonské zpupnosti. A lze očekávat, že jazyk budoucího Království nebeského bude opět jednotný.
Proč tedy nepřipravovat cestu této přicházející dokonalé jednotě již nyní? Komenský nemíní nahradit rodné jazyky univerzálním, ale doporučuje zušlechťovat rodné jazyky tak, aby byly schopné komunikovat veškerou Boží moudrost, která je člověku k dispozici – ať ve světě přirozeném, či nadpřirozeném, tj. v přírodě a v Bibli. K tomu navíc doporučuje všem osvojit si jazyk společný, univerzální, který by jednak usnadnil komunikaci s ostatními, a jednak by uschopnil všechny národy sjednotit se ve chvále Stvořitele.
Že člověk disponuje slovem, že je schopen řeči ve smyslu logos, je pozoruhodné a jedinečné. Formulujeme pojmy, umíme pojmenovávat věci. Někdy dokonce pravými jmény. Je to dle Komenského proto, že jsme nositeli Božího obrazu. „Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh … Vše povstalo skrze ně“, odvolává se Komenský na biblický text. Řeč byla a má být mediem pravdy a požehnání. Dokonce spásy. Logos jako media salutis. Pravé slovo vyřčené v pravý čas, může zachránit lidský život.
Slova jsou mocná media a media jsou mocní hybatelé „věcí lidských“. Komenského „mediální“ projekt je mírně utopický, ale i tak skýtá mnoho podnětného materiálu: Neplatí snad stále, že media, která mají budoucnost, tj. media nadčasová, budou media pravdivá? A jako taková budou napomáhat po-rozumění a mezilidské do-mluvě. A není pravda, že právě v této oblasti máme zásadní problém? Že by se i zde ukazovala pokřivenost Božského obrazu v člověku? Máme sice k dispozici řeč, ale tak často si nerozumíme.
Umíme překonávat jazykové bariéry, a přesto nebývá lidská řeč médiem ani pravdy, ani lidskosti. Slovo, které mělo nést dobrořečení, až příliš často nosívá zlořečení. Častokrát se přímočaře obelháváme – navzájem i sami sebe. Klameme se. Ubližujeme si pouhým slovem. Někdo „tlachá, jako by probodával mečem“, říká mudrc (Přísloví Šalamounova, kap. 12) jiný klevetí, ještě jiný lži šíří, další plaší, tupí, pomlouvá, překrucuje, fabuluje, manipuluje, ponižuje, vyzrazuje, plodí fake news… A málokdo slovo drží.
A přesto úsilí o život v pravdě a vzájemném porozumění patří k člověku. Vzdát se ho by znamenalo vzdát se něčeho podstatného z našeho lidství. Pravda osvobozuje a přináší porozumění, pokoj a radost do lidských vztahů. A ve vztahu k Bohu přináší pravdivost (nejen v řeči), dokonce spásu. Sobě nebo druhým můžu nalhat cokoli, budu-li v tom zdatný, můžu s tím procházet týdny, měsíce nebo i celé volební období.
Dlouhodobě je však lež smrtelná, protože toho, jež „nehledí na to, co vidí lidské oči, ale do srdce“, toho „obehloupiti nelze“. Dle Komenského je život v pravdě spásný. Je to milost, ale také úkol – pravdivost jako charakterový rys je něco, čemu je třeba se učit. Jak by vypadala media, která by byla pravdivá? Jak by vypadal svět, kde se můžu spolehnout na slovo druhého člověka? Jak by vypadala realita, kde pokaždé, když by někdo otevřel ústa, přinášelo by to druhým užitek a požehnání?
Autor: Doc. Jan Hábl
Zdroj: Časopis Brána
