Tvrdit v dnešní době, že sex patří do manželství, zní skoro jako tvrzení, že země je placatá. Navíc vnímání sexuality mimo manželství veřejně potvrzují i někteří duchovní. Nečastějším argumentem je, že sex je přirozená tělesná potřeba. To je sice pravda, na druhou stranu v každé tělesné potřebě je třeba se káznit, jinak nám škodí.
V pohledu na lidskou sexualitu existují dva krajní póly. Jeden, zdánlivě křesťanský, má na sexualitu negativní pohled a vychází z přesvědčení, že lidské tělo jako součást naší fyzické přirozenosti nás stahuje do propasti hříchu. Sex je pak vnímám jako nutné zlo, kterým se projevuje nižší část naší osobnosti. Cílem je toto zlo v sobě potlačit. Opačný pohled tvrdí, že sex je přirozenou součástí lidského sebevyjádření a pokud to člověku dělá dobře, je zcela na něm, s kým sex má. Jedinou hranicí je, aby druhému neškodil a měl svého partnera rád.
Problém prvního tvrzení je v tom, že hmota a tedy ani lidské tělo v Bibli není považováno za něco nízkého a podřadného. Jedná o Boží stvoření, o kterém Bůh řekl, že je to „velmi dobré“. Ježíš žil v lidském těle, stejně tak očekáváme vzkříšení těla, nikoli jen duše. Navíc je to Bible, která obsahuje velmi expresivní texty tykající se tělesné lásky mezi mužem a ženou.
Zde si dovolím vzpomínku. Kdysi jsem pracoval jako elektrikář v tiskárnách. Tisklo se tam leccos a mimo jiné i jeden erotický časopis. Přišel za mnou kolega, který někde u rotaček, kde se časopis tiskl, jeden ukořistil a říká mi něco ve smyslu: „Ty vole, vono se píše vo sexu v Bibli“. Autor textu v onom časopise totiž objevil citát z Písně Písní! Zároveň Bible především skrze mnohé příběhy varuje před sexualitou vylitou z břehů. Tím neodsuzuje sexualitu jako takovou, ale říká pozor, je krásná, je Božím darem, ale bez jistého řádu může ničit.
Opakem výše popsaného je, že sex je zcela moje soukromá věc určená pouze k dosažení mého uspokojení. Pavel v knize Efezským (5, 31) píše, že muž a žena se stanou „jedním tělem“. Jedná se o přímou citaci z Genesis (2, 24), tedy o určitý ustavující text vztahu mezi mužem a ženou. Na první čtení to vypadá, že Pavel pouze potvrzuje, že sex se týká výhradně těla. Jenže výraz „tělo“ v Bibli v určitých pasážích neznamená pouze fyzické tělo, ale celého člověka.
T. Keller to ve své knize Smysl manželství komentuje: „Manželství je tak hluboké spojení dvou lidí, že se stanou prakticky jedním tělem. Slovo ‚přilnout‘ z Genesis 2, 24 znamená ‚závaznou smlouvou se spojit v jedno‘. Takovýto svazek spojuje dohromady všechny aspekty života dvou lidí. V podstatě splynou v jedinou správní, sociální a ekonomickou jednotku. V lásce daruji celé své já svému protějšku.“
Sex je pak vyjádřením této jednoty, která je ale na mnoha úrovních. Ještě jednou Keller: „Bible nám říká, nespojujte se s nikým fyzicky, pokud nejste ochotni spojit se s ním na rovivě sociální, citové, právní a ekonomické. Nebuďte před někým fyzicky nazí a zranitelní, pokud před ním nejste nazí a zranitelní i ve všech dalších ohledech (což se stane, když se vzdáte své svobody a zavážete se manželstvím),“ doplňuje Keller.
Jak se Bible dívá na sex a tělo vidíme v textu Pavla (1 Kor 6, 16): „Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: Ti dva budou jedno tělo. Utíkejte před smilstvem!“ Pavel píše, že to, co je určeno výhradně pro manželství, nemůže být určeno i pro cizí ženu. S. C. Lewis přirovnal sex bez manželství k tomu, že ochutnáte jídlo, ale nespolknete ho a tudíž nestrávíte.
Vím, že názor, že sex je určený až do manželství, je v dnešní době považován za absurdní, někteří dokonce tvrdí, že sexuální abstinence může člověku uškodit. Jenže ono to až tak absurdní není. Důvod, proč Bible sex vymezuje až do manželství, je ten, že sexualitu chrání. Sex hluboce souvisí s naší identitou, navíc zranění v oblasti sexuality bývají velmi hluboké, hlubší než v jiných oblastech.
Onou ochranou sexu je láska vyjádřená manželskou smlouvou, kterou jste si dali před lidmi a Bohem a která slibuje věrnost v dobrém i zlém. A zde je problém, protože mnoho lidí se dnes vázat nechce, dokonce ani k tomu, koho miluje. Jenže jedná se pak ještě o skutečnou lásku? Může se láska nevázat? Není to protimluv? Není v samotné podstatě lásky vázat se? Skutečně mě miluje ten, kdo se ke mně nechce vázat, ale jen si nezávazně užívat? Kdo se chce spojit na úrovni těla, ale ne v dalších velmi závažných oblastech života?
Jde i o to, že pokud se nejedná o citově vyčpělého jedince, sex vytváří mezi dotyčnými velmi silné citové pouto, které je velmi podobné tomu, jako byste byli v manželství. Zároveň ale vy vůči němu a ani on vůči vám vlastně nepřináší nic jiného, než „že vás má rád“. To sice není málo, ale manželství v sobě zahrnuje mnohem více než „mít druhého rád“. Zahrnuje veřejný slib, že s druhým budu sdílet všechno.
Pokud spolu máte sex před manželstvím, zcela přirozeně se na jednu stranu cítíte jako manželé, vyžadujete od sebe to, co manželé, ale nechcete spolu nést “všechno“. To vede jednak k mnohým neporozuměním, a jednak rozchody ale i následné vztahy po rozchodu bývají velmi bolestivé. Už totiž spolu nikdy nebudete jen kamarádi. Dali jste si „něco“ mnohem víc.
Samozřejmě ani v manželství to není vždy snadné. Bývají životní období, kdy sex pro manžele není možný, ale to přece neznamená, že by byla řešením nevěra. Bůh stvořil sex pro manželství, aby ho chránil. Už v samotné myšlence chránit vidíme, že je potřeba určitých hranic.
Nechci tímto textem nikoho zranit, jen jsem chtěl ukázat, proč považuji sex za něco, co patří do manželství. Vím, že někteří namítnou, že „to dnes už nikdo nedodržuje“. Není to pravda. Měl jsem mnoho předmanželských příprav a drtivá většina předmanželskou čistotu dodržela. A budete se možná někteří divit, jejich manželství fungují. A někteří to nedali, jenže naštěstí Pán Bůh je milostivý…
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: Pablo Heimplatz/unsplash