Díky vůním se nám vracejí okamžiky, místa a lidi, znovu se ocitáme v náladách určitých situací. Jedna parfumerská firma na tom založila svůj koncept: jejich parfémy nesou názvy jako Po dešti, Jazz klub, V knihovně, Květinový trh nebo Podzimní listy. V podtitulu je u některých vůní uvedeno i město a rok té konkrétní vzpomínky. Přišlo mi to jako skvělý nápad. V nedávné době jsem totiž potkala své vzpomínky vyvolané právě vůní.
Šla jsem po ulici kolem cukrárny a jako oblakem prošla vůní vanilky a čokolády. Najednou jsem si připadala jako malá holka, co jde za chladného deštivého odpoledne s maminkou za ruku domů z hudebky nebo z baletu, a po cestě zamíří do cukrárny, kde si může vybrat jednu dobrotu. Zřetelně jsem uviděla čokoládový pohár se šlehačkou, na který jsem většinou mívala největší chuť. Kvůli němu jsem byla ochotná přetrpět i tu nesnesitelnou hudební nauku. Maminka pila kávu a já usazená vedle ní v zadní části cukrárny u malého stolečku mlsala pohár.
Onehdy jsem někde ucítila vůni kůže a před mýma očima vyvstala krásná hnědá kožená bunda mého muže, když ještě nebyl mým mužem, ale vysokým štíhlým vlasatým mládencem, z něhož se mi tajil dech. Já tehdy byla mladé štíhlé vlasaté děvče, dychtivě čekající na ten opravdový život, který po maturitě nabízel různé lákavé podoby a možnosti. Když mne můj milý objal a já jsem si mohla opřít hlavu o jeho rameno, cítila jsem vůni jeho kožené bundy a ta pro mne znamenala jeho lásku a bezpečné útočiště před nepřátelstvím celého světa.
Třetí vzpomínka na mne čekala v jedné parfumérii. Přivoněla jsem si k lahvičce s tradiční kolínskou vodou. Víte, co jsem uviděla? Noční stolek mé babičky ve velké tmavé ložnici, v jehož zásuvce babička ukrývala své poklady. Pod hromádkou vzorně vyžehlených a složených kapesníků ležela malá lahvička kolínské. Vzpomínám si, že babička si vždycky kápla pár kapek té vůně na čistý kapesník, když šla někam ven do společnosti nebo do kostela.
Ta zásuvka a ta lahvička mě strašně lákala. Tajně jsem se kradla do ložnice, kde přes den nikdo nebýval. Zlehoučka jsem otvírala zásuvku. Nikdy jsem se neodvážila udělat víc, než jen si přivonět k otevřené lahvičce. Snila jsem přitom o čase, kdy budu dospělá a taky budu mít svou zásuvku s kapesníčky a lahvičkou voňavky. Ten provinilý pocit, že dělám něco, co bych neměla, u čeho mě nesmí nikdo přistihnout, co ale je tajemně krásné, ten mi vyvstal okamžitě.
Všechny ty vzpomínky mi připomněly blažené chvíle z mé minulosti. Přemýšlela jsem pak, jak jsme kdysi zpívali písničku o tom, že jsme Kristovou vůní. Našla jsem si to místo znovu v bibli. Jak vypadá vůně k spasení? Čím bych měla vonět, abych to naplnila? Jak voní Boží milost nebo laskavost? Co myslíte?
Korektura: Sára Kolomazníková
